ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.560.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 560/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2008 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 67 To 411/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 143/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 1 T 143/2007, byl obviněný uznán vinným, že:
„dne 8. 8. 2005 v P., v pobočce K. b., a. s., předložil při žádosti o poskytnutí úvěru potvrzení o výši pracovního příjmu, kde byl jako zaměstnavatel uveden M. T. – s. s., a výše čistého průměrného měsíčního výdělku za poslední tři měsíce 21.336,- Kč, ačkoliv zde nikdy nebyl zaměstnán a v předmětném období byl hlášen na Úřadu práce v Kolíně a následně uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 70.000,- Kč a smlouvu na částku 70.000,- Kč a na tyto úvěry nesplatil do dnešního dne ani jednu splátku“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a uložil mu podle §250b odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Obviněný s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu odvolání, které směřovalo pouze do výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Městský soud v Praze o něm rozhodl rozsudkem ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 67 To 411/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a při nezměněném výroku o výši uloženého trestu (odnětí svobody) obviněného zařadil pro jeho výkon podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. P. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uvedl v něm, že mu soud druhého stupně vyhověl v té části odvolání, kde se domáhal zařazení do výkonu trestu, nevyhověl mu však v té části, kde se domáhal uložení podmíněného trestu se stanovením maximální zkušební doby, což odůvodnil tím, že vzhledem k recidivě obviněného nepřichází v úvahu uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody. S takovým názorem nesouhlasil a tvrdil, že při posledním výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. se podrobil úspěšné protidrogové léčbě a byl podmíněně propuštěn na svobodu. Namítal tak, že jeden soud mu dal důvěru, když jej propustil z výkonu trestu na svobodu, zatímco druhý mu opětovně uložil nepodmíněný trest; taková rozhodnutí považoval za protichůdná.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Městskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K výzvě soudu prvního stupně, aby odstranil vady původního podání, obviněný v doplňku svého dovolání uvedl, že jeho mimořádný opravný prostředek směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o trestu. Svým podáním se domáhá uložení podmíněného trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zák. a stanovení zkušební doby podle §59 tr. zák. na dobu pěti let. V tomto směru upřesnil svůj původní návrh.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že námitky obviněného nelze pod předmětný dovolací důvod podřadit, a nebylo by je možné podřadit ani pod dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zákonodárce konstruoval dovolací důvody, které se týkají uloženého trestu, pouze na případy, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 378/2006). Státní zástupce dále dovodil, že pokud by se připustilo, že by mezi relevantní námitky „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“ [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] spadala i aplikace §39 odst. 2 tr. zák., existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by tím ztratila smysl.
Nad rámec věci státní zástupce konstatoval, že nalézací soud zcela podle požadavku §2 odst. 5 tr. ř. pečlivě vytyčil skutkový stav, který byl předmětem subsumpce pod právní normu, a k tomuto skutkovému stavu dospěl úvahami a závěry, které se drží pravidel §2 odst. 6 tr. ř. Jeho zjištění rozhodně nelze považovat za svévolná a iracionální, naopak vždy pečlivě konstatoval, v čem má skutkový závěr podklad. Tím zcela naplnil literu zákona v §125 odst. 1 tr. ř. Také trest byl uložen v zákonné trestní sazbě od 6 měsíců do 3 let. Zamítnutí odvolání, mimo otázku způsobu výkonu trestu, tak bylo učiněno zcela v souladu s právem.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasil, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na základě kterého lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z této zákonné citace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V posuzované věci však soud druhého stupně v průběhu veřejného zasedání přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání a správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad (srov. stranu 2 odůvodnění jeho rozsudku). Protože shledal, že je odvolání částečně důvodné, rozhodl ve smyslu §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy je uvedený dovolací důvod naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený
v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože však obviněný ve svém dovolání na žádný jiný dovolací důvod neodkázal, lze uzavřít, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho druhé alternativě nebyl uplatněn relevantně. Námitku, že obviněnému měl být uložen trest podmíněně odložený místo trestu nepodmíněného (příp. jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu), navíc nelze podřadit pod žádný jiný z dovolacích důvodů v §265b tr. ř., a to ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v tomto směru stačí odkázat na shora uvedenou výstižnou argumentaci ve vyjádření státního zástupce, s níž se Nejvyšší soud ztotožnil).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a