ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.9.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 9/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2008 o dovolání obviněného B. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 5 To 329/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 213/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 1 T 213/2004, byl obviněný B. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla jako podmínka pro osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozené Ing. D. Č. škodu ve výši 87.551,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena obviněnému povinnost nahradit poškozené Ing. D. Č. škodu ve výši 87.551,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím, že v období od 14. 5. 2004 do 18. 6. 2004 v K.-N. M., okres K., na T. O., v h. K., v rozporu s dohodou s Ing. D. Č., při obsluze sedmi kusů výherních hracích automatů si neoprávněně ponechal a neodevzdal Ing. D. Č. příjem z hracích automatů v celkové výši 87.551,- Kč a peníze použil pro svoji potřebu.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 5 To 329/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Je vhodné připomenout, že se jedná již o druhé rozhodnutí soudů obou stupňů v této věci. V prvém případě Krajský soud v Ostravě dne 31. 8. 2005, sp. zn. 5 To 574/2005, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 1 T 213/2004. Ke stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 4 Tz 152/2006, rozhodl tak, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 5 To 574/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 13 a §33 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Proto toto usnesení jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 1 T 213/2004, zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání v rozsahu výroku o vině a odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Měl za to, že skutkový stav neodpovídá příslušným ustanovením trestního zákona; jeho jednání nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry. Popsaný skutek není trestným činem a není možno z jeho strany dovodit úmysl jako subjektivní stránku trestného činu. Podle dovolatele výherní automaty nebyly dostatečně zajištěny proti vykradení. Poškozená se ocitla ve špatné finanční situaci, což vedlo k tomu, že neodevzdala všechny zálohové faktury, a došlo tak k rozdílům ve vyúčtování. Upozornil na skutečnost, že k automatům mělo přístup více lidí, nelze proto dovodit, že právě on krátil tržby, a to zejména za situace, kdy poškozená nedoložila žádné účetní doklady o výši tržeb z automatů. Dodal, že k automatům měla přístup i sama nájemkyně, což je jeho dcera, která byla rovněž odsouzena pro trestný čin, přičemž poukazovala na stejné skutečnosti jako on. Zpochybnil věrohodnost svědka V. S. s argumentem, že provozuje automaty v další herně poškozené, a namítl, že soudy prováděly dokazování toliko způsobem pro něj nepříznivým. Opakoval, že poškozené žádnou škodu nezpůsobil, nic si nekoupil a ani nic nevlastní. Poškozená se podle něj svého nároku domáhala v trestním řízení, protože věděla, že v rámci občanskoprávního řízení by neměla možnost prokázat mu způsobenou škodu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 5 To 329/2007, zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil především námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Karviné a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Ostravě. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy vedly dokazování v jeho neprospěch, nevyzvaly svědkyni Ing. D. Č. k předložení dokladů o výši tržeb z automatů, nesprávně hodnotily výpověď svědka V. S. a nepřihlédly k tomu, že k výherním automatům měly přístup i jiné osoby než on.
Ačkoli obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky v tomto rozsahu uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje (tržbu z automatů si neponechal, dozvěděl se, že automaty byly vykradeny, poškozená byla ve finanční tísni, a proto patrně neodevzdala všechny zálohové faktury) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě uvést, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Vyložily, opíraje se o výpovědi svědkyň - obsluhujícího personálu herny (L. D., M. J., Ž. Š.) i důkazy listinné (smlouva o správě výherních a nevýherních hracích přístrojů ze dne 8. 1. 2004, předávací protokol z 19. 1. 2004 na č. l. 14 až 16), že obviněný byl jedinou osobou, která měla přístup k peněžním prostředkům ve výherních automatech, cizí zavinění vzniku škody či násilné poškození hracích přístrojů vyloučily a nezjistily ani žádné poznatky, na jejichž základě by bylo možnost jakkoliv zpochybnit věrohodnost svědků Ing. D. Č. či V. S. Naznačoval-li obviněný, že přístup k výherním hracím přístrojům měla i I. K., jeho dcera, nelze nepoznamenat, že z výpovědí svědkyň Ing. D. Č. i I. K. vyplývá, že I. K. spravovala přístroje až po poté, co s jejich správou skončil obviněný, nikoliv souběžně s ním. Způsob, jakým se soudy vypořádaly s důkazy, které byly provedeny jak ve prospěch, tak i neprospěch obviněného, lze akceptovat.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutek, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, vykazuje všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., zejména pak jeho subjektivní stránku.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. spočívající v tom, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že v h. K. při obsluze výherních hracích automatů si v rozporu s dohodou s Ing. D. Č. neoprávněně ponechal a neodevzdal Ing. D. Č. příjem z hracích automatů v celkové výši 87.551,- Kč a peníze použil pro svoji potřebu.
Pro trestní odpovědnost podle §248 tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§3 odst. 3 tr. zák.) a platí, že úmysl se musí vztahovat k přisvojení si cizí svěřené věci i způsobení škody na cizím majetku. Podle ustálené praxe soudů pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, tehdy, jestliže s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s ní, aniž by bylo rozhodné, jak poté pachatel s věcí skutečně nakládá (může si ji ponechat pro sebe, ale případně ji i někomu darovat nebo ji zničit apod.). Věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem, přičemž není rozhodné, zda byla podepsána dohoda o hmotné odpovědnosti.
Peněžní prostředky představující tržbu z výherních hracích automatů byly obviněnému svěřeny na základě dohody uzavřené mezi ním a poškozenou Ing. D. Č. a splňují požadavky kladené na věc svěřenou ve smyslu zákonných znaků trestného činu zpronevěry. Pokud soudy zjistily, že obviněný si finanční hotovost 87.551,- Kč přisvojil tím, že ji použil pro svoji potřebu, není pochyb ani o tom, že tak způsobil škodu nikoli malou, neboť tou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Případné nejsou ani námitky zpochybňující subjektivní stránku trestného činu. Soudy zjistily a odkázaly na okolnosti, ze kterých úmyslné zavinění obviněného zřetelně vyplývá. Z jimi zjištěných skutečností plyne, že obviněný si v rozporu s dohodou s Ing. D. Č. uvedené peněžní prostředky ponechal a použil je pro svoji potřebu, což logicky předpokládá výlučně úmyslné zavinění, a to ve formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková