ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.635.2008.1
sp. zn. 5 Tdo 635/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2008 o dovolání podaném obviněnou K. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 6 To 547/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 59/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 5 T 59/2006, byla obviněná K. B. uznána vinnou trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., za který jí byl podle §256 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti K. p. K. , a. s., náhradu škody ve výši 419.976,- Kč.
Proti rozsudku obvodního soudu podala obviněná odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 6 To 547/2007, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadla obviněná K. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatelka napadla mimořádným opravným prostředkem usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku o vině i o trestu. Vyslovila přesvědčení, že nebyl naplněn jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., a to jeho subjektivní stránka. Aniž by obviněná zpochybnila průběh skutkového stavu, jak ho popsal obvodní soud ve výroku o vině, namítla absenci přímého i nepřímého úmyslu nezaplatit společnosti Královský pivovar K. , a. s. Zdůraznila, že po celou dobu měla snahu dluh společnosti K. p. K. , a. s., uhradit. Na nově založenou společnost L. R. , s. r. o., chtěla převést závazek společnosti A. , s. r. o., vůči společnosti K. p. K. , a. s., což jí bylo znemožněno samotným věřitelem, ačkoli její vůlí bylo dostát finančnímu závazku. Tyto skutečnosti podle názoru dovolatelky vylučují existenci úmyslu dopustit se protiprávního jednání, kterým byla uznána vinnou. Závěrem svého podání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatoval, že dovolatelka opakuje totožnou námitku jako v předcházejících stadiích řízení, a to absenci úmyslu. S uvedenou výtkou se podle něj soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly a navíc o jejím úmyslném zavinění svědčí i to, že převod majetku společnosti A. , s. r. o., na společnost L. R. , s. r. o., s poškozenou společností K. p. K. , a. s., předem nekonzultovala. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Byť obviněná výslovně neuvedla, kterou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila, z obsahu jejího mimořádného opravného prostředku lze vyvodit, že napadla rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tj. proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího řádného opravného prostředku, ačkoli byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho podstatou je posouzení správnosti aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení vázán konečným skutkovým zjištěním a na podkladě dovolacích námitek vytýkajících vadnou aplikaci norem hmotného práva zkoumá pouze to, zda skutek byl správně právně kvalifikován podle ustanovení trestního zákona, event. zda nevykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl dovolatel uznán vinným, či zda skutek nevykazuje znaky žádné ze skutkových podstat trestných činů obsažených v trestním zákoně. Předmětem přezkumu dovolacího soudu tak v rámci tohoto dovolacího důvodu nemůže být otázka dodržení procesních ustanovení, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Podle skutkové věty výroku o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 se obviněná K. B. dopustila trestné činnosti ve stručnosti tak, že jako jednatelka společnosti A. , s. r. o., podepsala smluvní dokumenty se společností K. p. K. , a. s., na jejichž základě společnost A. , s. r. o., získala půjčku v celkové výši 2.200.000,- Kč, z nichž bylo hrazeno zařízení a úprava restaurace „V. z. “ provozovaná společností A. , s. r. o. Dne 26. 4. 2004 založila společně s I. B. společnost L. R. , s. r. o., jejímž jménem a zároveň i jménem společnosti A. , s. r. o., podepsala následující mezi nimi uzavřené dokumenty: dne 26. 5. 2004 dohodu o postoupení práv a povinností ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, jíž bylo převedeno právo užívat prostory restaurace „V. z. “ ze společnosti A. , s. r. o., na společnost L. R. , s. r. o., dne 25. 6. 2004 kupní smlouvu, kterou bylo převedeno vlastnické právo k movitým věcem v hodnotě 2.530.00,- Kč ze společnosti A. , s. r. o., na společnost L. R. , s. r. o., dne 27. 10. 2004 smlouvu o cesi čtyř smluv ze společnosti A. , s. r. o., na společnost L. R. , s. r. o., přičemž nedošlo k převodu závazků vůči společnosti K. p. K. , a. s., jejíž pohledávka za společností A. , s. r. o., nebyla uhrazena z ceny za přechod výše uvedených majetkových práv, na rozdíl od jiných závazků (zejména vůči fyzickým osobám), k jejich úhradě došlo, čímž společnosti A. , s. r. o., znemožnila dostát svým závazkům vůči společnosti K. p. K. , a. s., které tak způsobila škodu ve výši 1.856.831,- Kč.
Dovolatelka uplatnila ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem pod písmenem g) téhož ustanovení, pod nějž obviněná také správně podřadila výhradu týkající se úmyslného zavinění. Tuto právně relevantní námitku založila na tvrzení o své evidentní snaze dluh K. p. K. , a. s., tedy věřiteli společnosti A. , s. r. o., splatit, což podle jejího přesvědčení bylo před soudy obou stupňů prokázáno. Dovolací soud se však s argumentací obviněné neztotožnil a její námitku nenaplnění subjektivní stránky trestného činu poškozování věřitele vyhodnotil jako neopodstatněnou.
Trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část majetku dlužníka, přičemž podle přísnější trestní sazby bude potrestán pachatel, který takovým činem způsobí značnou škodu (§256 odst. 3 tr. zák.). Konkrétně měla obviněná v předmětné věci naplnit uvedenou skutkovou podstatu v té formě, že část majetku dlužníka odstranila, a tím tedy zmařila uspokojení věřitele jiné osoby. Z hlediska zavinění se k trestní odpovědnosti pachatele vyžaduje úmysl, který však dovolatelka důrazně popřela.
Subjektivní stránka daného trestného činu je naplněna, pokud pachatel úmyslně podniká kroky za tím účelem, aby se dlužník vyhnul třeba jen částečnému uspokojení věřitele (úmysl přímý), nebo pokud lze z okolností usuzovat, že si pachatel takového následku musel být vědom a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Eventuelní úmysl je možné dovozovat např. z pachatelových znalostí o ekonomické situaci dlužníka, z toho že se vkladem majetku použitelného k uspokojení věřitele podílel na založení společnosti s vědomím, že vůči této společnosti nebudou věřitelé moci své pohledávky uplatnit, protože dluhy vůči nim na ni již nepřevedl, a jiný majetek k uspokojení věřitelů dlužníkovi již nezbyl.
S ohledem na skutkový stav zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů, který je Nejvyšší soud povinen respektovat a vycházet z něj, shledal dovolací soud subjektivní stránku naplněnou, a to ve formě úmyslu nepřímého. Je třeba konstatovat, že tvrzení obviněné, jímž odůvodnila ve svém dovolání absenci zavinění, se v podstatě neslučují s výsledky provedeného dokazování. Zejména nelze akceptovat její argumentaci vedenou v tom směru, že zdůrazňovala svou vůli splatit dluh věřiteli, přičemž právě splacení dluhu označila za motiv převodů majetkových práv (nájem nebytových prostor, prodej movitého majetku apod.). Společnost A. , s. r. o., obdržela za postoupení svých majetkových práv finanční částku ve výši nejméně 2.500.000,- Kč, které však použila na úhradu svých závazků vůči věřitelům M. H. a J. K. (srovnej údaje z účetní knihy na č. l. 285), zatímco závazek vůči K. p. K. , a. s., zůstal neuhrazen. Za situace, kdy s penězi získanými za převod majetkových práv jménem dlužníka společnosti A. , s. r. o., obviněná naložila tak, že ani částečně neuspokojila závazek vůči věřiteli K. p. K. , a. s., a současně odstranila veškerý majetek, jenž byl způsobilý k uspokojení tohoto věřitele, je nepřímý úmysl jednat ke škodě společnosti K. p. K. , a. s. zcela evidentní.
Nejvyšší soud podotýká, že totožnou námitku uplatňovala obviněná v podstatě po celou dobu trestního řízení, přičemž z obsahu trestního spisu je zřejmé, že snahu o splacení závazku společnosti K. p. K. , a. s., projevila významně až po zahájení svého trestního stíhání. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí se touto obhajobou obviněné zabývaly (viz rozsudek soudu I. stupně na str. 6, usnesení odvolacího soudu na str. 2 a 3), přičemž shodně dospěly k závěru o nepřímém úmyslu obviněné. Ani Nejvyšší soud neměl důvod měnit tento správný právní závěr soudů nižších stupňů s tím, že soudy zjištěný skutek nevzbuzuje jakékoli pochybnosti o okolnostech, z nichž zavinění obviněné vyplývá. Má totiž za to, že obviněná vzhledem ke svému postavení ve společnosti A. , s. r. o., (společnice a jednatelka) si musela být vědoma jejích ekonomických možností dostát svým závazkům. V době, kdy ve své podstatě zbavila společnost A. , s. r. o., možnosti dále podnikat a nakládat s aktivy, nemohla se důvodně spoléhat na to, že dluh K. p. K. , a. s., bude řádně splacen společností L. R. , s. r. o., která měla restauraci dále provozovat, avšak původní závazek vůči uvedenému věřiteli nepřevzala. Podle Nejvyššího soudu nemůže obstát ani snaha obviněné omluvit své jednání neochotou věřitele souhlasit s převodem dluhu na společnost L. R. , s. r. o. K. p. K. , a. s., k takovému postupu mohl zaujmout nesouhlasné stanovisko tím spíše, že pro něj byl nevýhodný. O tomto dovolatelka věděla, jak sama uvedla u hlavního líčení (č. l. 552). Je možné tudíž shrnout, že s ohledem na konkrétní okolnosti jednání obviněné si tato musela být vědoma neschopnosti dlužníka (A. , s. r. o.) uhradit dluh K. p. K. , a. s., a pro případ, že se tak opravdu stane, byla s tím srozuměna.
Na podkladě všech uvedených skutečností tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byť námitka nedostatku subjektivní stránky trestného činu byla relevantní uplatněným důvodům dovolání, je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení jemu předcházejícího. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. července 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová