ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.70.2008.1
sp. zn. 5 Tdo 70/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2008 o dovolání, které podal obviněný JUDr. L. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 6 To 666/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 16/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, byl obviněný JUDr. L. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 1. výroku o vině), pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (body 2. – 11. výroku o vině), pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (body 12. – 14. výroku o vině), trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. (bod 15. výroku o vině), trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. (bod 16. výroku o vině), trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. (bod 17. výroku o vině) a trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (body 18. – 19. výroku o vině). Za tyto trestné činy a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 T 62/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 50 To 323/2006, byl obviněnému podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu v trvání tří let. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 T 62/2005, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Soud zároveň obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozeným I. S. škodu ve výši 200.000,- Kč, L. O. a M. O. škodu ve výši 390.000,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byli uvedení poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Dalších osm poškozených bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáno se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného J. S.
Z podnětu odvolání obviněného JUDr. L. P. a okresního státního zástupce v Domažlicích rozhodl ve věci jako soud odvolací Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 6 To 666/2006, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil v rozsahu výroku o vině pod body 2. – 14., 16., v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených I. S. , L. a M. O. , Z. H. , J. Ch. a Ing. B. M. Podle §259 odst. 3 tr. ř. krajský soud nově rozhodl tak, že obviněného JUDr. L. P. uznal vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (body 1. – 10. výroku o vině), pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (body 11. – 13. výroku o vině) a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. (bod 14. výroku o vině). Za uvedené trestné činy a za trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., porušování (správně mělo být uvedeno „porušení“) povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným odvoláním napadeným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, obviněnému krajský soud uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. uložil odvolací soud obviněnému trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu v trvání deseti let. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 T 62/2005, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále soud obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit poškozeným I. S. škodu ve výši 200.000,- Kč a L. a M. O. škodu ve výši 390.000,- Kč. Poškození Z. H. , J. Ch. a Ing. B. M. byli se svými nároky na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl obviněný JUDr. L. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Podstatou všech námitek obviněného, jež uplatnil k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postupně k jednotlivým skutkům, byly výtky proti soudy provedenému rozsahu dokazování a především proti způsobu, jakým soudy obou stupňů důkazy hodnotily. V této souvislosti poukazoval na obsah smlouvy ze dne 31. 1. 2001, který byl posouzen jednostranně v neprospěch obviněného, ačkoli při jejím správném výkladu podle obviněného toto smluvní ujednání vylučovalo jeho trestní odpovědnost. Za vadný označil obviněný rovněž znalecký posudek vypracovaný Ing. J. K., jenž nesprávně stanovil hodnotu strojů a zařízení. V rámci svých dalších námitek dovolatel zejména polemizoval se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, většinu skutečností považoval za nedostatečně prokázané a prosazoval svou vlastní verzi skutkového děje. Dále obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Neformuloval přesně, v čem spočívá neúplnost výroku rozsudku ohledně skutků pod body 1., 15., 17.-19. Z této části podaného dovolání je zřejmé, že se domáhal toho, aby o uvedených skutcích bylo výslovně rozhodnuto buď tak, že se výrok o vině rozsudku soudu I. stupně ohledně nich ruší a současně o nich měl odvolací soud nově rozhodnout, anebo aby krajský soud odvolání v rozsahu těchto skutků zamítl. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně považovala za právně relevantní, avšak také za neopodstatněnou, námitku absentujícího nebo neúplného výroku rozsudku odvolacího soudu. Uvedla, že krajský soud shledal rozsudek okresního soudu vadným pouze v některých oddělitelných výrocích o vině, v jejichž rozsahu odvoláním napadený rozsudek zrušil. Ostatní výroky o vině ponechal krajský soud beze změny. Nebylo však jeho povinností v této části odvolání obviněného zamítnout, neboť odvolání tvoří zásadně jediný celek. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný subsumoval podle státní zástupkyně výlučně námitky proti hodnocení důkazů a ani jednu, jež by se týkala právního hodnocení skutků. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovaným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03), nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně.
Uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Za chybějící výrok je považován takový výrok, který není v určitém rozhodnutí obsažen, ačkoli podle zákona měl být soudem do výrokové části zařazen. Neúplným je potom takový výrok, u něhož schází některá z podstatných náležitostí stanovených zákonem [náležitosti výrokové části rozsudku viz ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., §121 až §124 tr. ř. a náležitosti výrokové části usnesení viz ustanovení §134 odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Podle výroku rozsudku krajského soudu se obviněný dopustil podvodné trestné činnosti popsané pod body 1. – 13. v podstatě tak, že v období od 28. 6. 2002 do 4. 3. 2004 vylákal od celkem šesti poškozených pod různými záminkami (slib získání podílu ve společnosti I. m. , s. r. o., vklady za účelem založení společnosti V., slib přednostního zařazení do léčebného programu diabetes u firmy I. m. , s. r. o., zúročení peněz) finanční hotovost, přestože v době, kdy peníze od poškozených přebíral, věděl, že slibované skutečnosti nelze realizovat, a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil škodu v celkové výši 4.840.000,- Kč.
Pod bodem 14. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu byl dále obviněný uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., jenž spočíval v tom, že od 21. 3. 2001 do 31. 12. 2002 jako jednatel společnosti I. m. , s. r. o., nezajistil řádné vedení účetnictví, čímž došlo k porušení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Jak bylo uvedeno výše, v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného podřazené pod citovaný důvod dovolání však směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů, zpochybňují hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem a z tohoto hodnocení vzešlá skutková zjištění, jejichž správnost nemůže být předmětem přezkumu v řízení o dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani z jiného v zákoně uvedeného dovolacího důvodu. Dovolací soud není oprávněn provádět další dokazování, posuzovat správnost hodnocení důkazů soudů nižších stupňů a naopak je skutkovými závěry těchto soudů vázán. Přestože tedy dovolatel formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti jej nenaplnil, neboť namítl toliko nesprávnost hodnocení obsahu provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. V této části lze dovolání vzhledem k tomu považovat za podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatnil obviněný právně relevantní námitku, s níž se však Nejvyšší soud neztotožnil.
Krajský soud v Plzni rozhodl napadeným rozsudkem na podkladě odvolání obviněného JUDr. L. P. a okresního státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. (Věc týkající se odvolání spoluobviněného J. S. byla krajským soudem vyloučena podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení.) Rozsudek odvolacího soudu, jímž zrušil částečně rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, nově rozhodl ohledně zrušené části o vině, uložil obviněnému trest a rozhodl o náhradě škody, byl tudíž vydán na podkladě obou řádných opravných prostředků, tedy i odvolání obviněného JUDr. L. P. Chybějící nebo neúplný výrok tak dovolatel spatřoval zjevně v tom, že se odvolací soud ve výrokové části napadeného rozsudku výslovně nevyjádřil k ostatním bodům výroku o vině rozsudku okresního soudu, proti nimž také směřoval řádný opravný prostředek obviněného, a který zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen.
Takovému názoru však nebylo možno přisvědčit. Oba řádné opravné prostředky (obviněného i okresního státního zástupce) totiž směřovaly proti výrokům o vině, trestu a náhradě škody. I z odůvodnění (str. 10) napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud na podkladě obou podaných odvolání přezkoumal podle §254 tr. ř. rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu. Na podkladě řádně provedeného přezkumného řízení dospěl k závěru, že vadný je výrok o vině pouze zčásti, napadený rozsudek tedy zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř., vadnou část výroku o vině zrušil, v důsledku toho musel zrušit i výrok o trestu a výrok o náhradě škody, který měl svůj podklad ve zrušené části výroku o vině. Dále odvolací soud ohledně zrušené části výroku o vině sám ve věci rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř., uložil obviněnému trest a nově rozhodl i o náhradě škody. Odvolací soud tak postupoval v souladu s trestním řádem. Za této situace totiž nebylo ani možné vyslovit výrok o zamítnutí odvolání obviněného proti té části výroku o vině soudu I. stupně, v níž uplatnil nedůvodné námitky a kterou tedy odvolací soud považoval za správnou. Pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části odvolání, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, publikované pod č. T 486 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, vydávaného nakladatelstvím C. H. B. , P. , 2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované pod č. T 417 v tomtéž Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 17, Praha, 2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 Tdo 1079/2002, publikované pod č. T 531 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 23, Praha, 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová