ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1035.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1035/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2008 o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 171/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 15/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 3 T 15/2008, byl obviněný J. D. uznán vinným trestnými činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. České republiky na náhradě škody částku 7.579,39 Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že v období od 16. 4. 2007 do 1. 11. 2007 v Ch., v L., v rodinném domě, ve kterém bydlel se svou matkou B. D., tuto opakovaně slovně a fyzicky napadal, vyhrožoval jí zabitím, bil ji po celém těle, ničil zařízení domácnosti, přičemž tyto útoky vyvrcholily dne 1. 11. 2007 kolem 01.30 hodin, kdy v podnapilém stavu poškozenou B. D., která ležela v posteli, opakovaně udeřil dlaněmi obou rukou do obličeje, shodil ji z postele na zem, skočil na ni, následně ji opakovaně kopal nohou do hlavy, do trupu, pokračoval v útocích rukama na hlavu poškozené, kousal ji do prstů na obou rukách, následně ji opakovaně udeřil do hlavy dřevěným prkénkem na maso, které těmito opakovanými údery rozbil, při útoku poškozené říkal, že se jí musí zbavit, že ji musí zabít, a tímto svým jednáním způsobil poškozené sériovou zlomeninu IV. – VIII. žebra vlevo, mnohočetné pohmoždění měkkých tkání hlavy, nitrolební krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou, zlomeniny nosních kůstek, pohmoždění hrudní stěny, pohmoždění břišní stěny a mnohočetné poranění prstů obou rukou – kousance, pro uvedená zranění byla poškozená B. D. v době od 1. 11. 2007 do 16. 11. 2007 hospitalizována v nemocnici, zranění ohrozila dva životně důležité systémy – hlavu a hrudník.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil do výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 171/2008, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel se domníval, že skutek, který mu byl kladen za vinu, nelze kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a ani jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Tvrdil, že v době útoku byl pod vlivem alkoholu, nic si nepamatuje, jeho rozpoznávací schopnosti byly sníženy. Není si vědom toho, že by svou matku napadl a způsobil jí zranění. Pokud mezi nimi někdy došlo k hádkám, pak tyto drobné incidenty nenaplňují znaky trestného činu ve smyslu §215a tr. zák., matku psychicky ani fyzicky netýral. Domníval se, že nebyl proveden jediný důkaz, který by ho z jednání usvědčoval, kromě výslechu poškozené. Žádný ze slyšených svědků přímo nepotvrdil, že svou matku týral, a již vůbec ne po delší dobu. Uvedl, že poškozená nebyla schopna ani označit dny, v jejichž průběhu mělo k týrání docházet, proto mělo být dokazování doplněno o znalecký posudek k posouzení věrohodnosti poškozené. Pokud by připustil, že svou matku pod vlivem alkoholu napadl, nemohl si být vědom toho, že by jí mohl způsobit závažné poranění životně důležitých orgánů, a nemohl tedy ani odhadnout délku případného léčení způsobených následků. Není proto možné podle něj učinit závěr, že se předmětného jednání dopustil v úmyslu způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví. Měl za to, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve vztahu k trestnému činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. dovolatel nevznášel žádné námitky, kterými by vytýkal nesoulad skutkových okolností vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků uvedeného trestného činu. Provedl vlastní hodnocení důkazů, popř. vytýkal neúplnost provedeného dokazování (neprovedení znaleckého zkoumání věrohodnosti poškozené), a na základě tohoto zpochybnění správnosti a úplnosti provedeného dokazování prosazoval vlastní skutkovou verzi, podle které se v tzv. skutkové větě popsaného dlouhodobého agresivního jednání vůči matce vůbec nedopouštěl. Uplatňoval tak námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, které deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. námitku obviněného zpochybňující úmysl směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví nepovažoval za důvodnou. Zdůraznil, že útok spočívající v kopání do hlavy a do těla, jakož i v opakovaných intenzivních úderech do hlavy tvrdým předmětem (v daném případě opakované údery dřevěným prkénkem vedoucí až k jeho rozbití) je nutno považovat za takový útok, jehož nikoli zcela nutným, ale možným a celkem častým následkem je poškození mozku, popř. důležitých orgánů uložených v hrudní a břišní dutině. V kontextu se skutečností, že útok ze dne 1. 11. 2007 byl vyvrcholením dlouhodobého konfliktního a agresivitou obviněného charakterizovaného soužití obviněného s poškozenou, v jehož průběhu obviněný poškozené vyhrožoval i usmrcením, lze podle názoru státního zástupce ze zjištěných okolností útoku učinit závěr, že obviněný byl minimálně srozuměn s tím, že poškozené způsobí zranění mající charakter těžké újmy na zdraví. Závěr o existenci úmyslného zavinění na straně obviněného ve vztahu ke způsobenému následku není vyloučen snížením jeho rozpoznávacích schopností, které ostatně podle výsledků dokazování nebylo příliš výrazné (10 - 25%) a které si obviněný sám přivodil požitím alkoholických nápojů. S ohledem na existenci minimálně nepřímého úmyslu na straně obviněného směřujícího ke způsobení těžké újmy na zdraví nepřichází v úvahu použití dovolatelem uváděné právní kvalifikace trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil především námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Karlových Varech a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Plzni. V podstatě vytkl, že se jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V podrobnostech pak namítl, že nikdo ze slyšených svědků jej z předmětného jednání neusvědčuje, všichni uváděli, že toliko slyšeli, že měl svou matku bít a jiným způsobem týrat, nikdo ale žádné přímé svědectví o týrání z jeho strany neposkytl. Stran událostí ze dne 1. 11. 2007 poznamenal, že si na nic nepamatuje, protože byl pod vlivem alkoholu, není si vědom toho, že by matku napadl a způsobil jí zranění. Poškozenou označil za nevěrohodnou, neboť nebyla s to ani uvést dny, kdy mělo docházet k jejímu týrání, a za nedostatek dokazování pokládal, že soudy neověřily její věrohodnost opatřením znaleckého posudku.
Se zřetelem na povahu takto vytýkaných vad je tedy evidentní, že obviněný v této části dovolání, konkrétně ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní verze skutkového děje (trestné činnosti se nedopustil) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Takto vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že učiněná skutková zjištění mají spolehlivou oporu v provedeném dokazování (viz strany 3, 4 rozsudku soudu prvního stupně a strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč vycházely především z výpovědi poškozené B. D., kterou nepřímo potvrzovaly i výpovědi svědků M. D., Č. S., K. K., V. F., a dále ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, znalce MUDr. L. Ch., kterým byla objektivizována zranění, která poškozená v důsledku útoku obviněného utrpěla. Poškozená podrobně a přesvědčivě popsala, po jakou dobu a jakým způsobem ji obviněný týral, vyhrožoval jí zabitím, řval na ni a bil ji, pro výstrahu a demonstraci vážnosti svých záměrů dokonce před ní zabil i králíka (č. l. 122 až 126). Soudy neměly důvod poškozené nevěřit a skutečnost, že tato nebyla s to přesně si vybavit dny, kdy mělo docházet k fyzickému týrání, není pro posouzení věci směrodatná, navíc s ohledem na dobu, po kterou mělo k týrání docházet, je i pochopitelná. Dovolací soud je též přesvědčen, že o věrohodnosti poškozené nejsou žádné pochybnosti a není důvod pro vypracování znaleckého posudku, který by se měl k této otázce vyjádřit. Zcela nerelevantní je i výhrada obviněného, že nikdo ze slyšených svědků přímo nepotvrdil, že by se vůči poškozené, své matce, dopouštěl násilného jednání. V této souvislosti nutno připomenout, že jde o typický případ domácího násilí, jehož oběti se pro blízký citový vztah k pachateli stydí na veřejnosti přiznat a popsat povahu a intenzitu násilí, jemuž jsou pravidelně vystavovány. To byla zjevně situace, v níž se ocitla poškozená, která jako matka obviněného jeho agresivní jednání před sebou i okolím omlouvala a vysvětlovala si je požitým alkoholem. Závěr o vině obviněného trestným činem týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. má oporu ve výsledcích dokazování a nejde o případ svévolného hodnocení důkazů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku též jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. pro absenci úmyslného zavinění ve vztahu k následku v podobě těžké újmy na zdraví.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné všechny zákonné znaky trestného činu podle §222 odst. 1 tr. zák. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Námitka obviněného, že skutek, jak byl zjištěn soudem, nevykazuje zákonné znaky tohoto trestného činu, ale trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., nemůže obstát.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo jinému ublíží na zdraví, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Z hlediska posouzení, zda jde o trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., nebo o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., je rozhodující subjektivní stránka; určujícím kritériem pro použití právní kvalifikace je v takových případech zavinění pachatele.
Skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. se skládá jednak z tzv. základní skutkové podstaty ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák., která spočívá v úmyslném ublížení na zdraví, a jednak z tzv. kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §221 odst. 2 písm. c) tr. zák., spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví. Způsobení těžké újmy na zdraví není znakem tzv. základní skutkové podstaty, ale okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Vztah mezi tzv. základní skutkovou podstatou a okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, je takový, že předpokladem toho, aby mohlo být přihlédnuto k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, je především naplnění znaků tzv. základní skutkové podstaty.
To dále znamená, že spočívá-li útok pachatele ve fyzickém napadení poškozeného, je uvedená právní kvalifikace možná, jestliže tímto útokem byly na zdraví poškozeného způsobeny dva různé následky, z nichž každý sám o sobě má jinou povahu po objektivní stránce (prvním z následků je ublížení na zdraví, druhým těžká újma na zdraví) a každý je zahrnut jinou formou zavinění (ublížení na zdraví je zaviněno úmyslně a těžká újma na zdraví je zaviněna z nedbalosti). Byla-li by i těžká újma na zdraví zaviněna úmyslně, jednalo by se o trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jednalo.
Skutková část výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obsahuje skutková zjištění charakterizující jak povahu jednání obviněného, tak následek v podobě poruchy zdraví poškozené B. D. Podstata jednání obviněného ze dne 1. 11. 2007 je popsána tak, že v podnapilém stavu poškozenou, která ležela v posteli, opakovaně udeřil dlaněmi obou rukou do obličeje, shodil ji z postele na zem, skočil na ni, následně ji opakovaně kopal nohou do hlavy, do trupu, pokračoval v útocích rukama na hlavu poškozené, kousal ji do prstů na obou rukách, následně ji opakovaně udeřil do hlavy dřevěným prkénkem na maso, které těmito opakovanými údery rozbil, při útoku poškozené říkal, že se jí musí zbavit, že ji musí zabít, a tímto svým jednáním způsobil poškozené sériovou zlomeninu IV. – VIII. žebra vlevo, mnohočetné pohmoždění měkkých tkání hlavy, nitrolební krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou, zlomeniny nosních kůstek, pohmoždění hrudní stěny, pohmoždění břišní stěny a mnohočetné poranění prstů obou rukou – kousance, pro uvedená zranění byla poškozená B. D. v době od 1. 11. 2007 do 16. 11. 2007 hospitalizována v nemocnici, zranění ohrozila dva životně důležité systémy – hlavu a hrudník.
Obviněný nikterak nezpochybnil, že porucha zdraví poškozené má povahu těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. e), ch) tr. zák., jak dovodily soudy obou stupňů. Tento právní závěr je – i přes určitý nedostatek ve vymezení následku v podobě delší dobu trvající poruchy zdraví – dostatečně podložen znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie MUDr. L. Ch.
Obviněný popřel úmysl způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví. Úmysl způsobit tento následek je tedy třeba v případech, kdy ho pachatel útoku sám nedozná, zjišťovat jen na podkladě nepřímých důkazů. Lze na něj usuzovat z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, z provedení útoku, zejména podle toho, proti jaké části těla útok směřoval, z pohnutky činu, z okolností, za kterých k útoku došlo, apod. Těchto skutečností si byly soudy obou stupňů vědomy a závěry, k nimž dospěly, jsou přesvědčivé. Použité důkazy posloužily k jednoznačnému závěru o vině, tvořily systém, jehož jednotlivé články byly v souladu jak mezi sebou, tak i s dokazovanou skutečností, tj. v daném případě s existencí nepřímého úmyslu (k tomu přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 1. 4.2004, sp. zn. IV. ÚS 433/02).
Soudy vycházely ze znaleckého posudku MUDr. L. Ch., z něhož mimo jiné vyplývá, že zranění, která poškozená utrpěla, byla způsobena opakovaným tupým násilím a v případě poranění prstů na rukou toto vzniklo působením ostrého násilí. Intenzitu útoku znalec označil za minimálně středně silnou. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že obviněný použil k útoku dřevěné prkénko, které o poškozenou rozbil, což potvrzuje závěr znalce o značné intenzitě útoku. Není od věci také připomenout, že obviněný je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. J. B. hodnocen jako osobnost s výraznými rysy agresivity.
Útok spočívající v opakovaném kopání nohou do hlavy, trupu, opakovaných úderech dřevěným prkénkem do hlavy takové intenzity, až se rozbilo, jasně svědčí pro závěr, že obviněný musel být nejméně srozuměn s tím, že poškozené způsobí vážná poranění hlavy či důležitých orgánů uložených v dutině břišní a hrudní, která si se zřetelem k věku a zdravotnímu stavu poškozené vyžádají delšího léčení, což vylučuje závěr o nedbalostním zavinění ke způsobenému následku v podobě těžké újmy na zdraví. Přehlédnout v daných souvislostech také nelze, že agrese dne 1. 11. 2007 byla vyvrcholením dlouhodobého konfliktního chování obviněného vůči poškozené provázeného častým fyzickým násilím namířeným proti ní, vyhrůžkami zabitím, což jen závěr o srozumění se způsobením následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozené a tedy úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. jen podporuje.
V těchto souvislostech nelze akceptovat ani námitku obviněného, že i kdyby připustil, že svoji matku napadl, učinil tak pod vlivem alkoholu a nemohl si být vědom, že by jí mohl způsobit vážná poranění životně důležitých orgánů a nemohl by ani odhadnout délku případného léčení způsobených následků. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. J. B. totiž vyplývá, že obviněný byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a byl schopen je ovládat, vlivem alkoholu byly tyto schopnosti sníženy nepodstatně o 10 až 25%, toto snížení si však obviněný požitím alkoholických nápojů přivodil sám. Ani požití alkoholu obviněným před činem tedy na správnosti právních závěrů soudů o existenci úmyslného zavinění nemůže nic měnit.
Opodstatněně byl tudíž skutek obviněného právně kvalifikován též jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., jehož znaky evidentně vykazuje jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že souběh trestných činů týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. je možný a právní posouzení skutku jako souběhu těchto trestných činů také plně vystihuje povahu činu obviněného (k tomu přiměřeně č. 11/1984 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková