ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1060.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1060/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného Ing. L. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 8 To 85/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 293/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 10 T 293/2006, byl obviněný Ing. L. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3, §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 15.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce. V dalším bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkázání poškozených M. S. a VZP ČR, a. s., Ú. p. B., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 30. 3. 2006 v odpoledních hodinách kolem 16.00 hodin v B. na ulici L. v prostoru H. s. M. d. B., kde prováděl skupinu zaměstnanců V. o. z. š. vnitřními prostorami divadla včetně zákulisí, před vstupem těchto prováděných osob na jeviště H. s. neupozornil prováděné osoby na skutečnost, že se v bezprostřední blízkosti od vstupu na jeviště nachází prostor pro orchestřiště zakrytý pouze látkou, přičemž z důvodu pracovního osvětlení jeviště nebylo možno rozpoznat nebezpečný prostor orchestřiště, ačkoliv měl vědět, že prováděným osobám nemusí být tato skutečnost zřejmá, v důsledku čehož poškozená M. S. při vstupu na jeviště vkročila do prostoru orchestřiště a spadla z výšky 2,6 m na podlahu orchestřiště, přičemž utrpěla zlomeninu těla 8. hrudního obratle, otřes mozku a podlitinu v týlní části hlavy s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu více než 3 měsíců.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 8 To 85/2008, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by se trestné činnosti dopustil. Soudy podle něj učinily skutková zjištění, které nemají oporu v důkazech. Odvolací soud na jeho námitky dostatečným způsobem nereflektoval, prakticky se jimi nezabýval a relevantně se s nimi nevypořádal. Řízení předcházející napadenému rozhodnutí proto považoval za kusé, poněvadž nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a nesouhlasil s tím, že soudy vycházely zejména z výpovědi poškozené a jí označených svědků. Měl za to, že význam výpovědí svědků byl zřejmě přeceněn, proto navrhoval provedení výslechu zbývajících účastnic exkurze a znalecký posudek k posouzení stavu osvětlení jeviště, který by potvrdil, že osvětlení odpovídalo platným technickým předpisům. Tvrdil, že v průběhu exkurze nic nezanedbal a že se žádného trestného činnost nedopustil. Učinily-li soudy jiný závěr, došlo ke zřejmému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení, čímž byl splněn předpoklad pro případný zásah dovolacího soudu do zjištěného skutkového stavu věci. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Zjistil však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže v podstatě tvrdil, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, neprovedly jím navrhované důkazy, nepostupovaly v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, které uzavřely, že jako průvodce skupiny osob v prostoru H. s. M. d. v B. tyto neupozornil na skutečnost, že se v bezprostřední blízkosti od vstupu na jeviště nachází prostor pro orchestřiště zakrytý jen látkou, přičemž ten z důvodu pracovního osvětlení jeviště nebylo možno jako prostor nebezpečný rozpoznat, a v rozporu s nimi tvrdil, že v průběhu exkurze nic nezanedbal. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 5, 6 rozsudku soudu prvního stupně). Při hodnocení důkazů tento soud postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného, proč neuvěřil jeho výpovědi a proč naopak uvěřil výpovědi poškozené a svědkyň Z. Č., H. Č., J. M. či V. M., účastnic exkurze pohybujících se v rozhodné době v blízkosti poškozené. Soud prvního stupně, opíraje se o provedené důkazy, pečlivě a přehledně upozornil na nedostatky v jednání obviněného. Ty spatřoval v podstatě v tom, že obviněný se před exkurzí řádně neseznámil s aktuálním stavem divadla, zanedbal přípravu, v důsledku čehož poté ani neupozornil účastníky exkurze na možnost nebezpečí pádu do orchestřiště a poskytl jim pouze obecné poučení o tom, že je třeba dbát na bezpečnost. Z výpovědí svědkyň také vyplynulo, že obviněný nezajistil řádné osvětlení jeviště, ačkoliv prostor kolem něj byl nepřehledný. Uzavřel, že právě tyto skutečnosti měly za následek pád poškozené do orchestřiště a vznik popsaných zranění, jež v té souvislosti poškozená utrpěla, ale poznamenal, že na vzniklém následku se, byť v menší míře, podílelo i spoluzavinění poškozené, která nevěnovala dostatečnou pozornost neznámému prostředí. Obviněný se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil důkazy, nesouhlasil a je třeba říci, že námitky vztahující se k hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny i v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal; jeho závěry sdílí i dovolací soud. Odvolací soud reagoval i na výhrady znovu uplatněné v dovolání k rozsahu dokazování, totiž že ve věci nebyli vyslechnuti všichni svědci – účastníci exkurze a že měl být opatřen znalecký posudek ke stavu osvětlení jeviště v tom smyslu, zda odpovídalo platným technickým normám, a způsob, jakým se s nimi vypořádal, lze akceptovat. Logicky upozornil, že vyslechnuty byly právě ty svědkyně, které byly poškozené nejblíže, a že všechny vyslechnuté svědkyně shodně uvedly, že osvětlení jeviště nebylo uspokojivé, a nic by na tomto zjištění nemohl změnit ani nově opatřený znalecký posudek (strana 2 usnesení).
Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o žádný extrémní exces případu důkazů opomenutých a zjištěn nebyl ani případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková