ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1480.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1480/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2008 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 3 To 142/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 10/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 T 10/2006, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1, §249 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §249 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., §45, §45a tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin; podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému E., s. r. o., V. M. částku 31.729, Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že v době kolem 02.00 hodin dne 1. 4. 2005 před domem na ul. Č. ve V. M. přinejmenším v úmyslu užít k neoprávněné jízdě po rozlomení zámku levých předních dveří vnikl do osobního automobilu zn. VW Passat, v němž dále rozlomil zámek spínací skříňky a demontoval z přístrojové desky sdružené přístroje a z motorového prostoru řídící jednotku, které obě nahradil vlastními, avšak po zjištění jeho jednání a přivolání policie se mu s autem odjet nepodařilo, přičemž jeho poškozením způsobil společnosti E., s. r. o., V. M. škodu ve výši nejméně 56.760,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 3 To 142/2007, bylo jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou znovu opakoval, že se činu nedopustil, do vozidla nevnikl a ani se s ním nepokusil odjet. Podrobně popsal časový snímek svých činností dne 31. 3. 2006, a to až do doby, kdy měl být čin spáchán, a své údaje konfrontoval se zjištěními soudů. Upozornil na nesprávné hodnocení výpovědí svědků J. B. a D. B., které rozhodně nelze hodnotit jako důkazy usvědčující. Za důkazy postačující ke spolehlivému rozhodnutí o jeho vině nelze podle něj označit anonymní oznámení ani důkaz pachovou stopou. Stran pachových stop připomněl podpůrnou povahu tohoto důkazu a obsáhle poukazoval na chyby, jimiž byl podle něj proces odběru srovnávacích pachových stop poznamenán, a též na možnosti, jakými se mohla jeho pachová stopa otisknout na zjištěných předmětech. Za nedostatečně objasněnou považoval i otázku možného ovlivnění pachové stopy pachem nafty, poněvadž předmětné vozidlo i vozidlo, které on sám užíval, byla vozidla s naftovým motorem. Vytkl rovněž, že v napadeném usnesení je argumentováno důkazem (notebook, který mohl být použít k vyřazení imobilizéru vozidla v souvislosti s demontáží ukazatelů a řídící jednotky ve vozidle), který nebyl jako důkaz proveden. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného označila námitky uplatněné v dovolání jako námitky skutkové a uvedla, že ty by mohly mít význam pouze v případě, pokud by bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se nestalo. Nelze podle ní pochybovat o tom, že podaným dovoláním se obviněný domáhal především přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, a to na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), nikoliv hmotně právním základě. Napadenému rozhodnutí ani řízení, jež mu předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. V podstatě vytkl, že soudy nesprávně vycházely pouze z důkazu pachovou stopou, přičemž nesprávný způsob sejmutí kontrolního vzorku včetně neobjasnění otázky možného ovlivnění pachem nafty hodnotu takového důkazu podstatně snižují.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je tedy evidentní, že obviněný v dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní verze skutkového děje (trestné činnosti se nedopustil, na místě činu se nenacházel) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá takový vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 2 a 3 rozsudku soudu prvního stupně a zejména strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu), který lze akceptovat. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč neuvěřily jeho výpovědi. Námitky vztahující se k hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před soudy obou stupňů, a zvláště odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal. Vyložil, jakými úvahami byl veden, shledal-li, že je možné opřít rozhodnutí o vině obviněného mimo jiné i o závěry odborného vyjádření v oboru kriminalistiky, metody pachové identifikace. Je pravdou, že tento závěr nebylo možno vystavit jen na závěrech opakovaně zmiňovaného odborného vyjádření, jež má skutečně povahu spíše jen podpůrného nepřímého usvědčujícího důkazu, ale ve prospěch správnosti tohoto závěru svědčí i další zjištěné okolnosti, tj. výskyt obviněného v kritických souvislostech poblíž místa činu a racionální vysvětlení výskytu pachové stopy obviněného na předmětech v interiéru předmětného vozidla právě a jen fyzickým kontaktem těchto předmětů s obviněným. K možnému ovlivnění výsledku zkoumání metodou pachové identifikace skutečností, že předmětný poškozený automobil i automobil užívaný obviněným (jako spolujezdcem) byly vozy s naftovým motorem, se vyjádřil svědek J. S. a ten jednoznačně vyvrátil, že by tato okolnost mohla výsledky zkoumání metodou pachové identifikace jakkoliv ovlivnit (č. l. 91b). Třebaže odkaz odvolacího soudu na zajištění notebooku, který mohl být údajně použit k vyřazení imobilizéru vozidla v souvislosti s demontáží ukazatelů a řídící jednotky ve vozidle, není opřen o spolehlivé důkazy a nelze touto skutečností relevantně argumentovat, závěr o vině obviněného má oporu ve výsledcích dokazování a nejde o případ svévolného hodnocení důkazů.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková