ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1024.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1024/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. října 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné H. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 6 To 46/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 73/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 5 T 73/2007, byla obviněná H. Š. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jehož se dopustila ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byla podle §250b odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 118/2005, ze dne 1. 3. 2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 9 To 319/2007, ze dne 14. 6. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Obviněná spáchala trestný čin tím, že dne 14. 12. 2005 poskytla odděleně stíhanému a již pravomocně odsouzenému J. J. neplatné potvrzení o jeho zaměstnání ve společnosti 1.2.3 D. , s. r. o., s úmyslem profitovat na jeho následném trestném jednání, kdy odděleně stíhaný J. na základě takového potvrzení úspěšně uzavřel téhož dne v P. u K. b. , a. s., na V. n. , úvěrovou smlouvu na poskytnutí částky 150.000,- Kč, a pod záminkou, že mu obviněná Š. sežene ubytování, ji celou takto poskytnutou finanční částku odevzdal, přičemž k žádnému takovému plnění ze strany obviněné nedošlo.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 6 To 46/2008, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou při nezměněném výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., odsoudil podle §250b odst. 3 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná má za to, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by se dopustila trestné činnosti. Uvedla, že si je vědoma, že v dovolání není možné zpochybňovat závěry soudů týkající se skutkových zjištění, přesto se s těmito závěry nemůže ztotožnit. Soudy obou stupňů podle ní učinily na základě provedeného dokazování závěry, které v nich nemají oporu. Soud druhého stupně pak navíc v odůvodnění svého rozhodnutí nereflektoval na její námitky, neboť se jimi nezabýval a nevypořádal se s nimi. Řízení předcházející napadenému rozhodnutí obviněná považuje za kusé, když zejména nebyly provedeny jí navrhované důkazy, které podle ní mohly přispět k řádnému objasnění skutkového stavu, v čemž obviněná spatřuje porušení práva na obhajobu. Opírají-li soudy své závěry o její vině zejména o výpověď svědka J. , je obviněná přesvědčena, že skutkové závěry obou soudů nemají oporu v provedených důkazech. Má za to, že v jejím případě došlo ke zřejmému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení, čímž byl podle ní splněn rovněž předpoklad pro případný zásah dovolacího soudu do přisouzeného skutkového stavu věci. Dodala, že řízení před soudy zůstala podle ní kusá a nepřezkoumatelná, a to z toho důvodu, že nebyly provedeny všechny důkazy, vedoucí k náležitému objasnění věci. Nalézací soud se podle ní spokojil s výpověďmi svědků J. , G. a S. Z odůvodnění jeho rozhodnutí pak není podle obviněné zřejmé, kterými myšlenkovými úvahami se řídil. Také nepřiměřeně za věrohodnou považoval osobu svědka J. , přičemž zdůraznila, že tento svědek byl 18x soudně trestán, o jeho věrohodnosti lze mít podle ní vážné pochybnosti a nemůže být proto rozhodujícím důkazem o vině. Uvedla, že kromě tohoto svědka nebyl proveden žádný důkaz, který by skutková zjištění podporoval. Ostatní důkazy pouze dokazují, že byl spáchán trestný čin, avšak nikoliv, že ho spáchala obviněná. Obviněná uzavřela, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a zrušil také další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby soud prvního stupně postupoval ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. a podal dovolacímu soudu návrh na odklad výkonu rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněnou uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť její argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Zároveň konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněné. Státní zástupkyně má tedy za to, že dovolání obviněné je dovoláním, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněné ale vyplývá, že její námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (čehož si je nakonec sama obviněná vědoma, když v úvodu svého dovolání v podstatě uvedla, že v dovolání není na místě zpochybňovat skutkové závěry soudů). Obviněná svými námitkami, že se uvedeného trestného činu nedopustila, že skutkové závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, že nebyly provedeny jí navrhované důkazy, jakož i námitkami týkajícími se osoby svědka J. (že byl 18x soudně trestán, že o jeho věrohodnosti lze mít vážné pochyby), pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Jde tedy o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Obviněná tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedených důvodů dovolání. Mezi tyto důvody ale přezkoumávání správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění nižších soudů nepatří. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná. Námitkou, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. obviněná namítá údajné porušení procesních pravidel a v podstatě brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, kterými obviněná brojí proti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, neboť tyto námitky jsou ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.
Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění může být pouze případ existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal k námitce obviněné, zda nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy, vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněné soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily. Z obsahu spisu a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že soudy svůj závěr o vině obviněné opřely zejména o výpovědi svědka J. , který se sám v rámci svého trestního řízení nesnažil na úkor obviněné Š. vyvinit, a jehož výpověď byla v průběhu trestního řízení proti obviněné potvrzována dalšími provedenými důkazy (př. výpovědí svědkyně G. , pracovnice banky a listinnými důkazy). Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudů obou stupňů ohledně nadbytečnosti provedení obviněnou navrhovaných důkazů (výslechem navrhovaných svědků), neboť tyto důkazy nemají s projednávanou věci potřebnou souvislost a v podstatě měly přispět k tomu, aby soudy přehodnotily osobnost svědka J. a shledaly ho nevěrohodným. Pro úplnost je nutno uvést, že důkazy provedené soudy hodnocené v souhrnu i jednotlivě vedly ke zjištění skutkového stavu o němž nebyly důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudů. Nejvyšší soud tedy dodává, že soudům obou stupňů nelze nic vytýkat pokud jde o rozsah provedeného dokazování a následné vyhodnocení provedených důkazů.
V souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě, kdy soud druhého stupně neshledal žádná pochybení soudu prvního stupně stran úplnosti a správnosti provedeného dokazování a jeho hodnocení, jakož i potvrdil přiléhavost právní kvalifikace jednání obviněné.
Ze shora citovaného dovolání je tedy zřejmé, že námitky obviněné spočívají ve zpochybňování správnosti procesního postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo dovolání obviněné H. Š. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odkladu výkonu rozhodnutí, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. návrh na odklad výkonu trestu nepodal. K postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš