ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1492.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1492/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2008 o dovolání podaném obviněným R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 6 To 360/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 91/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 4 T 91/2006, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák, za který mu byl podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl za uvedený trestný čin podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel na dobu v trvání tří let.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně usnesením ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 6 To 360/2007, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný R. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný brojil především proti nesprávnému právnímu závěru o splnění podmínek použití kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu definovaných v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že intenzita společenské nebezpečnosti jeho jednání byla podstatně snížena způsobem jízdy řidiče vozidla značky Škoda Octavia. Poškozený Ing. T. G. odbočoval podle tvrzení dovolatele na plné čáře, tedy v místech, kde to obviněný nemohl předvídat. Toto pochybení Ing. T. G. označil dovolatel za prvotní příčinu celé nehody. Co se týče následků dopravní nehody, nebylo podle názoru obviněného náležitě prokázáno, že ke smrtelnému zranění, jež utrpěla Ing. J. D., spolujezdkyně z vozidla značky Škoda Octavia, došlo v příčinné souvislosti s nárazem vozidla řízeného obviněným anebo v důsledku následného střetu vozidel Škoda Octavia a Mercedes Benz. Obviněný v této souvislosti explicitně napadl porušení procesních ustanovení, a to §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §105 tr. ř. Další dovolací námitky směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů, a to výpovědi svědka J. K., který řídil vůz značky Mercedes Benz, a znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. T. R. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud buď obě napadená rozhodnutí zrušil a sám rozhodl o vině obviněného podle §224 odst. 1 tr. zák. a současně mu uložil mírnější trest, nebo aby zrušil rozhodnutí krajského soudu a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce považoval za právně relevantní, avšak neopodstatněnou, námitku nedostatku takové intenzity společenské nebezpečnosti činu, která by odůvodňovala použití kvalifikované skutkové podstaty §224 odst. 2 tr. zák. Uvedl, že ani nesprávné odbočování automobilu zn. Škoda Octavia nezbavuje obviněného odpovědnosti za porušení důležité povinnosti uvedené v §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Protože o překročení maximální povolené rychlosti a o nepřizpůsobení způsobu jízdy stavu a povaze vozovky ze strany obviněného není pochyb, soudy podle státního zástupce kvalifikovaly skutek správně. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního. Proto nelze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných nalézacím a popř. i odvolacím soudem a ani hodnotit jejich způsob hodnocení důkazů či úplnost provedeného dokazování. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Podle výroku rozsudku soudu prvního stupně měl obviněný spáchat uvedený trestný čin v podstatě tak, že dne 25. 11. 2005 kolem 9.30 hod. jako řidič nákladního automobilu značky Liaz s přívěsem jel po silnici ve směru od L. na Ch. a při příjezdu ke křižovatce nepřizpůsobil rychlost stavu a povaze vozovky a dopravní situaci a na mokré vozovce nákladní soupravu neubrzdil, při prudkém brzdění bočně narazil nejprve do svodidel po jeho pravé straně a následně v prostoru křižovatky do před ním stojícího doleva na obec P. odbočujícího osobního automobilu značky Škoda Octavia, přičemž vozidlo Škoda Octavia odbočovalo do obce P. mimo úsek křižovatky k tomu určený, toto vozidlo odhodil vlevo do protisměru, kde právě projížděl směrem od Ch. nákladní automobil značky Mercedes Benz, který řídil J. K., tímto bylo vozidlo Škoda Octavia odhozeno na zatravněnou část u odbočky na P. Při této dopravní nehodě utrpěla Ing. J. D., sedící ve vozidle Škoda Octavia na pravém zadním sedadle řadu těžkých zranění neslučitelných se životem a téhož dne v 16.26 hod. v nemocnici v Ch. zemřela, řidič Škody Octavia Ing. T. G., utrpěl otřes mozku s pracovní neschopností do 22. 12. 2005, Z. P., sedící na levém zadním sedadle utrpěl otřes mozku a zhmoždění ramene a pravého bérce s pracovní neschopností do 22. 12. 2005, Ing. G. H., sedící na místě spolujezdce utrpěl otřes mozku a tržnou ránu na hlavě s pracovní neschopností do 22. 12. 2005, vozidlo značky Škoda Octavia bylo zcela zdemolováno a také na obou nákladních automobilech vznikla škoda.
Formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala v podstatě pouze námitka, jež směřovala proti splnění materiální stránky použití okolnosti porušení důležité povinnosti uložené podle zákona jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou.
Obviněný nesouhlasil se závěrem soudů nižších stupňů, že by jeho jednání po materiální stránce naplňovalo kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Soudy podle něj opominuly posoudit skutek v návaznosti na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., které stanoví, že „k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost“. Podle obviněného byly dány okolnosti, které společenskou nebezpečnost výrazně snižovaly, a to zejména spoluzavinění nehody řidičem Škody Octavia, Ing. T. G., a dále dosavadní trestní bezúhonnost dovolatele. Proto se domáhal hmotně právního posouzení skutku podle základní skutkové podstaty podle §224 odst. 1 tr. zák.
Dovolací soud především v obecné rovině konstatuje, že u trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. musí zavinění kromě ostatních zákonných znaků zahrnovat také příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu v podobě těžké újmy na zdraví nebo smrti. Jestliže z hlediska vzniku uvedeného následku mělo příčinný vztah k následku i jednání jiné osoby než obviněného (další pachatel nebo poškozený), není to automaticky důvodem k tomu, aby obviněný nebyl uznán vinným. Soudní praxe zastává názor, že příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek (v posuzované věci smrt), působila i příčina další. Významný je v takových situacích fakt, zda jednání obviněného bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Zejména potom, pokud jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo, a jednání další osoby při vzniku následku pouze spolupůsobí. (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 216/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, publikovaný pod č. T 389 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 16, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Praha, 2002).
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž podkladem byl znalecký posudek z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, založený v trestním spise na č. l. 89 – 121 a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství založený na č. l. 74 – 84 trestního spisu jednoznačně vyplývá, že příčinou dopravní nehody byla nepřiměřená rychlost vozidla značky Liaz, jež řídil obviněný. V rozporu s tvrzením obviněného v dovolání znalec Ing. T. R. jednoznačně konstatoval, že řidiči vozidel zn. Škoda Octavia a Mercedes Benz nemohli střetu zabránit. K dopravní nehodě došlo výlučně v důsledku jednání obviněného, který řídil nákladní automobil zn. Liaz s přívěsem takovou rychlostí, v níž nebyl schopen vzhledem k povrchu a stavu vozovky (namrzlý povrch se zbytky sněhu) zastavit před v podstatě stojícím automobilem zn. Škoda Octavia odbočujícím doleva. Dalším nesporným faktem je, že intenzita nárazu Škody Octavia s nákladním automobilem Liaz byla podstatně vyšší než intenzita dalšího nárazu Škody Octavia s nákladním automobilem Mercedes Benz (č. l. 116), které přijíždělo z protisměru. Z uvedeného průběhu skutkového děje lze vyvodit zjevnou příčinnou souvislost mezi prvním střetem, který výraznějším způsobem než střet druhý zdeformoval osobní automobil Škoda Octavia, a zraněními všech čtyř poškozených včetně těch, na jejichž následky zemřela Ing. J. D. (č. l. 83). Z těchto skutkových zjištění vycházely soudy obou stupňů a Nejvyšší soud je jimi v dovolacím řízení vázán, přičemž nad rámec dovolání pouze konstatuje, že je považuje za zcela správná, odpovídající výsledkům provedeného dokazování.
Pokud se dovolatel domáhal přiznání určitého podílu viny na vzniku dopravní nehody řidiče Škody Octavia, svědka Ing. T. G., považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že v posuzované věci by spoluzavinění tohoto svědka nepřicházelo v úvahu. Z písemné dokumentace, fotografií z místa nehody i dalších provedených důkazů je totiž zcela evidentní, že v momentě nárazu vozidel zn. Liaz a Škoda Octavia činila rychlost Liazu 60 km/hod. i přes intenzivní brzdění na úseku cca osmdesáti metrů. Nemohl-li obviněný nákladní automobil na uvedenou vzdálenost ubrzdit, zjevně nepřizpůsobil způsob jízdy stavu a povaze vozovky. Již okresní soud správně uvedl, že ke střetu obou vozidel by došlo i v případě řádného odbočování Škody Octavia (viz str. 6 rozsudku soudu prvního stupně), tudíž vzal v úvahu i verzi, jíž prosazoval obviněný, že svědek Ing. T. G. odbočoval na místě, kde již byla vyznačena plná čára, byť bezprostředně po ukončení čáry přerušované. Pokud by však řidič vozidla Škoda Octavia použil k odbočení správné místo na vozovce, podle jednoznačného vyjádření znalce, které odpovídá zásadám obecné logiky, by došlo ke střetu obou vozidel dříve, tj. ve vyšší rychlosti nákladního automobilu a paradoxně by tak nastaly zřejmě ještě těžší následky na zdraví osob sedících v automobilu zn. Škoda Octavia. V posuzovaném případě tudíž nelze uvažovat o spoluzavinění poškozeného, jež by mohlo ovlivnit stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného a vyloučit tak splnění podmínek ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.
S ohledem na výše uvedenou ustálenou soudní praxi a popsaná skutková zjištění lze uzavřít, že bezprostřední a jedinou příčinou, jež způsobila škodlivý následek, byl nesprávný způsob jízdy obviněného, který porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení, konkrétně porušil ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Formální znak použití vyšší trestní sazby byl tedy naplněn, což by samo o sobě nestačilo k právnímu posouzení skutku podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Nutnosti splnění materiální podmínky použití vyšší kvalifikace si byly vědomy již soudy obou stupňů a zabývaly se jí ve svých rozhodnutích, byť stručně. Nejvyšší soud k této námitce obviněného dodává, že významnými okolnostmi, jež založily správný závěr soudů o použití přísnější právní kvalifikace skutku, jsou především druh a povaha vozidla, které řídil obviněný. Jednalo se o nákladní automobil s přívěsem, jehož objem a váha jednoznačně prodlužují brzdnou dráhu, čehož si řidič musí být vědom po celou dobu jízdy. Jeho povinností je tedy dodržovat bezpečnou vzdálenost za před ním jedoucími vozidly a to zvlášť v době nepříznivých jevů zimního období, jež sehrály významnou roli právě v inkriminované době. K dopravní nehodě sice došlo na v podstatě přehledném místě, avšak v době, kdy vozovka byla pokryta zbytky rozměklého sněhu, což zvyšuje možnost smyku při náhlém zpomalení vozidla. O výrazném překročení rychlosti nákladního automobilu svědčí i to, že právě v důsledku prudkého brzdění došlo nejprve k nárazu vozidla do pravých svodidel podél vozovky a poté k prudké změně směru do středu silnice, kde stál poškozený Ing. T. G. s vozidlem zn. Škoda Octavia. Byť se tedy u obviněného jednalo o první vážné porušení dopravních předpisů, je nutné jeho způsob jízdy hodnotit jako velice riskantní a bezohledný vůči ostatním účastníkům silničního provozu i vzhledem k charakteru vozidla, jež řídil. Jednalo se o nákladní vozidlo s přívěsem, které je způsobilé výrazně ohrozit provoz na komunikacích a zapříčinit závažné následky nejen na majetku, ale i na zdraví osob. V konkrétní dopravní situaci tedy obviněný porušil důležitou povinnost stanovenou zákonem, přičemž toto porušení podstatně zvyšovalo nebezpečí pro lidský život a zdraví. Nejvyšší soud proto považuje právní závěr soudů nižších stupňů o splnění materiální podmínky pro použití přísnější trestní sazby u obviněného za správný a odpovídající zákonu i soudní praxi.
Dovolací soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová