ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.756.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 756/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2008 dovolání obviněného RNDr. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 5 To 339/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 174/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 5 To 339/2007, zrušuje .
Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný RNDr. J. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 5 To 339/2007, kterým bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 1 T 174/2006. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR, Ú. p. J., částku 110.746,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená V. z. p. ČR P. a poškozená L. V. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 18. 12. 2005 kolem 00.40 hodin jako řidič osobního automobilu zn. Škoda Superb, provozovatele W. H., s. r. o., T., P., při jízdě po dálnici D1 ve směru na P. poté, co v km … dojel ke koloně vozidel, která vznikla v důsledku předchozí dopravní nehody, otočil své vozidlo do protisměru a jel v protisměru na B. v dálničním pruhu určeném k jízdě na P., v důsledku čehož v km … v katastru obce M., okr. J., se čelně střetl s osobním automobilem zn. Fiat Brava, jedoucím v pravém jízdním pruhu ve správném směru na P. a řízeným O. M., a způsobil tak vedle závažného a těžkého zranění spolujezdkyně ve vozidle řidiče M. L. V. O. M. těžká zranění, na jejichž následky tento na místě zemřel, a dalšímu spolujezdci v tomto vozidle J. H. zhmoždění pravého laloku jater, krvácení do obou polovin hrudníku, zlomeninu levé spánkové kosti, otřes mozku I. stupně, zlomeninu levé horní čelisti a levého jařmového oblouku s posunem úlomků, zlomeninu nosních kostí, zlomeninu pravé klíční kosti s posunem úlomků a zlomeninu levé lopatky s posunem úlomků s předpokladem léčení a pracovní neschopností po dobu 4 měsíců.
Dovolání bylo podáno v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Obviněný v něm odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), d), g) tr. ř. a namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tato okolnost mu byla již v původním řízení známa a byla jím před rozhodnutím odvolacího soudu namítnuta, dále že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání konaném odvolacím soudem dne 13. 2. 2008 a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že v řízení před odvolacím soudem podal návrh na vyloučení předsedkyně senátu 5 To Krajského soudu v Brně JUDr. H. K. z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. pro nepřátelský poměr k němu, poněvadž jmenovaná soudkyně vyvíjela opakovaně telefonický nátlak na lékařku MUDr. I. Š., aby povolila účast obviněného u veřejného zasedání. Jeho návrhu nebylo vyhověno a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 5 To 339/2007, tento soud rozhodl tak, že jmenovaná předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci. V odůvodnění tohoto usnesení soud bez jakéhokoliv zdůvodnění konstatoval, že nebyly zjištěny skutečnosti předpokládané v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., které by byly důvodem pro vyloučení předsedkyně JUDr. H. K., neodkázal na žádné skutkové okolnosti a právní úvahy, které vedly soud k takovému rozhodnutí. Předmětné usnesení proto označil za vadné a nepřezkoumatelné. Tvrdil, že z odůvodnění usnesení nejenže nevyplývá, že by u JUDr. H. K. nebyly zjištěny skutečnosti zakládající důvod k jejímu vyloučení, ale právě naopak již ze samotného skutkového popisu předestřeného v odůvodnění usnesení soudem se potvrzují skutečnosti uvedené ve zprávě ošetřující lékařky o telefonátech předsedkyně senátu, kterými měl být na ošetřující lékařku vyvíjen nátlak a bylo jí vyhrožováno pořádkovou pokutou ve smyslu §66 tr. ř. Podle dovolatele byla předsedkyně odvolacího senátu subjektivně přesvědčena o nesprávnosti odborného závěru ošetřující lékařky o jeho zdravotnímu stavu vylučujícím jeho účast u veřejného zasedání a toto přesvědčení se odrazilo v předmětném trestním řízení, poněvadž předsedkyně senátu opakovaně nařizovala veřejná zasedání za situace, kdy se obviněný prokazatelně nacházel ve stavu pracovní neschopnosti, a též v přibrání znalce MUDr. Z. K., CSc., kterému kladla kapciozní a sugestivní otázky. Měl za to, že v takovém postupu JUDr. H. K. se jednoznačně odráží její nepřátelský vztah vůči němu a jsou tak dány skutečnosti předpokládané v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. a JUDr. H. K. měla být z vykonávání úkonů v jeho trestní věci vyloučena. Dodal, že odvolací soud nevyčkal ani rozhodnutí o jím podané stížnosti Vrchním soudem v Olomouci a jím podané odvolání zamítl již dne 13. 2. 2008, ačkoliv usnesení vrchního soudu ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 4 To 12/2008, jímž byla jeho stížnost zamítnuta, mu bylo podatelnou doručeno až 20. 2. 2008.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřoval dovolatel v tom, že ačkoliv mu byla dne 11. 2. 2008 dignostikována těžká chřipka a stanovena kontrola na den 18. 2. 2008, o čemž písemně informoval odvolací soud s tím, že není schopen účasti u veřejného zasedání a trval na své osobní účasti, bylo toto zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se obviněný sice omluvil, avšak za podstatnou považoval především skutečnost, že obviněný tvrzení o své nemoci nedoložil lékařským vyjádřením. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud porušil jeho ustavně garantované právo na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a učinil v této souvislosti odkaz na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu (nálezy sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.) i Nejvyššího soudu (sp. zn. 6 Tdo 830/2006, 8 Tdo 1500/2004), o něž toto svoje přesvědčení opíral.
Na nesprávné právní posouzení věci obviněný usuzoval s odkazem, že učiněná skutková zjištění jsou nesprávná a nepravdivá, a také proto, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy svědčící v jeho prospěch. Rozhodnutí tak nemají oporu v provedeném dokazování a jsou pro porušení zásady in dubio pro reo nesprávná. Vytkl, že soud prvního stupně odmítl opatřit znalecký posudek z oboru traumatologie, nezkoumal jeho zdravotní stav po nehodě; odvolací soud nedoplnil dokazování o výslech znalce Ing. J. P. ani neakceptoval předložený revizní znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem V. V. V. E., a. s., aniž se s jeho návrhy na doplnění dokazování v odůvodnění napadeného usnesení náležitě vypořádal. Obviněný konstatoval, že před soudy obou stupňů došlo k flagrantnímu porušení jeho práv, neboť soudy se zaměřily toliko na provedení důkazů svědčících pro verzi obžaloby a důkazy prokazující jeho nevinu, resp. vyvracející verzi obžaloby zcela svévolně pominuly bez logického a věcného důvodu, nebyly respektovány zásady volného hodnocení důkazů a in dubio pro reo. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu tvrdil, že jím vytknuté nedostatky týkající se především tzv. opomenutých důkazů a jeho práva na spravedlivý proces nemůže Nejvyšší soud při rozhodnutí o dovolání ponechat stranou své pozornosti.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu jakož i řízení před tímto soudem mu předcházející zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu – bez předsedkyně senátu JUDr. H. K.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného k důvodu dovolání podle 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. poznamenal, že námitku podjatosti soudkyně JUDr. H. K. opřenou o stejné důvody jako v dovolání vznesl obviněný již v průběhu trestního stíhání. O této námitce bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 5 To 339/2007, tak, že podle §30 odst. 1, §31 odst. 1 tr. ř. není JUDr. H. K. z vykonávání úkonů v této trestní věci vyloučena. Jedinou konkrétní námitkou proti JUDr. H. K. je námitka její (dle dovolatele přílišné) aktivity při zajišťování přítomnosti obviněného u veřejného zasedání o odvolání. Tato aktivita však podle něj zjevně nebyla v rozporu se zákonem a (jak se později ukázalo) byla zcela důvodná, neboť z vyžádaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vyplynulo, že omluvy obviněného, pro něž bylo veřejné zasedání opakovaně odročeno, měly obstrukční charakter. Ve vztahu k námitkám, jejichž prostřednictvím obviněný odkazoval na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., uvedl, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že obviněný byl současně s vyrozuměním o konání veřejného zasedání o odvolání poučen o povinnosti doložit pro případ žádosti o odročení ze zdravotních důvodů lékařské potvrzení o neschopnosti veřejného zasedání se zúčastnit. Z odůvodnění dále vyplývá, že obviněný se sice omluvil z důvodu onemocnění chřipkou, tuto skutečnost však nijak nedoložil (zjevně ani dodatečně až do data písemného vyhotovení rozhodnutí). Uvedl, že s ohledem na předchozí obstrukční jednání obviněného lze postup odvolacího soudu, který omluvu obviněného zjevně považoval za nikoliv vážně míněnou a neakceptoval ji, pochopit, nicméně s přihlédnutím k rozhodnutím Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, na něž dovolání odkazuje, se v této části jeví dovolání jako důvodné. Odvolací soud měl podle jeho názoru veřejné zasedání o odvolání odročit a zvážit případná jiná opatření, která by řádný průběh řízení o odvolání zajistila. Jelikož považoval dovolání z důvodů §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za důvodné, k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nevyjádřil. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj podklad, a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí (pro postup dle §265l odst. 3 tr. ř. neshledal důvod).
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, a shledal, že dovolání je v části opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný ve shodě s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem opakoval, že z postojů a chování soudkyně JUDr. H. K. k jeho ošetřující lékařce MUDr. I. Š. vyplývá nezlomné subjektivní přesvědčení jmenované soudkyně o nesprávnosti odborného závěru lékařky k jeho zdravotnímu stavu neumožňujícímu jeho účast ve veřejném zasedání, které se opakovaně odráží v rozhodovací činnosti soudkyně. Podle obviněného lze jen stěží uvěřit, že u soudkyně nejsou dány skutečnosti, které by odůvodňovaly její vyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení. Předložené listiny i další skutková zjištění podle jeho názoru dokreslují nepřátelský vztah JUDr. H. K. k jeho ošetřující lékařce a „s velkou pravděpodobností lze u ní předpokládat její nikoli neutrální poměr k obviněnému a nelze tedy vyloučit pochybnosti o její nestrannosti a objektivitě jako předsedkyně senátu v předmětné trestní věci“. Pro zachování spravedlivého procesu, nestranného a objektivního rozhodnutí měla být jmenovaná soudkyně vyloučena z vykonávání úkonů v jeho trestní věci, protože pro takový postup byly naplněny subjektivní i objektivní předpoklady.
Formálním předpokladem pro použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je, že okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Dne 3. 1. 2008 bylo odvolacímu soudu prostřednictvím obhájce obviněného JUDr. J. V., Ph.D., doručeno podání označené jako návrh obviněného na vyloučení předsedkyně senátu 5 To Krajského soudu v Brně – soudkyně JUDr. H. K. z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. pro nepřátelský poměr k obviněnému (č. l. 549 a násl.). Návrh odůvodnil v podstatě týmiž okolnostmi, jež jsou namítány i v dovolání a jež byly rekapitulovány výše. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2008, č. j. 5 To 339/2007-569 bylo rozhodnuto tak, že podle §30 odst. 1 tr. ř. není předsedkyně senátu JUDr. H. K. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného RNDr. J. M. projednávané před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 5 To 339/2007. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 4 To 12/2008, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. (jako nedůvodná) zamítnuta.
Formální předpoklady pro použití tohoto důvodu dovolání ve vztahu k osobě soudkyně JUDr. H. K. tak byly splněny.
Z hlediska věcného je třeba k námitkám obviněného rekapitulovat, že Krajský soud v Brně (v řízení podle §30 a 31 tr. ř. rozhodující jako soud prvního stupně) zdůvodnil své rozhodnutí o nevyloučení JUDr. H. K. z vykonávání úkonů trestního řízení odkazem na to, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti předpokládané v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., které by byly důvodem pro vyloučení soudkyně z vykonávání úkonů v trestním řízení v trestní věci obviněného. V souvislostech namítaných obviněným rozvedl, že soudkyně kontaktovala ošetřující lékařku obviněného ve dvou případech v souvislosti s potřebou zajistit přítomnost obviněného ve veřejném zasedání a současně ověřit opodstatněnost tvrzené zdravotní indispozice obviněného. Na lékařku nebyl činěn žádný nátlak, o němž ona hovoří; přestože se naopak lékařka chovala neadekvátně, nebylo vůči ní postupováno podle §66 odst. 1 tr. ř. (strana 2 usnesení).
Vrchní soud v Olomouci rozhodující o stížnosti obviněného se se závěry Krajského soudu v Brně ztotožnil a zdůraznil, že JUDr. H. K. jako předsedkyně senátu a osoba odpovídající za rychlost a včasnost odvolacího řízení byla oprávněna a též povinna zjistit a objektivizovat skutečný zdravotní stav obviněného a přijmout taková opatření, aby odvolací řízení bylo úspěšně ukončeno. Bylo proto logické a pochopitelné, že se obrátila jak písemně, tak i telefonicky na ošetřující lékařku obviněného. Poznamenal, že z předloženého písemného stanoviska ošetřující lékařky je zřejmé určité komunikační nedorozumění mezi soudkyní a lékařkou o tom, za jakých okolností může ošetřující lékařka poskytnout informace o zdravotním stavu obviněného, a v těchto souvislostech hodnotil postoj soudkyně jako benevolenci k obviněnému, jehož povinností bylo se řádně omluvit. Nic závadného neshledal ani v procesním postupu, na jehož základě byl k posouzení zdravotních obtíží obviněného přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (strana 6, 7 usnesení).
Dovolací soud závěry soudů obou stupňů sdílí, považuje je za přesvědčivé.
Ve vztahu k námitkám obviněného je aktuální ta část čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (nadále jen „Úmluva“), podle které má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána (mimo jiné) nezávislým a nestranným soudem. Listina základních práv a svobod (nadále jen „Listina“) pak v čl. 36 odst. 1 též stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně je třeba dodat, že rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení je jistou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jež je zakotvena v čl. 38 odst. 1 Listiny, a jako výjimku je třeba ji též vnímat. Znamená to, že takové rozhodnutí lze učinit jen při důsledném dodržení jeho zákonných podmínek a pečlivě a přesvědčivě je odůvodnit.
Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudu nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.
V posuzovaném případě je relevantní ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., podle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné i soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Ústavní soud (např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04) ve shodě s řadou rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyložil, že nestrannost soudu (soudce) má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí P. proti Belgii ze dne 21. září 1982, §30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též W. proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, §42 - 44). Ústavní soud v jiných souvislostech připomněl, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. není založeno pouze na pochybnostech o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i na hmotně právním rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly (k tomu např. nález sp. zn. II. ÚS 475/99, publikovaný in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 16, č. 182/1999, nález sp. zn. II. ÚS 105/01, publikovaný tamtéž, sv. 23, č. 98).
Obviněný namítl, že soudkyně JUDr. H. K. je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť existují pochybnosti o její schopnosti nestranně rozhodovat. Tyto pochybnosti pak zdůvodňoval nepřátelským vztahem soudkyně k jeho ošetřující lékařce, jejíž odborné závěry soudkyně zpochybňovala (projevem toho měla být např. opakovaná nařizování veřejných zasedání v době jeho pracovní neschopnosti, přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství), z čehož usuzoval i na nikoliv neutrální poměr k němu jako osobě, jíž se úkony trestního řízení přímo dotýkají. Námitky obviněného však nemohou obstát a jsou v daných souvislostech nevěcné.
V projednávaném případě nemá ani dovolací soud důvod pochybovat o tom, že se soudkyně JUDr. H. K. (nadále jen „soudkyně“) subjektivně necítí být podjatou a že veškeré její postupy byly vedeny snahou po efektivním ukončení odvolacího řízení. Že k dosažení tohoto cíle dokonce i telefonicky kontaktovala ošetřující lékařku obviněného, není postup výjimečný, spíše je výjimečný negativistický, neochotný postoj ošetřující lékařky vyúsťující v závěr o „šikaně“, jak je zmiňováno v podání adresovaném obhájci obviněného. Současně se z obsahu spisu podává, že jednání soudkyně bylo profesionální a z rámce tohoto hodnocení nevybočuje ani přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (s konzultantem z odvětví neurologie) k objektivnímu posouzení zdravotního stavu obviněného a jeho způsobilosti se osobně účastnit veřejného zasedání. Přibrání znalce neznamená a priori zpochybnění odborného úsudku ošetřující lékařky obviněného, ale je jasným završením úsilí odvolacího soudu po co nejobjektivnějším posouzení zdravotního stavu obviněného a zamezení případného obstrukčního jednání. Žádné z opatření soudkyně, na něž obviněný odkazuje, nelze vyložit jako opatření zpochybňující její schopnost v jeho věci objektivně a nestranně rozhodovat, a to ať již pro poměr k věci samé, či pro poměr k osobám vyjmenovaným v §30 odst. 1 tr. ř.
Námitka obviněného, že rozhodnutí soudů ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. nelze akceptovat již jen proto, že v něm bylo pouze konstatováno, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by byly důvodem pro vyloučení soudkyně z vykonávání úkonů trestního řízení, aniž by ovšem soud vymezil konkrétními skutkovými okolnostmi, v čem spatřuje (ne)naplnění podmínek uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. a teprve na jeho základě právně odůvodnit svůj výrok, neobstojí v konfrontaci se zněním již citovaného ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Jak přiléhavě poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření, vyloučeným je jen takový soudce (mimo jiné), u nějž lze mít z důvodů zákonem předpokládaných pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat. Otázku vyloučenosti či nevyloučenost není třeba posuzovat obecně, ale vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem či námitkám, které by mohly vyloučení zapříčinit, a v tomto ohledu soudy obou stupňů své úvahy patřičně odůvodnily.
Žádné pochybení nelze bez dalšího spatřovat ani v postupu odvolacího soudu, pokračoval-li v řízení, aniž měl k dispozici vyhotovení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 4 To 12/2008, jímž byla stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 5 To 339/2007, jako nedůvodná zamítnuta. Podání stížnosti samo o sobě odkladný účinek nemá a navíc v době konání veřejného zasedání dne 13. 2. 2008 bylo již o stížnosti obviněného předznačeným způsobem rozhodnuto.
V této části je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Znamená to, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 13. 2. 2008 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.
Z obsahu spisu se podává, že o konání veřejného zasedání stanoveného na dne 13. 2. 2008 v 11.20 hodin byl obviněný vyrozuměn dne 31. 12. 2007, jeho obhájce dne 27. 12. 2007 (viz doručenky č. l. 541). Je třeba dodat, že termín 13. 2. 2008 byl stanoven (s ohledem na předchozí opakované omluvy obviněného a jeho obhájce) jako jeden z možných dnů konání veřejného zasedání, přičemž současně byly jako další termíny stanoveny na 9. 1., 16. 1., 23. 1., 30. 1., 6. 2., 20. 2., 27. 2., 5. 3., 12. 3., 19. 3. a 26. 3. 2008.
K veřejnému zasedání stanovenému na den 9. 1. 2008 byla odvolacímu soudu dne 3. 1. 2008 doručena omluva obviněného z důvodu zdravotních obtíží, pro které je obviněný nadále v pracovní neschopnosti, provázená omluvou obhájce obviněného a současně obsahující požadavek obviněného na odročení veřejného zasedání a projednání věci za jeho osobní účasti. Zároveň byl soudu doručen i návrh na vyloučení předsedkyně senátu ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., o němž již bylo dříve pojednáno. Z úředního záznamu založeného na č. l. 566 se podává, že veřejné zasedání dne 9. 1. 2008 nebylo konáno, bylo konáno toliko neveřejné zasedání, v němž bylo rozhodnuto o podjatosti. Dne 13. 1. 2008 byla odvolacímu soudu doručena další omluva týkající se veřejného zasedání nařízeného na 16. 1. 2008 a dne 15. 1. 2008 odvolací soud obhájce obviněného informoval, že z důvodu přibrání znalců nebude konáno veřejné zasedání dne 16. 1., 23. 1. a 30. 1. 2008 (č. l. 579).
Dne 11. 2. 2008 byla odvolacímu soudu k veřejnému zasedání stanovenému na den 13. 2. 2008 doručena další omluva obviněného z důvodu zdravotních obtíží obviněného, omluva obhájce a taktéž požadavek na projednání věci za osobní účasti obviněného (č. l. 611 až 627).
Na toto podání obhájce obviněného reagoval odvolací soud dne 12. 2. 2008 tak, že měl obhájci sdělit, že je obdržel a současně mu zasílal fotokopii znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a posléze mu měl též oznámit, že jeho návrhu na odročení veřejného zasedání nebude vyhověno (č. l. 652, 653). Z obsahu spisu se podává, že tato sdělení se nepodařila obhájci obviněného doručit (č. l. 655, 656) a z úředního záznamu na č. l. 657 vyplývá, že předsedkyně senátu se kontaktovala s obhájcem telefonicky. Byl upozorněn, že se mu nedaří zaslat na jeho emailovou adresu kopii znaleckého posudku a k jeho dotazu byl informován o vrácení spisu z Vrchního soudu v Olomouci a o postupu ve věci námitek proti osobě znalce s tím, že o nich „bude rozhodnuto zítra ve veřejném zasedání“. Podle obsahu záznamu „obhájce sdělil, že klienta omluvil a že se zítra nedostaví“. Z obsahu záznamu však již nevyplývá, zda byl předsedkyní senátu zpraven také o tom, že omluva obviněného a též jeho není akceptována.
Ve veřejném zasedání dne 13. 2. 2008 byla čtena omluva z 11. 2. 2008 a senát rozhodl tak, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. V jeho průběhu byl vyslechnut znalec MUDr. Z. K. a „čteny návrhy na doplnění dokazování předložené obhajobou, a to znaleckým posudkem založeným na č. l. 339 379, revizním znaleckým posudkem na č. l. 412-463“ (viz č. l. 663, 664).
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.). Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné za splnění dalších předpokladů veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Obecně také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.
Odvolací soud v těchto souvislostech vyložil, že konání veřejného zasedání nic nebránilo, protože obviněný byl o termínu konání veřejného zasedání včas a řádně vyrozuměn a zároveň v předvolání upozorněn, že pouhá pracovní neschopnost ještě není důvodem odročení soudního jednání; musí být předloženo vyjádření lékaře o tom, že není schopen účasti u soudního jednání. Obviněný se sice omluvil, že onemocněl těžkou chřipkou, avšak toto své tvrzení vyjádřením lékaře nedoložil (strana 3 napadeného usnesení).
Právní závěry odvolacího soudu nemohou obstát, neboť nekorespondují s dikcí čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, a potažmo jsou v rozporu i s čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy.
Podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby a obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Čl. 38 odst. 2 Listiny nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).
S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Dlužno ovšem dodat, že veřejné zasedání konané o odvolání obviněného, se svojí povahou i významem blíží hlavnímu líčení (zvláště přichází-li v úvahu kupř. doplnit dokazování o nové důkazy). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
Tento předpoklad v posuzované věci naplněn nebyl a postup odvolacího soudu, jakkoliv pochopitelný s ohledem na předchozí postupy obviněného, nelze označit za zcela korektní.
Dovolací soud nezpochybňuje, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovně právní účely (viz §4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb.) a že samo o sobě ještě neprokazuje, že obviněný současně není schopen se veřejného zasedání soudu účastnit (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Na druhé straně ale nelze v každém případě spravedlivě žádat, aby obviněný obsah zmiňovaného potvrzení bez dalšího doplnil o vyjádření ošetřujícího lékaře, že není schopen účasti u soudního jednání (k tomu např. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 102/2007; odkazy na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 830/2006 a 8 Tdo 1500/2004 obsažené v dovolání nejsou případné).
K úvahám odvolacího soudu je třeba upozornit, že obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn ve shodě s pokynem učiněným v předkládací zprávě (č. l. 542). Ani v předkládací zprávě (č. l. 266) však není uvedeno, co mělo být konkrétním obsahem vyrozumění, tj. který ze vzorů skupiny tr. ř. mu byl skutečně odeslán a jakého poučení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a o podmínkách jeho konání v jeho nepřítomnosti se obviněnému skutečně dostalo. Dovolací soud nepřehlédl, že z úředního záznamu ze dne 29. 10. 2007 na č. l. 410 vyplývá, že obhájce obviněného „vzal na vědomí, že veřejné zasedání se nebude konat, pokud obviněný doloží, že není schopen účasti u veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, a v termínu, na který obhájce doloží, že má kolizi s dříve nařízeným jednáním u soudu“, ale obsah tohoto úředního záznamu nemůže nahradit náležité poučení, jež měl odvolací soud adresovat obviněnému.
Dále nelze nechat bez povšimnutí obsah úředního záznamu sepsaného o obsahu telefonického kontaktu s obhájcem obviněného dne 12. 2. 2008 (č. l. 653). Z obsahu tohoto záznamu nevyplývá, že by předsedkyně senátu obhájce informovala, že veřejné zasedání bude následujícího dne konáno a že omluva obviněného není akceptována. Je sice pravdou, že oznámila-li mu, že o námitkách proti osobě znalce bude rozhodnuto ve veřejném zasedání, implicitně toto sdělení obsahuje informaci, že veřejné zasedání bude konáno, ale nic to nevypovídá o případném přijetí či nepřijetí omluvy obviněného. V této souvislosti nutno zmínit, že např. dne 28. 11. 2007 bylo veřejné zasedání odročeno, ačkoliv zpráva ošetřující lékařky nebyla doručena, a dne 19. 12. 2007 bylo veřejné zasedání odročeno, ačkoliv obviněný prostřednictvím obhájce taktéž nedoložil, že není schopen účasti ve veřejném zasedání ze zdravotních důvodů (dodal toliko potvrzení pracovní neschopnosti s vyznačením kontroly u lékaře právě na den 19. 12. 2007). Ve vztahu k posledně zmíněnému termínu veřejného zasedání se obhájce obviněného dne 17. 12. 2007 informoval, zda bylo žádosti o odročení vyhověno, dostalo se mu odpovědi, že senát zřejmě rozhodne až při jednání (č. l. 535).
Z rekapitulace odročení veřejných zasedání podané jen v tomto rozhodnutí (ve skutečnosti došlo k odročení veřejného zasedání ještě ve větším rozsahu) vyplývá, že odvolací soud prakticky ve stejné situaci žádostem obviněného o odročení veřejného zasedání, v nichž se odvolával na zdravotní důvody, vždy vyhověl. Jedinou změnu k datu konání veřejného zasedání dne 13. 2. 2008 znamenaly závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, s nimiž ovšem obviněný ani jeho obhájce nebyli seznámeni.
Učinil-li tedy odvolací soud dne 13. 2. 2008 rozhodnutí jiné, t. j. že omluvu obviněného jako řádnou nepřijal a jednal v jeho nepřítomnosti, ač obviněný výslovně trval na své osobní účasti, nelze než jeho rozhodnutí označit za rozhodnutí nepředvídatelné, překvapivé (k tomu např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 102/03). To platí tím spíše, že na předchozí omluvy obviněného reagoval odvolací soud tak, že aniž by obviněnému či jeho obhájci cokoliv relevantně sdělil (jako v posuzovaném případě), veřejné zasedání opakovaně odročil. Postup odvolacího soudu je třeba považovat za takový zásah do zmíněných práv obviněného, jimiž má být garantován spravedlivý proces, který není možno akceptovat. Lze jej sice chápat se zřetelem k předchozímu jednání obviněného i jeho obhájce, které není od věci charakterizovat jako jednání nesoucí typické znaky jednání obstrukčního, ale ani to nezbavuje odvolací soud povinnosti chovat se předvídatelně a v případě pokračování v takovém přístupu k trestnímu stíhání použít adekvátních prostředků. Přes uvedené ale dovolací soud připomíná, že i právo garantované Úmluvou či Listinou zaslouží ochranu pouze tenkrát, není-li zneužíváno obstrukčním jednáním zjevně směřujícím ke zmaření jednání soudu.
Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jsou důvodné a k odstranění podstatné procesní vady, jejímž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného v něm a respektování jeho práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, poněvadž vzešlo z řízení, jež je zatíženo vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení (včetně jeho důvodů) není možné zabývat se opodstatněností dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přesto však není od věci poznamenat, že převážná část námitek obviněného směřovala proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a proti rozsahu dokazování v tom smyslu, že byly svévolně pominuty důkazy prokazující jeho nevinu. Ku podpoře své obhajoby totiž obviněný v průběhu odvolacího řízení předložil návrhy na doplnění dokazování znaleckým posudkem a výslechem znalce Ing. J. P. a důkazem označeným jako revizní znalecký posudek znaleckého ústavu V. V. V. E., a. s., a výslechem jeho zpracovatele. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení vyložil, že členové senátu se s těmi důkazy seznámili a dospěli k závěru, že provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné. Argumentoval tím, že tyto znalecké posudky polemizují s odborným vyjádřením a znaleckým posudkem z oboru dopravy, které byly ve věci provedeny, a poznamenal, že skutečnost, že závěry provedených důkazů nevyhovují jedné ze stran, nejsou důvodem pro doplnění dokazování přibráním dalších znalců (strana 4 napadeného usnesení). Obviněný s názorem odvolacího soudu nesouhlasil, měl za to, že důkazy byly odmítnuty bez logického a věcného důvodu a mají proto povahu tzv. opomenutých důkazů.
Dovolací soud, ačkoliv mu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně nepřísluší přezkoumávat úplnost dokazování a správnost skutkových zjištění soudů, v obecné rovině úvahy odvolacího soudu nezpochybňuje. Přesto však nelze považovat za správnou jeho argumentaci, že dospěl k závěru o nadbytečnosti provádění obviněným navrhovaných důkazů poté, co se s nimi „členové senátu seznámili“. Členové senátu se mimo zákonem předvídané procesní postupy nemohou individuálně seznamovat a vypořádat se žádnými důkazy; senát se může seznámit a vypořádat s tím, co je probráno ve veřejném zasedání a v tomto ohledu není patrno, jak bylo s důkazy označenými jako znalecké posudky nakládáno (zda byly čteny jako listiny současně s návrhem obhajoby na jejich provedení či zda byly při čtení těchto návrhů ve veřejném zasedání ignorovány).
K námitce obviněného, že bylo přihlíženo jen k důkazům svědčícím pro verzi obžaloby, nutno poznamenat, že znalecký posudek z oboru dopravy znalce Ing. F. K., Ph.D., předkládala právě obhajoba. V této fázi řízení je toliko na odvolacím soudu, aby zhodnotil, zda a v jakém rozsahu je třeba dokazování doplnit, a nevyhoví-li jim, aby odůvodnil, proč návrhům na provedení dalších důkazů nevyhověl. V této souvislosti odvolací soud jistě ještě pečlivě uváží, zda je na místě odmítnout doplnit dokazování o důkaz označený jako revizní znalecký posudek V. V. V. E., a. s., v konfrontaci se znaleckým posudkem Ing. F. K., Ph.D.
Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková