ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.605.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 605/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2008, sp. zn. 8 To 291/2008, podaném v neprospěch obviněného V. B. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 57/2007, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2008, sp. zn. 8 To 291/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. února 2008, sp. zn. 3 T 57/2007, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Současně byl obviněnému stanoven dohled pracovníka probační a mediační služby a podle §60a odst. 3 tr. zák. mu byla stanovena povinnost uhradit během zkušební doby podle svých sil a možností vzniklou škodu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozeného J. J. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 22. srpna 2003 v P., V. nám., na pobočce K. b., a. s., uzavřel smlouvu o úvěru na částku 500 000,- Kč, přičemž k žádosti o poskytnutí osobního úvěru předložil potvrzení o výši pracovního příjmu od firmy E. I., s. r. o., se sídlem P., N. D., když úvěr byl na základě těchto údajů poskytnut, avšak následně bylo zjištěno, že v uvedené společnosti nikdy nebyl zaměstnán, čímž způsobil K. b., a. s., se sídlem P., N. P., škodu ve výši 500 000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku, a to proti chybějícímu výroku o náhradě škody, podala odvolání toliko poškozená K. b., a. s. O jejím odvolání rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 30. července 2008, sp. zn. 8 To 291/2008, tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že K. b., a. s., měla v posuzovaném řízení postavení poškozeného podle §43 tr. ř. a soud prvního stupně tak pochybil, pokud jí nedoručil opis obžaloby a nevyrozuměl ji o dni ani místu konání hlavního líčení, ale lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody je lhůtou procesní, nelze ji tedy vrátit a pochybení soudu prvního stupně již proto nemůže být napraveno.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného V. B. dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně namítla, že odvolací soud nesprávně zamítl odvolání poškozené, ačkoliv v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., když ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně chybí výrok o náhradě škody ohledně poškozené K. b., a. s. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu pracovníka probační a mediační služby. Současně byla obviněnému stanovena povinnost nahradit během zkušební doby podle svých sil a možností vzniklou škodu. Poškozeného J. J., ručitele z úvěrové smlouvy uzavřené mezi obviněným a K. b., a. s., soud odkázal s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. O nároku poškozené K. b., a. s., soud nerozhodl. Už výrok, kterým soud rozhodl o nároku poškozeného J. J., je podle dovolatelky nesprávný. J. J. zjevně nebyl v postavení poškozeného ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř., neboť za poškozeného nelze považovat toho, kdo se cítí být činem morálně nebo jinak poškozen, ale vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem. Naopak v příčinné souvislosti s trestným činem obviněného je škoda poškozené K. b., a. s. Ta se již v přípravném řízení přípisem ze dne 22. března 2007 kvalifikovaně (v souladu s §43 odst. 3 tr. ř.) připojila s nárokem na náhradu škody vůči obviněnému v trestním řízení vedeném proti jeho osobě a současně vyčíslila výši svého nároku. Poškozená navrhla, aby soud v případném odsuzujícím rozsudku uložil pachateli povinnost nahradit jí vzniklou škodu ve výši 684 607,88 Kč (pohledávka vzniklá z úvěrové smlouvy uzavřené s obviněným) spolu s příslušenstvím ode dne 22. března 2007 do zaplacení. S návrhem poškozené se při prostudování spisu před skončením vyšetřování měl možnost seznámit i obviněný. Soud však s K. b., a. s., v řízení jako s poškozeným nepočítal, nedoručil jí opis obžaloby (§196 odst. 1 tr. ř.) a nevyrozuměl ji o konání hlavního líčení (§198 odst. 2 tr. ř.). O jejím nároku pak ani nijak nerozhodl. Jestliže byl ale v adhezním řízení řádně a včas uplatněn nárok na náhradu škody, soud je povinen, má-li dostatečné podklady, současně s výrokem o vině rozhodnout o povinnosti obžalovaného k náhradě způsobené škody a neodkazovat poškozeného s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku a dosud nebyla v této výši uhrazena (jako tomu bylo v posuzovaném případě), je soud povinen rozhodnout o uplatněném nároku na náhradu škody vždy (§228, §121 tr. ř.). Pokud se poškozená nedostavila k hlavnímu líčení, měl předseda senátu postupovat podle §206 odst. 2 tr. ř. a přečíst návrh, který již byl obsažen ve spise. Odvolání poškozené podané z důvodu chybějícího výroku o náhradě škody tedy bylo v posuzovaném případě oprávněné. Rozhodnutí č. 6/2001 Sb. rozh. tr., na něž poukazoval odvolací soud, se k posuzovanému případu nijak nevztahuje. Rozhodnutí řešilo situaci, kdy poškozený až do vynesení rozsudku neučinil kvalifikovaný návrh o uložení povinnosti k náhradě škody ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. a postupem soudu (poškozený nebyl vyrozuměn o konání hlavního líčení) mu bylo znemožněno učinit takový návrh po zahájení hlavního líčení. To však není posuzovaný případ poškozené K. b., a. s. Odvolacímu soudu tak nic nebránilo, aby vady rozsudku soudu prvního stupně napravil. Argumentace odvolacího soudu rozhodnutím č. 6/2001 Sb. rozh. tr. proto byla nepatřičná a nesprávný je i jeho názor, že absence adhezního výroku může kompenzovat uložení přiměřené povinnosti hradit způsobenou škodu ve zkušební době podmíněného odsouzení, neboť výrok o náhradě škody má pro poškozeného poměrně zásadní význam (např. ve vztahu k promlčení). Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a výrok o náhradě škody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyla podkladu, a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání lze přisvědčit.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelkou uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatelka uplatnila druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, když uvedla, že v předchozím řízení bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání poškozeného, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím výrokem je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody).
Procesní práva poškozeného vymezuje trestní řád především v §43 a násl. Poškozený, tedy ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda, má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit (§43 odst. 1 tr. ř.). Za poškozeného nelze považovat toho, kdo se cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem (§43 odst. 2 tr. ř.). Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je možno učinit do zahájení dokazování v hlavním líčení. Z návrhu pak musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje (§43 odst. 3 tr. ř.). Podle §46 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jeho uplatnění.
Podle §196 odst. 1 tr. ř. se poškozenému doručí opis obžaloby. Realizaci práv poškozeného v hlavním líčení pak umožňují také ustanovení §198 odst. 2 tr. ř. a §206 odst. 2 tr. ř., která stanoví povinnost soudu vyrozumět poškozeného o konání hlavního líčení a po přednesení obžaloby v hlavním líčení se jej dotázat, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem a v jakém rozsahu. Pokud se poškozený k hlavnímu líčení nedostaví a jeho návrh je obsažen ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu (§206 odst. 2, věta druhá, tr. ř.).
Byl-li v trestním řízení řádně a včas uplatněn nárok na náhradu škody (§43 odst. 3 tr. ř., §206 odst. 2 tr. ř. – srov. také rozhodnutí č. 43/1994-III. Sb. rozh. tr.), je soud podle §121 písm. a) tr. ř. povinen, má-li dostatečné podklady, současně s výrokem o vině rozhodnout o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody (srov. rozhodnutí č. 34/1963 Sb. rozh. tr.). Podle §228 odst. 1, věta za středníkem, tr. ř. soud vždy uloží obviněnému povinnost k náhradě škody, jestliže je škoda a její výše součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, nebyla-li škoda v této výši dosud uhrazena. Rozhodnutí podle §228 tr. ř. musí být součástí výroku rozsudku. O náhradě škody tedy nelze rozhodnout v trestním řízení usnesením, případně je vyhradit zvláštnímu nebo samostatnému řízení a usnesení.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vyplývá, že poškozená K. b., a. s., se se svým nárokem na náhradu škody řádně připojila k trestnímu řízení již v přípravném řízení, a to přípisem ze dne 22. března 2007 (č. l. 109). V přípise se podává, že poškozené vznikla škoda v důsledku podvodného jednání obviněného, a to ve výši 684 607,88 Kč (z toho připadá 429 336,27 Kč na jistinu, 142 796,62 Kč na úroky, 106 474,99 Kč na úroky z prodlení a 6 000,- Kč na poplatky), která pak dále narůstá o řádné úroky z jistiny ve výši 17,71% p. a. a o úroky z prodlení z jistiny a řádných úroků ve výši 25% p. a. S takto (co do důvodu a výše) specifikovaným nárokem se poškozená připojila k trestnímu řízení a navrhla, aby obviněnému byla v případě odsuzujícího rozsudku uložena povinnost nahradit jí vzniklou škodu. V posuzovaném případě je dále z obsahu spisu zřejmé, že soud v rozporu s §196 odst. 1 tr. ř. a §198 odst. 2 tr. ř. nedoručil poškozené bance opis obžaloby, ani ji nevyrozuměl o hlavním líčení, které se konalo dne 26. února 2008. Již tímto nesprávným postupem soudu byla zkrácena práva poškozené. Pokud pak v průběhu hlavního líčení soud v nepřítomnosti poškozené (která byla z její strany nezaviněná) nepostupoval podle §206 odst. 2 tr. ř. a nepřečetl návrh poškozené, aby obviněnému byla uložena povinnost uhradit jí vzniklou škodu, který již byl obsažen ve spise (č. l. 109) a o tomto návrhu v rámci svého rozsudku nerozhodl, naplnil tím dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, pak sice přisvědčil odvolacím námitkám poškozené, že v posuzovaném případě mělo být rozhodnuto o jejím nároku na náhradu škody, neboť se řádně a včas připojila se svým nárokem k trestnímu řízení (o čemž svědčí také skutečnost, že odvolání poškozené nezamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané neoprávněnou osobou – srov. rozhodnutí č. 32/2003 Sb. rozh. tr. ), její odvolání pak ale přesto zamítl jako nedůvodné, a to s poukazem na právní názor obsažený v rozhodnutí č. 6/2001 Sb. rozh. tr., z něhož mimo jiné vyplývá, že lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody uvedená v ustanovení §43 odst. 3, věta druhá, tr. ř. je lhůtou procesní, kterou trestní řád neumožňuje vrátit, a to ani v situaci, kdy soud nesplnil svou povinnost stanovenou v ustanovení §198 odst. 2 tr. ř., tj. nevyrozuměl poškozenou řádně a včas o konání hlavního líčení. Odvolací soud pak také poukázal na možnost, kterou poškozené skýtá povinnost obviněného, uložená mu soudem prvního stupně podle §60a odst. 3 tr. zák., během zkušební doby podle svých sil a možností uhradit vzniklou škodu, a na možnost poškozené uplatnit nárok na náhradu škody v rámci občanskoprávního řízení.
S těmito závěry odvolacího soudu se ale Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Nejvyšší soud nemá důvod jakkoliv zpochybňovat právní názor vyslovený v rozhodnutí č. 6/2001 Sb. rozh. tr., když v posuzovaném případě šlo o zcela odlišnou situaci, neboť nárok poškozené K. b., a. s., na náhradu škody byl v trestním řízení řádně uplatněn, a to ještě před podáním obžaloby a konáním hlavního líčení (srov. č. l. 109), tedy zcela nepochybně ve lhůtě stanovené trestním řádem v ustanovení §43 odst. 3. Poškozená tedy byla zkrácena na svých právech, když jí nebyla doručena obžaloba a nebyla ani vyrozuměna o konání hlavního líčení; na uplatnění jejího nároku v trestním řízení to však nemělo žádný vliv, když se svým nárokem na náhradu škody se k trestnímu řízení připojila již v přípravném řízení.
Odvolacímu soudu tedy nic nebránilo, aby k odvolání poškozené, které bylo podáno v neprospěch obviněného, tuto vadu rozsudku soudu prvního stupně odstranil. Pokud odvolací soud v rámci své argumentace dále poukázal na povinnost uloženou obviněnému podle §60a odst. 3 tr. zák. v rámci výroku o podmíněném trestu odnětí svobody, jde o odkaz nepřípadný, neboť uložení této povinnosti není nijak vázáno na návrh poškozeného podle §43 odst. 2 tr. ř. Nejde o rozhodnutí v adhezním řízení, ale o součást rozhodnutí o trestu. Tato část rozhodnutí pak nepředstavuje exekuční titul, ale jde o specifickou povinnost, jejíhož splnění se dosahuje zvláštními trestněprávními prostředky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2001, sp. zn. 7 Tz 167/2001, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2002, č. 3, s. 97, dostupný také z: www.nsoud.cz). Povinnost uložená obviněnému podle §60a odst. 3 tr. zák. tedy poškozené v žádném případě nemůže kompenzovat absenci výroku o povinnosti obviněného uhradit jí vzniklou škodu.
Rovněž tak není na místě argumentace odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu poukazující na možnosti poškozeného uplatňovat nárok na náhradu škody v občanském soudním řízení.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, když při novém rozhodování bude tento soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Odvolací soud tak opětovně projedná podané odvolání poškozené K. b., a. s. a s ohledem na zjištěný stav aktuální výše neuhrazené škody o něm rozhodne. Rozhodnutí bylo přitom zrušeno z podnětu dovolání podaného v neprospěch obviněného, v dalším řízení se proto neuplatní zásada zákazu „reformatio in peius“ (§265s odst. 2 tr. ř.).
Pokud dovolatelka navrhovala, aby Nejvyšší soud vrátil věc soudu prvního stupně, tak je nutno připomenout, že za situace, když bylo již v řízení před soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto o vině a trestu, takový postup možný není, neboť je vyloučeno konat hlavní líčení jen za účelem rozhodnutí o náhradě škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 199/2001). Naproti tomu projednání odvolání poškozeného proti výroku o náhradě škody odvolacím soudem i v případě, že rozsudek je již pravomocný v ostatních výrocích (tj. ve výrocích o vině, trestu, ochranném opatření) pochopitelně je možné. Protože v odvolacím řízení bude nutno provést další dokazování (např. výslechem obviněného či jiných osob, vyžádáním dokladů od poškozené banky) za účelem zjištění aktuální výše dosud neuhrazené škody, nemohl Nejvyšší soud ve věci sám rozhodnout.
Pokud záměrem dovolatelky bylo napadnout také nesprávnost výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým soud odkázal J. J., jakožto poškozeného, na řízení ve věcech občanskoprávních, Nejvyšší soud pouze připomíná, že dovoláním lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (§265a odst. 1 tr. ř.). Výše popsaný výrok ovšem nabyl právní moci již před soudem prvního stupně, když proti němu žádná z oprávněných osob nepodala odvolání a dovolání podané proti tomuto výroku by tak bylo nutno považovat za nepřípustné. Námitkami ve vztahu k tomuto výroku se proto Nejvyšší soud nijak nezabýval.
Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík