ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.546.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 546/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2008 o dovolání, které podal obviněný N. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 5 To 437/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 59/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 15 T 59/2007, byl obviněný N. R. (ve spise udáváno též „N. R.“) uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 455,44 g kokainu, 26,61 g amfetaminu, 170,72 g hašiše, 57 ks plastových transparentních sáčků s lištovým uzávěrem, 5 balíků s množstvím nepoužitých plastových sáčků s lištovým uzávěrem, 1 ks digitální váhy bez označení, 1 ks digitální váhy zn. Tanita, 2 ks kávových lžiček, 1 ks plastové trubičky, 1 ks papírové trubičky, 5 ks plastikových sáčků, 1 ks skleněného tácu, 1 ks plastové tuby bílé barvy, 1 ks pánské koženkové či kožené černé kabelky - tašky s kovovým úchytem a motouzem, 1 ks mobilního telefonu zn. Samsung SGH-D900 se SIM kartou; podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest propadnutí věci, a to částky 86.000,- Kč, částky 2.046,-USD a částky 42.770,- Euro; podle §55 odst. 1, odst. 3 tr. zák. trest propadnutí věci, a to padělku řidičského průkazu státu Izrael na jméno L. I., platný do 10. 4. 2010, 37 ks nábojů ráže 7,65 mm, padělek řidičského průkazu České republiky na jméno L. I., vydaný 28. 5. 2006.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný N. R. trestného činu dopustil tím, že
1) od přesně nezjištěné doby do 13.20 hodin dne 11. 4. 2007 v P., n. J. z P. v bytě v prvním patře vlevo od schodiště, přechovával v plastových sáčcích kokain o celkové hmotnosti 455,44 g s množstvím účinné látky kokain base 292,05 g, amfetamin o celkové hmotnosti 26,61 g s množstvím účinné látky amfetaminu base 6,24 g a hašiš o celkové hmotnosti 170,72 g s množstvím účinné látky delta 9 THC 19,75 g, přičemž kokain, amfetamin a hašiš měl ukrytý v černé tašce ve světlíku na toaletě spolu s částkou 86.000,- Kč, 42.770,- Euro, 2.046 ,- USD a digitální váhou zn. Tanita určenou k porcování ukryté drogy, část kokainu, umístěného v 55 ks plastových transparentních sáčků s lištovým uzávěrem a plastové tubě, měl uloženou v konferenčním stolku v obývacím pokoji,
2) nejméně od podzimu roku 2005 do 11. 4. 2007 v P., n. J. z P. v bytě, který užíval, opakovaně a bezúplatně poskytl v cca 30 případech blíže nezjištěné množství tzv. lajnu kokainu C. M.,
3) od přesně nezjištěné doby od roku 2005 a následně od prosince 2006 nejméně 1x týdně do 11. 4. 2007 v klubu L. v P., B., v klubu M. v P., U P., a v místech svého pobytu v P., F. ulici, a P., n. J. z P., opakovaně a bezúplatně poskytoval různé neurčené množství kokainu v tzv. lajnách A. W.,
4) od přesně nezjištěné doby roku 2005 do 11. 4. 2007 v místech svého pobytu v P., F. ulici, a v bytě v P., n. J. z P., opakovaně bezúplatně poskytoval nejméně jedenkrát měsíčně v tzv. lajně kokain M. T. vedeného dle §55 odst. 2 tr. ř. jako utajený svědek,
5) nejméně od léta roku 2006 do 11. 4. 2007 v klubu L. v P., B., a v místech svého pobytu v P., F. ulici, a P., n. J. z P., opakovaně nejméně dvakráte do měsíce prodával kokain za cenu 2.500,- Kč za gram a hašiš za cenu 200,- Kč za gram L. N.,
6) od přesně nezjištěné doby roku 2005 do 11. 4. 2007 v místech svého pobytu v P., F. ulici, a P., n. J. z P., opakovaně bezúplatně poskytoval v tzv. lajně kokain v celkově přesněji nezjištěném množství L. J.,
přičemž kokain je látka uvedená v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. jako látka omamná a amfetamin a delta 9-THC jsou látky uvedené v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako látky psychotropní.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný N. R. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 odvoláními. Obviněný napadl výrok o vině i trestu, státní zástupce zaměřil odvolání podané v neprospěch obviněného taktéž proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 5 To 437/2007, byl podle §259 odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně doplněn tak, že obviněnému byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu výroku o vině i všem na něm navazujícím výrokům. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel zopakoval, že pouze jeden sáček nalezené drogy patřil jemu, tuto měl pro svou vlastní potřebu, zbylé dva balíčky patřily jiné osobě. Uvedl, že množství držené látky neprokazuje jeho záměr drogu distribuovat. Připomněl, že k vyšší trestnosti nestačí pouhé naplnění formálních znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, poněvadž zároveň musí být splněn i materiální předpoklad, tedy podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti pro společnost. Přitom poukazoval na skutečnost, že nikoho do užívání kokainu nenutil, poskytl jej vždy na vlastní žádost, nikdy nešlo o uživatele, kteří dosud neměli s drogou žádnou zkušenost. Tvrdil, že se o drogu nezištně dělil se svými přáteli na dýcháncích, nikdy drogu neprodával a ani si ji nikdo z jeho bytu neodnášel, což potvrzovali i slyšení svědci. Aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 tr. zák. shledával proto neopodstatněnou. Odvolacímu soudu vytkl, že shledal-li rozhodnutí soudu prvního stupně správným, pak tímto postupem porušil právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť závěry prvostupňového soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Měl za to, že v důsledku nesprávného právního posouzení skutku soudy pochybily i v otázce výměry trestu. Vadně podle něj hodnotily jeho kriminální minulost; ačkoliv neměly o trestních řízeních vedených v zahraničí žádné podklady, přesto na ně odkazovaly v rámci ukládání trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil (aniž by učinil návrh na další postup).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka nedostatku podstatného zvýšení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně ve skutkové větě pregnantně vyjádřil, že obviněný drogy poskytoval jiným osobám jak bezplatně, tak i za úplatu. Způsob skladování drog v bytě obviněného dokládá, že se nejednalo o případ, že by si je v jeho bytě někdo odložil bez jeho vědomí, takže námitku obviněného, že drogy nepatřily jemu, ale osobě jemu blízké, považoval za irelevantní. Zdůraznil, že množství drog, s nimiž obviněný nakládal, bez jakýchkoliv pochybností naplnilo znak ve větším množství po stránce formální. Jelikož neexistovaly okolnosti, které by nebezpečnosti činu oproti jiným případům snižovaly, byl tento znak naplněn i po stránce materiální. Namítal-li dovolatel nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, pak podle státního zástupce lze takové námitky uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak napadený výrok vadami vymezenými v tomto ustanovení netrpí. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil též námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Obvodní soud pro Prahu 3 a z nichž v napadeném rozsudku vycházel Městský soud v Praze. Tuto povahu mají především námitky obviněného, jimiž brojil proti správnosti skutkového zjištění, že veškeré drogy nalezené v bytě zde přechovával právě on, že kokain poskytoval konzumentům zdarma i za úplatu. Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Obviněný oproti skutkovým zjištěním, že přechovávanou drogu poskytoval konzumentům zdarma i za úplatu, a to nejenom u sebe v bytě, ale i na různých místech v P., uváděl svoji skutkovou verzi, podle níž jemu patřil pouze jeden sáček drogy, zbývající dva osobě jemu blízké, drogy poskytoval pouze svým přátelům na dýcháncích u něho v bytě, nikdo si drogu nekupoval a ani si ji neodnášel domů. Tím se domáhal změny skutkových zjištěních, z nichž následně vyvozoval, že se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. v podobě zjištěné soudy nedopustil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 10, 11 rozsudku soudu prvního stupně, strany 6, 7 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výsledků domovní prohlídky provedené v bytě užívaném obviněným v P., n. J. z P., výpovědí svědků C. M., A. W., M. T., L. N., L. J. i samotného obviněného, postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat. Jak výstižně poznamenal státní zástupce, způsob skladování drogy bez pochybností dovoluje odmítnout tvrzení obviněného, že pouze část drogy nalezené v jeho bytě patřila jemu, zbytek osobě mu blízké, a výpovědi svědků přesvědčivě doložily, že obviněný drogy poskytoval jak bezplatně, tak i za úplatu. Způsob, jakým byly důkazy hodnoceny, zjevně nasvědčuje tomu, že nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutkem, jak byl zjištěn soudy, byly naplněny znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. i po stránce materiální.
Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba jednak učinit závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti (§3 odst. 2, §88 odst. 1 tr. zák.). O trestný čin se jedná, jsou-li v konkrétním případě dány formální i materiální podmínky trestnosti činu.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou a psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku a takový čin spáchal ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Nedostatek naplnění formálních znaků trestného činu obviněný ostatně ani nenamítal.
Ve vztahu k naplnění zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. obviněný primárně zpochybnil materiální stránku tohoto trestného činu. V daných souvislostech poukazoval na skutečnost, že drogy poskytoval ve svém bytě jiným osobám pouze na jejich vlastní žádost, přičemž se již jednalo o příležitostné uživatele drog, z čehož dovozoval, že míra nebezpečnosti jeho činu pro společnost nedosáhla takového stupně, aby odůvodnila použití ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 tr. zák. shledával proto neopodstatněnou.
S touto námitkou souhlasit nelze.
Podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, v posuzovaném případě způsobení škody velkého rozsahu, zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě, jak je určován v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (k tomu viz č. 34/1976 Sb. rozh. tr.).
O takovou situaci však v případě činu obviněného nejde. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Hodnocením rozhodných kritérií, spoluurčujících závěr o konkrétním stupni nebezpečnosti činu pro společnost, jakož i materiální podmínkou použití vyšší trestní sazby se soudy obou stupňů zabývaly a jejich závěry jsou přiléhavé (strana 11 rozsudku soudu prvního stupně a strany 6, 7 rozsudku odvolacího soudu).
Soud prvního stupně hodnotil stupeň nebezpečnosti jednání obviněného jako vysoký. Spatřoval jej především v přechovávání omamné a psychotropní látky ve větším množství, čímž byl významně porušen zájem společnosti na kontrolovaném nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přihlížel k délce páchání činu a také připomněl, že obviněný si opatřil velké množství kokainu a hašiše a poskytoval je dalším osobám, pro něž se stává užívání této tzv. tvrdé drogy návykovou omamnou a psychotropní látkou ovlivňující jejich zdraví.
Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a právní kvalifikaci shledal správnou jak po stránce formální, tak i materiální. K naplnění materiální podmínky aplikace §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. k námitkám uplatněným v odvolání obviněného uvedl, že obviněný poskytoval zejména drogu kokain dlouhodobě a opakovaně nejméně v pěti v rozsudku soudu prvního stupně jmenovaným odběratelům. Skutečnost, že obviněný je dealerem většího formátu (nikoliv jen konzumentem, který se pouze situačně a nezištně dělí o drogu se svými přáteli na dýcháncích, jež u sebe pořádá), nasvědčují nejen určité zmínky ve výpovědích svědků, ale také výsledky domovní prohlídky, při níž byly nalezeny nejen drogy v množství mnohonásobně převyšujícím množství drog, od něhož se podle aktuální judikatury kvalifikují drogové delikty přísněji, jako spáchané ve „větším rozsahu“ (např. jen v případě účinné látky kokain base byl kvalifikační moment většího rozsahu překročen více než padesátinásobně), ale i pytlíčky a váhy a ve stejném zavazadle i zajištěné finanční prostředky.
Právní posouzení jednání obviněného považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. Obviněný totiž po delší dobu trvající v podstatě od přesněji nezjištěné doby roku 2005 do dubna 2007 přechovával ve svém bytě omamné a psychotropní látky amfetamin, kokain a hašiš (při domovní prohlídce byly nalezeny a zajištěny kokain o celkové hmotnosti 455,44 g s množstvím účinné látky kokain base 292,05 g, amfetamin o celkové hmotnosti 26,61 g s množstvím účinné látky amfetaminu base 6,24 g a hašiš o celkové hmotnosti 170,72 g s množstvím účinné látky delta 9 THC 19,75 g) a opakovaně více osobám poskytoval úplatně i bezúplatně především kokain. Množství opatřené drogy, její kvalita, dlouhodobost a pravidelnost dodávek jsou právě těmi závažnými okolnostmi, které rozhodujícím způsobem zvyšují nebezpečnost jednání obviněného pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedená v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla proto aplikována opodstatněně.
Dovolatel také namítl, že v důsledku nesprávného právního posouzení soudy pochybily i v otázce výměry trestu, pokud v rámci projednávané věci hodnotily kriminální minulost dovolatele, ačkoliv neměly o trestních řízeních vedených v zahraničí žádné podklady a nemohly k nim přihlížet v rámci ukládání trestu. Učinily-li tak, i zde porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tyto námitky jdou zjevně nad rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To obviněný ale nevytýkal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Pro úplnost a nad rámec řečeného Nejvyšší soud dodává, že pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. lze potrestat odnětím svobody na dvě léta až deset let. Uložil-li soud prvního stupně obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, a dále trest propadnutí věci a odvolací soud doplnil výrok o trestu o trest vyhoštění na dobu neurčitou, pak výrok o trestu zcela vyhovuje zákonným požadavkům a s ohledem na rozsah a závažnost trestné činnosti obviněného nelze tento trest považovat za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. května 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková