ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1003.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1003/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 o dovolání obviněného T. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2009, sp. zn. 7 To 203/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 17/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 10 T 17/2009, byl obviněný T. L. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a e) tr. zák. ve spojení s §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že v době od 16.10 hodin do 16.15 hodin dne 2. 9. 2008 v B. v Obchodním domě T. odcizil s blíže neustanovenou osobou Z. Č. z otevřeného vozidla Nissan Micra, bíločervené barvy, dámskou kabelku s osobními doklady poškozené a doklady k vozidlu a dále platební kartu Visa Elektron K. b. a hotovost ve výši 3 452,- Kč, čímž způsobil poškozené J. N. škodu ve výši 5 142,- Kč, přičemž jednání se dopustil přesto, že byl Městským soudem v Brně odsouzen dne 8. 8. 2005 sp. zn. 2 T 336/2004 pro trestný čin krádeže dle §247 odstavec 1 písmeno d), e), který nabyl právní moci dne 6. 4. 2006, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, přičemž dne 9. 11. 2006 byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání 2,5 roku.
Odvolání obviněného T. L. a jeho otce M. L. Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 25. června 2009, sp. zn. 7 To 203/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy v posuzovaném případě nesprávně posoudily subjektivní stránku trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jímž byl uznán vinným. Dovolatel v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. července 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/2003, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že z faktu odcizení tašky, či jiného zavazadla, v němž se nachází platební karta, nelze bez jakéhokoliv dalšího dokazování dovozovat eventuální úmysl podle §4 písm. b) tr. zák. ve vztahu k trestnému činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Závěr o eventuálním úmyslu pachatele musí být opřen o konkrétní zjištěné skutečnosti. Pouhé tvrzení, že obviněný musí předpokládat, že poškozený může mít platební kartu ve svých osobních věcech, se blíží konstatování údajné notoriety. Takový způsob argumentace je však při dokazování v trestním řízení nepřijatelný. Při promítnutí těchto závěrů Ústavního soudu na posuzovaný případ je pak podle názoru dovolatele zřejmé, že ani v jeho případě soudy nevycházely z žádných konkrétních zjištěných skutečností a úmysl obviněného ve vztahu k trestnému činu podle §249b tr. zák. tak nebyl soudy prokázán. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ve věci sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že jeho námitkám nelze přisvědčit. V dovolatelem citovaném nálezu Ústavního soudu ohledně existence srozumění v případě trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. obecné soudy vycházely ze zcela jiné skutkové situace, než tomu bylo v posuzovaném případě. Obviněný se zmocnil kabelky poškozené, v níž ženy prakticky vždy mívají uloženy i platební prostředky včetně platebních karet. Stalo se tak ve chvíli, kdy poškozená po učiněném nákupu v obchodním domě T. odložila svou kabelku do vozidla a vracela nákupní vozík, zatímco její dcera ukládala nákup do zavazadlového prostoru vozidla. Za těchto okolností tedy mohl obviněný s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že v kabelce bude vedle dokladů a hotovosti rovněž platební karta, která je v současnosti běžným platebním prostředkem, využívaným zejména při větších nákupech v nákupních centrech. Obviněný tak musel být vnitřně srozuměn rovněž s tím, že pokud se zmocní kabelky, kterou poškozená odložila ve vozidle, současně s ní si neoprávněně opatří platební kartu, která pak také skutečně byla v kabelce uložena. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. tak lze mít za naprosto důvodný. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel tento dovolací důvod naplnil námitkami, že v posuzovaném případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pokud ze skutkových zjištění soudů nevyplývá jeho vědomost o tom, že se v odcizené kabelce nacházela také platební karta.
Trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., se dopustí ten, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného, identifikovatelnou podle jména nebo čísla, nebo předmět způsobilý plnit její funkci.
Po subjektivní stránce je k naplnění trestného činu podle §249b tr. zák. vyžadován úmysl /§4 tr. zák./. Přitom postačí, pokud úmysl pachatel směřuje k opatření si platební karty nebo předmětu způsobilého plnit jeho funkci. Nevyžaduje se, aby úmysl pachatele směřoval k použití platební karty nebo předmětu způsobilého plnit její funkci k bezhotovostní platbě nebo k výběru hotovosti (srov. Šámal, P. Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 1469 s).
Závěr o formě zavinění je závěrem právním, který však vychází ze skutkových zjištění soudů, vyplývajících z provedeného dokazování (srov. také nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 36/98).
Vzhledem k dovolací námitce opírající se o nález Ústavního soudu (ze dne 17. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03), v němž Ústavní soud konstatoval, že z pouhého faktu odcizení tašky, či jiného zavazadla, v němž se nachází platební karta, nelze dovozovat eventuální úmysl podle §4 písm. b) tr. zák. ve vztahu k trestnému činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., Nejvyšší soud pokládá za důležité zdůraznit, že v posuzované věci se o takový případ nejedná.
V posuzované věci soudy zcela důvodně opřely svůj závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. o zjištění, že se obviněný (společně s blíže nezjištěnou osobou) zmocnil kabelky poškozené (jejímž obsahem byla vedle osobních dokladů poškozené, dokladů k vozidlu, a hotovosti ve výši 3 452,- Kč i její platební karta Visa Elektron) v situaci, kdy ji poškozená po nákupu v obchodním domě odložila do svého vozidla, a šla vrátit nákupní košík, zatímco její dcera ukládala nákup v zavazadlovém prostoru. Obviněný se tak trestné činnosti dopustil u obchodního domu a bezprostředně poté, co poškozená v obchodním domě nakoupila. Jak ve svém vyjádření správně podotkla i státní zástupkyně, za těchto okolností mohl obviněný zcela reálně předpokládat, že se v kabelce poškozené bude vedle hotovosti a osobních dokladů nacházet i platební karta, která je dnes zcela běžným platebním prostředkem, a to zejména ve větším nákupních centrech, kde se obviněný svého jednání dopustil. Ostatně z obsahu spisu vyplývá, že pokud se obviněný vyjadřoval ke své trestné činnosti a k tomu jak postupuje, pokud v odcizené kabelce nebo tašce nalezne také platební kartu, tak uvedl „ …v případě, že se mi podařilo ukrást i platební karty, tak jsem byl domluvený s lidmi, kteří mne vozili po parkovištích, že se oni za provizi, kterou jim dám budou pokoušet o výběry peněz z bankomatů…nikdy jsem k bankomatům nechodil, abych nebyl kamerou zachycen…“ – viz č. l. 125). Je tak evidentní, že obviněný o tom, že s ohledem i na místo páchání své trestné činnosti dobře věděl, že se v kabelkách nebo taškách nakupujících mohou nacházet platební karty a že si tímto způsobem může takovou platební kartu opatřit. V posuzovaném případě je tedy opodstatněný závěr, že si obviněný platební kartu poškozené opatřil úmyslně, a to přinejmenším ve formě úmyslu nepřímého /§4 písm. b) tr. zák./. Námitky obviněného tedy v tomto směru nemohou obstát.
Pro úplnost, neboť dovolání obviněného takovou námitku neobsahuje (a ve skutečnosti ani obsahovat nemůže, neboť by šlo o námitku svědčící v jeho neprospěch), považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že jednání, jímž byl obviněný v posuzovaném případě uznán vinným, a které spočívalo v podstatě v tom, že se z otevřeného vozidla zmocnil dámské kabelky s osobními doklady, doklady k vozidlu, platební kartou Visa Elektron a hotovostí ve výši 3 452,- Kč, čímž způsobil poškozené J. N. škodu ve výši 5 142,- Kč, a takového jednání se dopustil, přestože byl Městským soudem v Brně dne 8. 8. 2005 pod sp. zn. 2 T 336/2004 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. (rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 4. 2006) a z výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců byl dne 9. 11. 2006 podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání 2 roky a šest měsíců, v němž soud prvního stupně spatřoval pokus trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve spojení s §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., bylo namístě posoudit jako již dokonaný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., a nikoliv jen jako pokus tohoto trestného činu. Trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. je dokonán tím, že se pachatel věci zmocní, tzn. věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a zjedná si tak možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle. U drobných věcí postačí, že je pachatel vezme do kapsy nebo do tašky anebo je schová. U větších věcí bude zmocnění se záležet v odnesení nebo odvezení věci (srov. např. rozhodnutí č. 51/1976 – I. Sb. rozh. tr., nebo Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 1431 s.). Pokud tedy, jako v posuzovaném případě, obviněný, aniž by si jej kdokoli všiml, v otevřeném vozidle zaparkovaném na parkovišti obchodního centra vzal kabelku poškozené a s touto utekl před obchodní centrum, pak jednoznačně lze učinit závěr, že se kabelky a věcí v ní se nacházejících již zmocnil, neboť si tímto svým jednáním zjednal možnost s cizí věcí trvale nakládat a zároveň vyloučil poškozenou z dispozice s touto věcí. Okolnost, že byl obviněný poté zadržen hlídkou policie nemá na dokonání jeho činu vliv. Jednalo se tak nepochybně již o dokonaný trestný čin krádeže, ovšem pro absenci odvolání podaného v neprospěch obviněného nebylo možno učinit nápravu v tomto směru ani v odvolacím řízení.
Lze tak uzavřít, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného T. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík