ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.679.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 679/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného Ing. M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 11 To 434/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 171/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. února 2008, sp. zn. 2 T 171/2006, byl obviněný Ing. M. S. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce vedoucího pracovníka ve státním, družstevním a soukromém sektoru v trvání tří roků. Soud dále rozhodl o nároku poškozené K. P., a. s., na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že
1) jako statutární zástupce nemocnice s poliklinikou v R., D. h., uplatnil prostřednictvím makléřské společnosti Y. P., s. r. o., u Pojišťovny Č. s., a. s., P., nám. R., nyní K. p., a. s., T., P., nárok na plnění z pojistné smlouvy, kdy v oznámení pojistné události, které podepsal v R. dne 26. 8. 2003, uvedl, že dne 14. 8. 2003 došlo úderem blesku k poškození lékařských přístrojů, a to rentgenu s „C“ ramenem značky Philips BV 25 Gold – operační sály, kolonoskopu značky Olympus CF – Q 140L – endoskopie a videoefibroskopu značky Olympus GIF – V2 – operační sály, a jako místo pojistné události uvedl R., D. h., operační sály a endoskopie, i když věděl, že porucha na přístrojích nebyla způsobena živelnou událostí a nevznikla ani v době, kterou uvedl v oznámení pojistné události, neboť primářem chirurgického oddělení MUDr. S. byl informován, že na přístroji BV 25 Gold došlo k poruše v průběhu operace dne 3. až 4. 8. 2003, a rovněž tak věděl, že kolonoskop značky Olympus a videofibroskop značky Olympus vykazují poruchy v důsledku dlouhodobého používání a opotřebení i to, že videofibroskop se nenacházel na operačních sálech, ale byl používán pouze na ambulanci interny MUDr. K., na základě těchto nepravdivých údajů pojišťovna Č. s., a. s., v současné době K. P., a. s., pak vyplatila pojistné plnění ve výši 1.138.402,- Kč, v důsledku toho na základě uplatněného nároku na pojistné plnění, v němž uvedl nepravdivé údaje, týkající se příčiny a doby vzniku poruchy a umístění přístrojů, způsobil P. K., a. s., P., T., značnou škodu,
2) jako statutární zástupce Nemocnice s poliklinikou v R. uplatnil dne 31. 8. 2004 v R., prostřednictvím společnosti Y., s. r. o., P., nárok na plnění z pojistné smlouvy tak, že podepsal oznámení pojistné události, v němž bylo uvedeno, že k poškození lékařských přístrojů MP 15A rentgen – ovladač, skiaskopické pracoviště – zničen generátor a lampy, vyvolávací automat kompakt 45 – zničena řídící elektronická deska a skiagrafická vyšetřovací stěna TROPHY – zničen vysokofrekvenční zdroj a obrazovka TV monitoru, došlo dne 17. 8. 2004 úderem blesku, přestože věděl, že k poruše na uvedených přístrojích došlo již v době od 28. 6. 2004 do 21. 7. 2004 v důsledku jejich opotřebení, což také písemně sdělil Krajskému úřadu Středočeského kraje v Praze v souvislosti s žádostí o dotaci a na základě neoprávněně uplatněného nároku na plnění byla Nemocnici s poliklinikou v R., po urgencích vyplacena částka 314.000,- Kč, takže tímto svým jednáním způsobil P. K., a. s., se sídlem P., T., škodu nikoli malou.
O odvolání obviněného Ing. M. S. rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 11 To 434/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ve výrocích o trestu a náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Poškozenou K. P., a. s., soud odkázal s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř., s tím, že v řízení rozhodoval vyloučený soudce a rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku předně namítl, že v posuzované věci rozhodoval v řízení před soudem prvního stupně podjatý soudce. Pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu JUDr. Kose vyplývají především z jeho nadstandardních vztahů se svědkem MUDr. S., z jehož výpovědi soudy vycházely při posouzení subjektivní stránky předmětné trestné činnosti obviněného. K těmto nadstandardním vztahům blíže uvedl, že manželky JUDr. Kose i svědka MUDr. S. spolu vyrostly v jedné vesnici, kde dodnes bydlí i švagrová MUDr. S. a jeho dcera. MUDr. S. byl nadto v období od roku 2006 do roku 2008 (tj. v období, kdy v posuzovaném případě probíhalo soudní řízení) ošetřujícím lékařem paní K. Jeho sestra pak zařídila dceři JUDr. Kose pracovní místo. Přesto JUDr. Kos tvrdil, že v Nemocnici R. nikdy nebyl a že s manželkou je v rozvodovém řízení. Návrh na rozvod jejich manželství však byl podán až koncem roku 2008, tedy až po podstatné části provedeného nalézacího řízení, a až poté, co se obeznámil s obsahem vznesené námitky podjatosti. Návrhy obviněného na doplnění dokazování stran okolností svědčících o podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně akceptovány nebyly. Pochybnosti o nestrannosti JUDr. Kose vzbuzuje i zcela nekritické hodnocení výpovědi MUDr. S. O dříve vznesené námitce obviněného stran podjatosti JUDr. Kose bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 4. srpna 2008, č. j. 2 T 171/2006, tak, že není vyloučen. Krajský soud pak jako soud stížnostní toto rozhodnutí potvrdil, aniž by se s námitkami obviněného řádně vypořádal.
Obviněný dále namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť v posuzovaném případě nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., když nebylo zjištěno, že by obviněný věděl o skutečných příčinách poškození výše označených přístrojů. Soudy nepostupovaly důsledně a neprovedly řádně dokazování, neboť vzaly v úvahu toliko důkazy svědčící v neprospěch obviněného. Pokud jde o poškození rentgenového přístroje značky Philips BV 25 Gold, obviněný namítl, že soudy vycházely především z výpovědi svědka MUDr. S., která je ale v rozporu s dalšími svědeckými výpověďmi. Tvrzení, že obviněný byl o poruše přístroje informován nevyplývá z žádných ve věci provedených důkazů, je v rozporu i s vnitřními předpisy nemocnice, podle nichž objednávky na přístroje vyřizují primáři, nikoli ředitel nemocnice. Soudy se nezabývaly ani námitkami stran nevěrohodnosti svědecké výpovědi MUDr. S., který měl v minulosti s obviněným poměrně významný (mediálně sledovaný) konflikt. Údajný kontakt obviněného se servisním deníkem, v němž bylo pozměněno datum poruchy přístroje tak, aby odpovídalo datu hlášené pojistné události, nebyl prokázán a nebyl zjištěn ani žádný motiv obviněného k takovému jednání. Předmětem dokazování soudu pak nebyly ani listiny (protokol o poruše přístroje vypracovaný svědkem M. s nepozměněným datem poruchy), které byly přílohou obhajobou předkládaného anonymu doručeného krajskému úřadu. Pokud jde o poškození videofibroskopu a kolonoskopu, soudy nesprávně vycházely z výpovědi svědkyně MUDr. K. a svědkyň L., Š. a A. a nevzaly v úvahu ani skutečnost, že dne 15. srpna 2008 měla nemocnice po dobu opravy tubusu zapůjčený jiný tubus videofibroskopu. Ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně pak obviněný namítl, že soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že to byl právě on, kdo nastolil verzi o poškození přístroje bleskem, a to při jednání se svědkem J. S tím se obviněný nesešel a ve skutečnosti ani sejít nemohl, neboť v rozhodnou dobu nebyl v nemocnici, ale na služební cestě v P. a jejich setkání tak z časového hlediska ani nebylo možné (obviněný vyjel z nemocnice v 7.50 hod. a svědek vyjel téhož dne z B. až kolem osmé hodiny ráno). Pokud jde o důvod poškození přístrojů, soudy podle obviněného nesprávně vycházely ze znaleckých posudků J. D. a Ing. Z. M., ačkoliv ze znaleckého posudku Ing. P. (i zprávy Č. p., a. s.) vyplynulo, že přístroje byly poškozeny vlivem atmosférického přepětí. Rozsudek odvolacího soudu pak stojí na nesprávném hmotně právním posouzení také s ohledem na skutečnost, že v posuzovaném případě mělo k trestné činnosti obviněného dojít v letech 2003 až 2004 a odsuzující rozsudek byl vynesen až v roce 2008, přičemž soudy se nijak nezabývaly tím, zda v tomto případě nelze aplikovat ustanovení §40 tr. zák. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky obviněného stran podjatosti JUDr. Kose, tak z vykonávání úkonů trestního řízení je podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen mimo jiné soudce, u nějž lze mít pochybnost, zda pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat. Vyloučení soudce z projednávaní věci je přitom postupem výjimečným, jenž musí být odůvodněn závažnými skutečnostmi. V posuzovaném případě ovšem nelze dovodit, že by měl soudce se svědkem MUDr. J. S. jakýkoli bližší vztah, který by zároveň mohl ovlivňovat jeho rozhodování ve věci, resp. mít vliv na jeho nestrannost. Oba jmenovaní sice měli společné známé, tato skutečnost však neumožňuje konstatování významnějšího poměru mezi nimi. Žádná relevantní tvrzení vedoucí k jinému závěru přitom obviněný, vedle určitých hypotéz, neuvedl. V další části pak obviněný napadá způsob jakým soudy provedly dokazování ve věci a z toho dovozuje nesprávnost učiněných skutkových zjištění. Prostřednictvím dovolání se však nelze domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud je ve věci učiněnými skutkovými zjištěními vázán. V tomto rozsahu tedy bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Pokud obviněný namítl, že v posuzované věci mělo být uplatněno ustanovení §40 tr. zák., pak postup podle tohoto ustanovení je postupem fakultativním. Soudy však v tomto případě specifické okolnosti, které by umožnily postup podle citovaného ustanovení, neshledaly a jako takovou okolnost nelze vnímat ani to, že odsuzující rozsudek byl vynesen čtyři roky poté, co obviněný ukončil svou trestnou činnost. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je především třeba konstatovat, že v případě dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky, tak jak byly výše již rozvedeny, směřují vůči skutkovým závěrům obou soudů. To platí o tvrzení obviněného, že provedeným dokazováním a zhodnocením vykonaných důkazů nebyla prokázána subjektivní stránka mu přisouzeného trestného činu. Obviněný tedy sice formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, ve skutečnosti však soudům v tomto směru vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou verzi skutkového děje.
S ohledem na ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. je nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolaní (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na vcelku konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005, č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298, usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/25006, atd.), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.). V tomto rozsahu bylo tak dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného důvodu, což by jinak ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opodstatňovalo postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Pod dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nelze podřadit ani námitku dovolatele o pochybení soudu spočívajícím v tom, že neaplikoval ustanovení §40 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, zvláště když z podaného dovolání ani zřetelně nevyplývá konkrétní důvod k takovému postupu, který by měl oporu ve znění ustanovení §40 tr. zák.
Pouze pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Přitom vycházely především z objektivních důkazů (např. z výpovědí svědků F. M., E. T., MUDr. J. N., MUDr. J. S.; ze znaleckých posudků a z výpovědí znalců Ing. Z. M. a J. D. a z řady listinných důkazů - viz např. obviněným podepsaná žádost o poskytnutí dotace na opatření přístrojů ze dne 2. 7. 2004), ze kterých je zřejmé, že nedošlo k žádné pojistné události, která by zakládala povinnost příslušné pojišťovny poskytnout pojistné plnění a že obviněný o této skutečnosti také věděl, a přesto uplatňoval údajný nárok na plnění, což vedlo ke vzniku škody na majetku pojišťovny. Tyto skutečnosti vyplývají jak z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, tak z odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Na základě takto učiněných skutkových zjištění pak soudy dospěly k závěru, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu dvou trestných činů pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a Nejvyšší soud neshledal důvodu ke zvrácení těchto shodných závěrů obou nižších soudů.
Dovolací námitkou obviněného podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spočívající v tvrzení, že v jeho věci rozhodoval vyloučený soudce, a to JUDr. Stanislav Kos jako předseda senátu soudu prvního stupně, se již podrobně zabýval Krajský soud v Praze jako soud stížnostní (viz usnesení ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 11 To 388/ 2008, na č. l. 1081 spisu), který zamítl jako nedůvodnou stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku (č. l. 1061), jímž JUDr. Stanislav Kos nebyl vyloučen z projednávání a rozhodování posuzované věci. Jestliže podstatou dovolací argumentace obviněného je v tomto směru znovu tvrzení o údajných nadstandardních vztazích manželů Kosových s rodinou svědka MUDr. J. S., tak se jedná jen o opakování již dříve uplatněných námitek. K tomu lze připomenout ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 408., svazek 17, dále usnesení ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1211/2006), podle níž v případech, když dovolatel opakuje námitky s nimiž se již řádně vypořádaly nižší soudy, bude se zpravidla jednat o dovolání zjevně neopodstatněné. Tak je tomu i v tomto případě, neboť z obsahu spisu nevyplývá nic, co by mohlo svědčit o podjatosti dotčeného soudce JUDr. Stanislava Kose, popřípadě o tom, že ohledně svých vztahů ke svědku MUDr. S. neuvádí pravdu, a úvahy dovolatele se v tomto ohledu pohybují víceméně v rovině pouhých dohadů a spekulací. Stejně tak vyloučení soudce nemůže opodstatňovat pouhá nespokojenost dovolatele se způsobem vyhodnocení svědecké výpovědí MUDr. S., když navíc jeho svědectví ani nebylo jediným rozhodujícím důkazem pro závěry soudů o vině obviněného. Proto námitka, kterou lze podřadit pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. byla uplatněna neopodstatněně.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík