ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.954.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 954/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2008 o dovolání obviněného K. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 8 To 32/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 6/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 3 T 6/2007, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 2, 4 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a kuplířství podle §204 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §204 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 8. 2007, č. j. 4 Tm 66/2006-380, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2007, sp. zn. 7 Tmo 71/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů kuplířství podle §204 odst. 1, 2, 4 tr. zák. a ohrožení výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. pod bodem 1) výroku o vině rozsudku dopustil tím, že v době od července 2006 do 24. 8. 2006, s výjimkou období od 3. 8. do 12. 8 2006, donutil nezletilou J. Š., uprchlou chovanku D. d. v K. V., k provozování prostituce na silnici v obci H., okres K. V., ač věděl, že jí je 13 let, a to tím způsobem, že na ni křičel, že musí na trasu, že se jinak neuživí, a když se pokusila o útěk, vypátral ji, chytil a bitím ji nutil opětovně k prostituci v přesně nezjištěném počtu případů a současně jí vyhrožoval oznámením na policii, že je na útěku z d. d., čímž využíval toho, že neměla kam jít, přičemž nezletilá mu musela dávat zpočátku všechny, později polovinu peněz vydělaných prostitucí a tyto pak používal pro svoji potřebu;
trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. pod bodem 2) měl spáchat tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci červenci 2006 v obci H. ve svém osobním automobilu vykonal soulož s nezletilou J. Š., ač věděl, že jí je 13 let;
trestného činu omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. pod bodem 3) se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od konce června 2006 do 24. 8. 2006, s výjimkou období od 3. 8. 2006 do 12. 8. 2006, odvezl svým osobním automobilem nezletilou J. Š. do lesního porostu na nezjištěném místě poblíž S., kde ji nejprve několikrát udeřil do obličeje a poté ji přivázal lanem ke stromu za to, že mu utekla, z místa pak odejel, a teprve když se jí asi po 30 minutách podařilo odvázat a dojít na místo, kde zastavil, naložil ji do vozidla a odvezl do obce H.
Trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pod bodem 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spáchal podle jeho zjištění tím, že v přesně nezjištěné době od začátku července do 24. 8. 2006, s výjimkou období od 3. 8. do 12. 8. 2006, v K. V. chytil J. Š., a G. V., které od něj utekly, a přikázal jim, aby nasedly do jeho osobního vozidla, odvezl je do lesa u K. V. s místním názvem L., kde pak přikázal D. B., a M. M., kteří jeli s ním, aby obě dívky svázali, a když to odmítli, donutil J. Š., jejíž věk znal, aby za trest, že utekla, měla pohlavní styk s nezletilým M. M. s tím, že jinak ji znovu přiváže, čemuž se tato z obavy před obviněným podvolila a s M. M. na místě pohlavní styk uskutečnila;
pod bodem 5) výroku o vině se měl dopustit trestných činů kuplířství podle §204 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím nejméně od konce června 2006 do 24. 8. 2006 v přesně nezjištěném počtu případů nutil k provozování prostituce na silnici v obci H. G. V., která byla na útěku z D. d. v O., což mu bylo známo, a to tím způsobem, že ji nejprve opakovaně v přesně nezjištěné dny v K. V. a v O. n. O. proti její vůli silou natlačil do svého vozidla a řekl jí, že pro něj bude šlapat, a když odmítala, tak ji udeřil, načež se mu G. V. nakonec ze strachu podvolila a odváděla mu peníze získané prostitucí, které pak tento používal pro svoji potřebu, a tohoto se dopustil přesto, že znal její věk.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti celému výroku o vině i trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 8 To 32/2008, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, kterých se měl dopustit vůči poškozeným J. Š. a G. V. Vytkl, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil všechny důkazy a zkrátil jej na jeho právu na řádnou obhajobu, poněvadž neprovedl všechny důkazy, které navrhoval. Uvedl, že požadoval, aby soud vyslechl svědky G. V., K. K., A. F. a D. B., jeho návrhu však nebylo vyhověno a byly přečteny výpovědi těchto svědků z přípravného řízení. Třebaže byl těmto výslechům přítomen jeho obhájce, trval na zachování zásady ústnosti, chtěl, aby mu svědci řekli některé věci do očí, a proto navrhoval provedení konfrontace s těmito svědky. Zdůraznil, že od samého počátku popíral, že by znal skutečný věk poškozené J. Š., a přestože mu údajná znalost skutečného věku poškozené nebyla prokázána a toto prokázání odůvodněno, byl uznán vinným trestnými činy kuplířství podle §204 odst. 1, 2, 4 tr. zák., pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Uvedl, že sama poškozená popsala okolnosti, za kterých se měl dozvědět, kolik jí je let, několikrát a pokaždé jinak, z čehož vyvozoval, že její věrohodnost je v tomto ohledu zpochybněna; navíc je zpochybněna i výpovědí svědků D. B., J. Š. a nezletilého J. Š. Podle obviněného nelze tedy tvrdit, že znal věk poškozené J. Š., a přesto byl odsouzen za trestné činy, pro jejichž kvalifikaci je znalost věku oběti či poškozené ze strany pachatele nutná. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Zjistil však, že podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Plzni a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže v podstatě tvrdil, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, neprovedly jím navrhované důkazy, nehodnotily všechny důkazy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, které uzavřely, že věděl, že poškozené J. Š. je 13 let. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá takový vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 4 až 8, 19 rozsudku soudu prvního stupně), který lze akceptovat. Při hodnocení důkazů tento soud postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložil, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč neuvěřil jeho výpovědi a proč naopak uvěřil výpovědi svědkyně J. Š., třebaže byla v průběhu trestního stíhání poznamenána jistými změnami. Ty soud prvního stupně nepřehlédl a v odůvodnění svého rozhodnutí na ně přiléhavě reagoval. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zjevné, že právě s odkazem na výpověď svědkyně J. Š., kterou učinila v přípravném řízení dne 1. 11. 2006 a v níž popsala, za jakých okolností se obviněný dozvěděl, že je „z d.“ a že je jí 13 let, soud učinil zjištění, že obviněný znal skutečný věk poškozené a věděl, že jí je 13 let. Závěr o věrohodnosti právě této části výpovědi poškozené soud opřel mimo jiné i o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a výpověď znalce a vyložil, že je možné akceptovat i vysvětlení poškozené, že pozdější změny ve své výpovědi učinila ve prospěch obviněného na popud svědkyně A. F., s čímž koresponduje i výpověď svědka K. K. Ze znaleckého posudku je v daných souvislostech vhodné reprodukovat, že poškozená i přes sklony k prostým lžím jednoduchého charakteru, výmluvám, zapírání a podvodům nemá rozvinutější obrazotvornost ani nápaditost, aby přesvědčivěji vytvářela ucelené, pseudologické vybájené historky, i když pod vlivem sugesce k jednoduchým smyšlenkám či k reprodukci návodů inklinuje a líčené události ve směru sledovaného cíle modifikuje. Je způsobilá přinejmenším v základních obrysech správně vnímat události, souvislosti a návaznosti a vštěpovat je do paměti, uchovávat a v podobě jednoduchých interpretací vlastních vzpomínek i verbálně vybavovat. Pakliže obviněný tvrdí, že věrohodnost výpovědi této svědkyně byla zpochybněna i výpověďmi svědků D. B., J. Š. a nezletilého J. Š., nelze mu přisvědčit. Soud prvního stupně výpovědi svědků D. B. a J. Š. hodnotil jako nevěrohodné pro poměr k obviněnému, v případě D. B. též pro podezření, že se na trestné činnosti obviněného též podílel. Z výpovědi nezletilého svědka J. Š. žádnou relevantní informaci získat nelze. Žádné závažné pochybení dovolací soud neshledal ani v postupu soudu prvního stupně, jestliže za splnění podmínek §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. četl protokoly o výpovědích svědků G. V., K. K., A. F. či D. B. z přípravného řízení (viz protokol o hlavním líčení č. l. 624) a z důvodů nezvěstnosti těchto svědků nemohl logicky provést ani konfrontaci mezi obviněným a těmito svědky. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že námitky vztahující se k hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny i v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková