ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.816.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 816/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2008 o dovolání obviněného V. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 12 To 8/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 129/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 3 T 129/2004, byl obviněný V. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému V. B. škodu ve výši 100.000,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že
a) dne 22. 12. 2003 v M. si od poškozeného V. B. vzal částku 30.000,- Kč za účelem zařízení zájezdu na ostrov B. a posléze na H., když předal poškozenému jako doklad potvrzení o půjčce na jméno svoji matky E. N., ač v uvedené době byl bez zaměstnání a bez prostředků a věděl, že peníze ve sjednaném termínu nevrátí, když termín vrácení na potvrzení byl do 30. 3. 2004, dosud tak neučinil,
b) v období kolem 29. 12. 2003 pod záminkou obstarání bytu v P. vylákal od poškozeného V. B. částku 100.000,- Kč, kterou převzal v bytě poškozeného v M. a zřejmě použil pro vlastní potřebu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný V. N. odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině, trestu i náhradě škody. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 12 To 8/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen, a to pouze ve výroku o náhradě škody, a znovu bylo rozhodnuto tak, že poškozený V. B. byl podle §265 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal rozsudek nezměněn.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel uvedl, že ve vztahu ke skutku od bodem a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nikdy nezpochybnil převzetí částky 30.000,- Kč od poškozeného, a dodal, že v tomto směru měl soud dostatek objektivních důkazů. Vedle písemné smlouvy o půjčce existovalo písemné převzetí záruky žalovaného za uvedenou částku včetně smluvní pokuty, které je notářsky ověřené. Následně byla u Okresního soudu v Litoměřicích podána žaloba na zaplacení této částky, na jejímž podkladě byl vydán platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2004. Podle dovolatele tyto důkazy o existenci půjčky vyvracejí jeho úmysl peníze nevrátit. Za lživý a nelogický označil v tomto směru i závěr, že se nejednalo o půjčku ale o zálohu na dovolenou, čímž mělo dojít k vylákání částky na poškozeném pod jistou záminkou. Dále tvrdil, že v době, kdy si půjčoval peníze, měl již sjednané zaměstnání, ale k faktickému nástupu došlo později, a nelze proto jednoznačně tvrdit, že byl bez zaměstnání a bez prostředků. Ve vztahu k trestné činnosti pod bodem b) znovu popřel, že by si kdy půjčil od poškozeného částku 100.000, - Kč, a tvrdil, že o převzetí částky neexistuje žádný písemný doklad. Důkazem pro převzetí nejsou ani výpisy z účtu poškozeného, který v té době stavěl dům a peníze mohl použít na cokoliv, ani soudem prvního stupně citované SMS zprávy, z nichž nevyplývá nic o údajném bytě ani o penězích, které měly být žalovanému předány. Obviněný dále zpochybnil věrohodnost poškozeného, který pracuje jako pojišťovací poradce a nelze u něho předpokládat enormní důvěřivost. Poškozený obviněného dobře znal, přátelili se. Za nepravdivé označil tvrzení, že měl poškozenému ukazovat kopie vysokoškolských diplomů, výpisy z účtů z banky a vydávat se za soudce vrchního soudu. Domníval se, že z uvedených skutkových zjištění nelze dovodit, že spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., měl za to, že jeho znaky chybí jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Ničím není podle jeho názoru podložen zejména závěr soudů, že jednal v podvodném úmyslu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho výhradám přisvědčit nelze. Námitka nedostatku subjektivní stránky uplatněná ohledně z prvních převzatých částek vyhovuje deklarovanému dovolacímu důvodu, nelze jí však mít za důvodnou. I pokud se odhlédne od pochybné argumentace obviněného, že se jednalo o půjčku jeho matce (která o ní ničeho nevěděla), dovolatel nevysvětlil, proč tedy půjčené prostředky nevrátil nebo tento svůj údajný občanskoprávní závazek jinak neřešil, když byl později zaměstnán a měl vlastní finanční prostředky. Soudy obou stupňů v tomto případě správně na podkladě všech zjištěných okolností konstatovaly, že ze strany obviněného skutečně šlo o podvodné jednání ke škodě poškozeného V. B., při němž obviněný byl od samého počátku veden úmyslem získané finanční prostředky poškozenému nevrátit nejen ve sjednané době, ale ani později, jak se ostatně skutečně stalo. Námitku absence podvodného úmyslu shledal nedůvodnou a v plném rozsahu se ztotožnil s právními závěry soudů obou stupňů; v této části měl dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Dále měl za to, že ohledně druhé části skutku obviněný ve skutečnosti nevznesl žádnou námitku vůči hmotně právnímu posouzení věci a pouze tvrdil, že vůbec žádnou částku 100.000,- Kč od poškozeného nepřevzal, čímž uplatnil námitku proti skutkovému zjištění soudu vyjádřenému ve skutkové větě výroku o vině, která nespadá pod důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a není možné ji úspěšně uplatnit ani pod žádným jiným dovolacím důvodem. V tomto rozsahu je tedy dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v zákoně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, a to ve vztahu ke všem dovolacím důvodům, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku pod bodem a) jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a to především pro absenci podvodného úmyslu.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu naplňují. Skutková zjištění vyjadřují vedle následku – škody 30.000,- Kč (tj. škody nikoli malé), také podvodné jednání obviněného, které spočívalo v tom, že od poškozeného V. B. vzal částku 30.000,- Kč za účelem zařízení zájezdu na ostrov B. a posléze na H., poškozenému předal jako doklad potvrzení o půjčce na jméno svoji matky E. N., ač v uvedené době byl bez zaměstnání a bez prostředků a věděl, že peníze ve sjednaném termínu do 30. 3. 2004 nevrátí a dosud tak neučinil.
Námitky obviněného zpochybňující posouzení jeho jednání jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. pro absenci podvodného úmyslu nemohou obstát.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, že částku 30.000,- Kč si obviněný od poškozeného V. B. půjčil pod záminkou zařízení dovolené, ačkoliv věděl, že žádnou dovolenou zařizovat nebude a již v době uzavření půjčky si musel být vědom, že peníze včas nevrátí, poněvadž tomu neodpovídala jeho aktuální finanční situace, výše půjčky ani relativně krátká doba splatnosti. S jeho závěry se ztotožnil i odvolací soud a ani dovolací soud nemá o jejich správnosti pochybnosti. Na jejich přesvědčivosti nic nemění ani výhrada obviněného, že jeho podvodný úmysl je zpochybněn existencí důkazů o půjčce a že jako podvodné nemůže být hodnoceno ani to, že se mu peníze nepodařilo ve sjednaném termínu vrátit, poněvadž když si peníze půjčoval, měl zaměstnání sjednáno, ale fakticky nastoupil až později. Sama písemná smlouva o půjčce (navíc na jméno matky obviněného, která o půjčce nic nevěděla), popř. další listiny, které její existenci potvrzují, ještě neznamená, že v době jejího uzavření neexistoval podvodný úmysl obviněného, tj. záměr peníze v době její splatnosti ani později nevrátit. Soud prvního stupně danost takového záměru dovozoval z finanční situace obviněného v době uzavření smlouvy, z výše půjčky, relativně krátké době splatnosti, ač neměl ve skutečnosti vytvořeny žádné podmínky pro řádné splnění takového závazku. Pokud obviněný argumentuje pozdějším faktickým nástupem do zaměstnání (nepopírá, že v době uzavření půjčky finančními prostředky nedisponoval), nejde o argument relevantní. Významné totiž je, že bez ohledu na dobu nástupu do zaměstnání obviněný v době splatnosti a ani později poškozenému peněžní prostředky nevrátil, ač byl o to žádán. Závěr o podvodném úmyslu obviněného má tedy spolehlivou oporu ve výsledcích provedeného dokazování.
Z obsahu podaného dovolání dále vyplývá, že ve vztahu ke skutku pod bodem b) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Mělníku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně hodnotily věrohodnost výpovědi poškozeného V. B. a neprokázaly, že částku 100.000,- Kč od poškozeného převzal.
Obviněný tak uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění (peněžní částku 100.000,- Kč od poškozeného vůbec nepřevzal) vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Takto vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz strany 7, 8 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Soud prvního stupně vysvětlil, proč své závěry o vině obviněného opřel zejména o výpověď poškozeného V. B., jež korespondovala s SMS zprávami, výpovědí svědkyně M. H., a proč neuvěřily tvrzením a obhajobě obviněného. Odvolací soud s jeho závěry souhlasil a přesvědčivými je shledává i dovolací soud.
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, poněvadž je (jako celek) zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková