ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1193.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1193/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. září 2008 o dovolání obviněného L. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 148/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 7 T 148/2006, byl obviněný L. P. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 7 T 81/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu, rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 7 T 148/2006, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. a znovu rozhodl tak, že obviněného L. P. odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Rovněž zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 7 T 81/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. P. prostřednictvím obhájce JUDr. M. Z. z důvodů §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. dovolání. Zejména soudu vytkl, že mu nebyla umožněna účast u veřejného zasedání konaného dne 11. 3. 2008, kdy z podnětu odvolání státního zástupce mu byl zpřísněn původně uložený trest. Obviněný sice připustil, že byl o termínu konání veřejného zasedání včas vyrozuměn, avšak poukázal na to, že se z účasti u tohoto veřejného zasedání telefonicky omluvil a zároveň požádal o jeho odročení z důvodů silné bolesti zubů. Zmínil, že tato jeho omluva nebyla účelová, protože se po propuštění z vazby k soudu řádně dostavoval. Neměl tak možnost uplatnit ve veřejném zasedání svou obhajobu. Obviněný svou omluvu i žádost pokládal za dostatečnou, a pokud odvolací soud dospěl k jinému závěru, měl učinit výzvu k jejímu doplnění, event. měl např. telefonicky požádat o lékařskou zprávu. Podle obviněného jej měl soud alespoň vyzvat k podání návrhů na provedení dokazování. Pokud se tak nestalo, shledal v tom porušení práva na řádné uplatnění obhajoby, čímž mu bylo odepřeno též právo pronést závěrečnou řeč a poslední slovo před konečným rozhodnutím soudu. Pokud by takovou možnost měl, mohl by se výrazně zpřísněnému trestu bránit např. tím, že by navrhl opětovný výslech poškozené A. P. a P. H., vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, aby se prokázalo, že obviněný není schopen výkonu trestu odnětí svobody a také, že není za trestnou činnost odpovědný. Obviněný dále uvedl, že aniž by jej odvolací soud vyslechl, byl mu uložen přísnější trest, a to nepodmíněné odnětí svobody. Soud druhého stupně nedodržel zásady pro ukládání trestu stanovené v ustanoveních §23 a §31 tr. zák. Obviněný shledal, že odvolací soud pochybil, když vyhověl odvolání státního zástupce, aniž by mu byla umožněna přítomnost u veřejného zasedání a dána příležitost přesvědčit odvolací soud, že v daném případě není uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody namístě. Daným postupem došlo k porušení trestního řádu, práva obviněného na spravedlivý proces, trestního zákona a zásady volného hodnocení důkazů. Další pochybení shledal obviněný v tom, že soud druhého stupně okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, tj. že řádně vykonal trest obecně prospěšných prací, že si našel zaměstnání, že již neužívá omamné a psychotropní látky, a že vede řádný život, nevyhodnotil jako důvody pro uložení druhu trestu, ale jako okolnosti mající vliv toliko na výši trestní sazby nepodmíněného trestu odnětí svobody, což je podle obviněného v rozporu s trestním zákonem. Soud prvního stupně totiž při nerespektování zásad bezprostřednosti a ústnosti řízení, neměl možnost posoudit nejen jeho chování a vystupování, ale ani jednání poškozené, konkrétně i to, že se po dlouhou dobu nedostavovala k soudu a hlavní líčení bylo proto opakovaně odročováno, přičemž obviněný i přes tyto okolnosti se soudem plně spolupracoval a vedl řádný život.
S ohledem na shora uvedené výhrady obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008, zrušil a sám rozhodl, že se odvolání okresního státního zástupce v Karlových Varech proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 7 T 148/2006, jako nedůvodné zamítá. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, přičemž do konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud případné písemné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že splňuje obsahové náležitosti dovolání podle §265f tr. ř.
Protože Nejvyšší soud neshledal ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. žádné formální důvody, pro které by byl povinen dovolání odmítnout, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i řízení mu předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Jestliže obviněný dovolání podal především s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, je z dikce uvedeného znění zřejmé, že se jedná o situaci, když bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Toto základní právo garantuje zejména právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne.
Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a - nestanoví-li zákon něco jiného - není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání, a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Na projednávanou konkrétní věc toto posledně citované ustanovení nedopadá, protože obviněný se v době projednávání jeho odvolání před odvolacím soudem nenacházel ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, ale pobýval na svobodě.
Ve vztahu k tomu, kdy je možné přítomnost obviněného u veřejného zasedání považovat za nutnou, je potřeba vycházet z obecných principů, mezi něž v trestním právu rozhodně patří zajištění práv obviněného. Tato jsou upravena mimo jiné v ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Proto, aby tato jeho práva byla zajištěna a aby je mohl řádně uplatnit, je nezbytná jeho osobní přítomnost v řízení, v němž jsou takové důkazy nebo úkony prováděny.
Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem, je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu např. tím, že požádá o jeho odročení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu sv. 26, r. 2004, č. T 621).
Ve vztahu k těmto zákonným hlediskům je třeba poukázat na fakta zjištěná v projednávané trestní věci. Z obsahu předloženého spisu se podává, že odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 7 T 148/2006, bylo zaměřeno do výroku o trestu. Opis tohoto odvolání obviněný obdržel dne 7. 2. 2008 (viz č. l. 204), z obsahu spisu plyne, že v době konání veřejného zasedání obviněný nebyl ve výkonu trestu ani ve vazbě. Ze spisu je též zřejmé, že vyrozumění na první veřejné zasedání odvolacím soudem nařízené na 7. 2. 2008 se obviněnému nepodařilo doručit, protože nebyl zastižen. Obviněný byl řádně vyrozuměn až o konání veřejného zasedání nařízeného na den 11. 3. 2008, a to vzorem 7a tr. ř. (č. l. 206). Podle doručenky založené u č. l. 223 obviněný vyrozumění o tomto veřejném zasedání převzal dne 18. 2. 2008. Obviněný se však z účasti na tomto veřejném zasedání dne 10. 3. 2008 telefonicky omluvil. O této omluvě byl pořízen dne 10. 3. 2008 úřední záznam (č. l. 225), v němž je uvedeno: „Dnešního dne telefonicky sdělil obviněný L. P., že se nemůže dostavit k veřejnému zasedání dne 11. 3. 2008, protože jej bolí zuby a není mu dobře. Lékařské potvrzení nemá. Žádá, aby veřejné zasedání bylo odročeno.“ Podle protokolu o veřejném zasedání konaném odvolacím soudem dne 11. 3. 2008 (č. l. 226), obviněný nebyl přítomen, soud konstatoval obsah pořízeného úředního záznamu a citované omluvy obviněného a rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného.
Odvolací soud, který nečinil žádné kroky k tomu, aby vyžádal od obviněného podrobnější nebo konkrétnější podklady, a tak objasnil akutnost či aktuálnost obviněným oznámené zdravotní indispozice, na straně 4 odůvodnění svého rozhodnutí ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného uvedl, že „omluvu obviněného nemůže akceptovat, zejména za situace, kdy obviněný nemůže subjektivní potíže jakýmkoliv objektivním způsobem doložit a kdy ani nenavštívil podle vlastního tvrzení lékaře, ačkoliv takto učinit mohl. Podle názoru krajského soudu se v takovém případě nejedná o řádnou omluvu (§238 tr. ř. a 202 odst. 3 tr. ř.). Obviněný je stíhán mimo jiné pro zvlášť závažný trestný čin a i s přihlédnutím k závažnosti trestní věci nelze připustit, aby se subjektivní stesky obviněného nepodložené jakýmkoliv objektivním lékařským dokladem kupř. zprávou o návštěvě lékařské pohotovosti, považovaly za řádnou omluvu…“.
Nejvyšší soud, který takto vyjádřený postoj odvolacího soudu nepovažoval za korektní, zajistil, aby byla omluva obviněného ověřena. Z jeho podnětu byl proto Okresním soudem v Karlových Varech k této okolnosti vyslechnut obviněný L. P. O jeho výpovědi byl pořízen protokol (č. l. 264), v němž obviněný popsal okolnosti svých zdravotních potíží, uvedl jméno své zubní lékařky MUDr. M. H. Obviněný potvrdil, že lékařskou pomoc skutečně vyhledal a že důvodem jeho neúčasti na veřejném zasedání byla právě bolest zubů, a to, že měl oteklou tvář a horečku. V té době žil sám, neměl nikoho, kdo by mu pomohl. Na podkladě údajů obviněného byl zajištěn přehled návštěv obviněného u jmenované zubní lékařky. Podle něho se obviněný lékařské prohlídky dožadoval několikrát, často i bez toho, aby byl ošetřen, neboť ordinaci opouštěl. Jsou evidovány záznamy ve dnech 3. 3. 2008, 17. 3. 2008, 19. 3. 2008, 27. 3. 2008. Dne 17. 3. 2008 MUDr. M. H. provedla orientační prohlídku, při které zjistila „chronickou extraorální píštěl submandibulárně vpravo pod hrnou DČ asi 2 cm před úhlem s výtokem hnisu“. Z obsahu zprávy též plyne, že zubní problém obviněného byl dlouhodobý a v rámci následných vyšetření na stomatochirurgii byl postupně řešen.
Po tomto vyžádaném doplnění informací o zdravotním stavu obviněného Nejvyšší soud zjistil, že sdělení obviněného o tom, že má zdravotní problémy, že ho bolí zuby a není mu dobře, jimiž omlouval svou neúčast u veřejného zasedání, nebyly nepravdivé. Bylo ověřeno, že obviněný skutečně v době, kdy se konalo veřejné zasedání trpěl zdravotními problémy a je zřejmé, že se jeho vleklé onemocnění zubů projevovalo bolestivostí. Zdravotní problémy obviněného potvrzuje právě skutečnost, že se několikrát domáhal ošetření, které nakonec absolvoval dne 19. 3. 2008.
Na základě těchto zjištění, když bylo prokázáno, že obviněný byl zubními problémy vážně indisponován (kromě zmíněné bolestivosti nelze pominout i lékařkou konstatovaný hnisavý charakter onemocnění), což odvolací soud před tím, než veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného, nezjišťoval, vede Nejvyšší soud k závěru, že postoj odvolacího soudu k uvedené omluvě obviněného, jak jej vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí, není správný a byl minimálně předčasný. Uvedené závěry je nutné považovat za nepodložené, neboť odvolací soud otázku neúčasti obviněného při veřejném zasedání nezkoumal ze všech potřebných hledisek, jak jsou shora obecně vymezeny ani s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem zjišťovaným v projednávané věci. Zejména je potřeba odvolacímu soudu vytknout, že možnost konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného nezkoumal se zřetelem na to, že provedením zamýšleného dokazování dojde k výraznému porušení práva obviněného na jeho obhajobu ve smyslu práva na spravedlivý proces, jak má na mysli čl. 6 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod, garantující možnost uplatnit svou obhajobu. Nebral dostatečně do úvahy ani to, že se obviněný den před tím, než bylo veřejné zasedání konáno, omluvil, uvedl zdravotní důvody a požádal o odročení (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000 sp. zn. III. 238/2000).
Odvolací soud se nezabýval ani tím, zda požadavek na odročení veřejného zasedání je obstrukční povahy, anebo vážně míněné. Podle Nejvyššího soudu však o takovou okolnost v daném případě nešlo. Obviněný v průběhu konání hlavních líčení spolupracoval, a i když byl v tomto řízení ve vazbě, poté, co byl z ní dne 8. 1. 2008 propuštěn za současného přijetí slibu na svobodu se z celkem šesti nařízených hlavních líčení na pět z nich řádně dostavil. Neúčastnil se toliko v pořadí druhého hlavního líčení, ale i přesto později na soud přišel, uvedl dodatečnou omluvu a přijal termín následného hlavního líčení. Ve všech dalších již byl přítomen. O obstrukční jednání, eventuelně vedené snahou se trestnímu řízení vyhnout, se nejednalo ani v případě prvního odročeného veřejného zasedání nařízeného odvolacím soudem, protože obviněný vyrozumění na něj nepřevzal.
Posouzení otázky, zda za uvedených okolností byly splněny podmínky proto, aby odvolací soud mohl konat veřejné zasedání i bez přítomnosti obviněného, který se z veřejného zasedání omluvil a požádal o jeho odročení, bylo nutné zkoumat i se zřetelem na obsah řízení, které takto bylo konáno, zejména z hlediska možnosti uplatnění práva obviněného na obhajobu. Odvolací soud měl zvažovat, že obviněný sám odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal, a toto bylo konáno z podnětu státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. Obviněný, kterému byl opis odvolání státního zástupce doručen, o této skutečnosti věděl, a tudíž bylo nepochybně v jeho zájmu se jej zúčastnit a mít tak možnost tento, pro něj nepříjemný důsledek, v rámci veřejného zasedání zvrátit. Rovněž je třeba připomenout, že právě z podnětu tohoto v neprospěch obviněného podaného odvolání, odvolací soud doplnil dokazování o listinné důkazy, které v rámci veřejného zasedání provedl. Rozhodnutím odvolacího soudu o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného v rámci tohoto dokazování tak obviněnému nebylo umožněno se k těmto novým důkazům vyjádřit, event. s ohledem na jejich obsah, navrhnout důkazy další. Nelze ohlédnout ani od faktu, že při veřejném zasedání odvolací soud vynesl rozsudek, jímž obviněnému trest podstatně zpřísnil, neboť mu z původního trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let, uložil trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku jako trest nepodmíněný.
Pokud pak jde o hodnocení, zda byla za daných okolností omluva obviněného řádná, je třeba vycházet z toho, že náležitosti řádné omluvy nejsou zákonem nikterak vymezeny a záleží vždy na jejich posouzení a zhodnocení v konkrétní věci. Je proto nutné, aby soud omluvu hodnotil s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Je nutné mít na zřeteli, že onemocnění, a to zejména bolesti způsobující zdravotní problém, je důležitým důvodem pro odročení veřejného zasedání. Stejně tak lze připustit, že omluvu o neúčasti u jednání soudu, spojenou s žádostí o odročení veřejného zasedání lze uskutečnit i telefonicky. Za takové situace je pak otázkou, jak lze přiměřeně na obviněném požadovat, aby svou momentální nezpůsobilost být následující den veřejnému zasedání přítomen, v této době hodnověrně doložil (viz k tomu přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 102/2003). Je sice možné si představit zaslání dokladu např. faxem či e-mailem, avšak to jen za situace, že obviněný těmito prostředky disponuje a nejde, jako tomu je v projednávaném případě, o osobu sociálně potřebnou (je totiž vhodné poznamenat, že pokud obviněný včas nevyhledal lékařské ošetření, bylo tomu právě proto, že neměl na takové ošetření dostatek finančních prostředků, na chirurgický zákrok mu byly poskytnuty prostředky sociální péče a celkově byl jeho zubní zdravotní problém dořešen až v průběhu posléze nastoupeného výkonu trestu odnětí svobody).
Je rovněž vhodné poukázat na to, že požadavek, aby byla zdravotní nezpůsobilost za všech okolností dokladována potvrzením o pracovní neschopnosti, je nutné posuzovat i z toho, že potvrzení o pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovně právní účely (viz §4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb.) a že samo o sobě ještě neprokazuje, že obviněný současně není schopen se veřejného zasedání soudu účastnit (k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 5 Tdo 442/2003). Na druhé straně však lze připustit, že mohou nastat i takové situace, kdy obviněný, ač má snahu být přítomen, má potíže, které nemůže příslušným dokladem prokázat, tak jak je shora naznačeno.
Je zřejmé, že právě v těchto případech obviněný není schopen současně s omluvou doložit i doklady prokazující důvody, jež mu brání v účasti u jednání. Tato skutečnost by však neměla, bez toho, aniž by soud přihlédl i k dalším hlediskům, jako například účasti obviněného při jednáních v předešlých stádiích v trestním řízení, vést apriori k tomu, že daná omluva nebude soudem akceptována.
Na základě všech takto rozvedených skutečností, názorů a úvah, Nejvyšší soud shledal, že Krajský soud v Plzni, který obviněného o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměl, tím, že mu následně odepřel možnost se tohoto veřejného zasedání, při němž bylo doplněno dokazování a rozhodováno o trestu, který byl posléze obviněnému podstatně zpřísněn, účastnit, porušil právo obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Za stavu, kdy obviněný požádal pro nemoc o odročení veřejného zasedání, z něhož se omluvil, a byť s ohledem na okolnosti v této konkrétní věci, důvod své nepřítomnosti nedoložil v době omluvy, která byla učiněna telefonicky, nebyly splněny podmínky proto, aby odvolací soud konal veřejné zasedání v nepřítomnost obviněného, ale měl jeho žádosti vyhovět, tím spíše, když bylo prokázáno, že obviněný skutečně trpěl uváděnými zdravotními potížemi, které v účasti u veřejného zasedání bránily.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud shledal námitky obviněného vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. opodstatněné, rozhodl v neveřejném zasedání tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Plzni pak přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, v jehož průběhu Nejvyšší soud zjištěné procesní nedostatky shledal. Na odvolacím soudu bude, aby nařídil nové veřejné zasedání, o němž obviněného vyrozumí a obviněnému umožní, se jej účastnit a uplatnit všechna svá práva na obhajobu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová