ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.871.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 871/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 o dovolání obviněného J. P. ml., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 13. ledna 2009, sp. zn. 13 To 491/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 131/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. ml.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. listopadu 2008, sp. zn. 22 T 131/2008, byl obviněný J. P. ml. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem jedna rozsudku) a trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem dva rozsudku), a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Spoluobviněný J. P. st. byl uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem dva rozsudku) a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Soud dále rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že:
obviněný J. P. ml.
1) dne 7. 4. 2008 v době od 21:30 hodin do 23:40 hodin v restauraci, v P., verbálně napadl barmanku L. Ch., po které hodil popelník, a následně fyzicky napadl poškozenou M. Š., tak, že do ní oběma rukama strčil, až upadla na zem, kde ji poté kopl do brady, přičemž obdobným způsobem napadl L. Š., a dále pokračoval v agresivním chování, když opakovaně hlavou poškozené S. K., udeřil do automatu na cigarety a pak vložil její hlavu mezi zárubeň dveří a tyto dveře přivíral,
obviněný J. P. ml. společně s obviněným J. P. st.
2) dne 6. 5. 2008 v době od 22:45 hodin do 23:15 hodin v nonstop v P., obžalovaný J. P. ml. pod záminkou vydání finanční částky ve výši 1.200,- Kč, kterou měl poškozený R. Z. vloženou ve výherním automatu, což poškozený odmítl, jej obžalovaný J. P. ml. fyzicky napadl opakovanými údery otevřenou dlaní ruky a pěstí a po pádu poškozeného, který se útoku nijak nebránil, na podlahu i kopy, když v průběhu fyzického konfliktu obžalovaný J. P. st. také několikrát udeřil poškozeného otevřenou dlaní do hlavy, přičemž v důsledku fyzického napadení poškozený utrpěl rozsáhlejší krevní podlitinu na sliznici horního rtu, krevní podlitinu na spojivce levého oka, mírný otok a krevní podlitinu na dolním víčku levého oka a zlomeninu spodiny levé očnice, když způsob útoku byl u poškozeného způsobilý zapříčinit výhřez měkkých tkání očnice do oblasti zlomeniny či závažnější poranění oka, k čemuž nedošlo.
O odvoláních obviněných J. P. ml. a J. P. st. a státní zástupkyně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 13. ledna 2009, sp. zn. 13 To 491/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. P. ml. prostřednictvím své obhájkyně dovolání zaměřené do výroku o vině skutkem pod bodem dva rozsudku soudu prvního stupně, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že napadené rozhodnutí ohledně skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Toto jeho jednání nebylo možno kvalifikovat jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., když ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, zda se z jeho strany jednalo o jednání úmyslné, ani z jakých důvodů u poškozeného nedošlo k těžkému ublížení na zdraví. Soud v posuzovaném případě dovodil úmysl obviněného pouze ze způsobu, jakým obviněný na poškozeného zaútočil. V čem byl způsob útoku natolik významný pro způsobení zjištěného následku však ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Dovolatel rovněž namítl, že podle skutkových zjištění soudů se měl činu dopustit společně s dalším pachatelem, ale pouze jeho jednání bylo kvalifikováno, kromě trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., též jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., aniž by ze skutkových zjištění vyplývalo, zda to byl právě dovolatel, kdo poškozenému způsobil zlomeninu spodiny levé očnice a případně další zranění, tedy kdo jednal tak, že mohl zapříčinit výhřez měkkých tkání očnice do oblasti zlomeniny či závažnější poranění oka, které by bylo nutno posuzovat jako těžké ublížení na zdraví. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho dovolací námitky zčásti nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když se jedná o námitky skutkového charakteru. V mezích tohoto dovolacího důvodu jsou námitky, že odvolací soud neučinil žádná skutková zjištění, z nichž by bylo možné dovodit úmysl dovolatele způsobit poškozenému následek vymezený v §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Námitkami obviněného v tomto směru se zabývaly již soudy v předchozím řízení. Odvolací soud pak své závěry stran úmyslu obviněného řádně a věcně správně odůvodnil v písemném vyhotovení svého rozhodnutí. Z něj podle názoru státní zástupkyně plyne jak objektivní, tak subjektivní stránka dovolateli přisouzeného trestného činu, včetně závěru, že jeho úmysl směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák., přičemž jen náhodou k takovému zranění poškozeného nedošlo. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení. Proto dovolací soud nemohl v rámci přezkumu napadeného rozsudku a řízení mu předcházejícího (§265i odst. 3, 4 tr. ř.) přihlížet k těm námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak jím uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání v §265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005, usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 28. 6. 2006, sp. 15 Tdo 574/2006, č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.).
S ohledem na výše uvedené pak pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod nelze subsumovat ty námitky, jež na základě odlišného hodnocení provedených důkazů zpochybňují správnost skutkových závěrů učiněných oběma nižšími soudy. To se týká především otázky, zda bylo bezpečně zjištěno, že zranění poškozenému R. Z. spočívající především ve zlomenině spodiny levé očnice způsobil právě dovolatel, a nikoliv spoluobviněný J. P. st. Soudy na základě provedeného dokazování učinily jednoznačný závěr, že toto zranění poškozenému způsobil právě dovolatel a že spoluobviněný J. P. st. se s ohledem na zjištěný způsob, jímž napadl poškozeného, na jejich vzniku nijak nepodílel.
Stejné platí i ve vztahu k závěrům soudů, že na podkladě těchto zjištění se nejednalo o spolupachatelství obou útočníků ve vztahu ke způsobení újmy na zdraví poškozeného R. Z. Navíc nelze přehlédnout, že i jinak každý ze spolupachatelů by odpovídal za čin tak, jako kdyby ho spáchal sám (srov. §9 odst. 2 tr. zák.). Těmito námitkami se dovolací soud ani nemohl zabývat, neboť z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou zcela irelevantní. V tomto rozsahu bylo tak dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného důvodu, což by jinak opodstatňovalo postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (tj. odmítnutí podaného dovolání).
Naproti tomu však dovolatel naplnil zákonný požadavek ohledně uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že ze skutkových zjištění soudů nelze učinit závěr o tom, že dovolatel jednal úmyslně, natož aby se jeho úmysl vztahoval ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného R. Z. V tomto směru dovolací soud shledal, že se jedná o otázky správnosti hmotně právního posouzení skutku, avšak dovolání obviněného nelze přisvědčit.
Jestliže soudy zjistily, že obviněný J. P. ml. napadl poškozeného též opakovanými údery pěstí do oblasti oka /tedy útočil na důležitý orgán, za který ve smyslu ustanovení §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. lze bezpochyby oko považovat/, a to tak intenzivními údery, že došlo až ke zlomenině spodiny levé očnice, a to navíc za situace, kdy poškozený se tomuto útoku nijak nebránil, pak z tohoto způsobu provedení činu soudy opodstatněně vyvodily závěr o naplnění subjektivní stránky v podobě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Za zjištěných okolností spáchání činu byl dovolatel přinejmenším srozuměn s tím, že může dojít k poškození důležitého orgánu (oka) na straně poškozeného, k čemuž nedošlo jen z důvodů na něm nezávislých. Proto právnímu posouzení předmětného skutku též jako pokusu trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. nelze ničeho vytýkat a dovolací soud neshledal důvod pro jakýkoliv zásah do tohoto právního posouzení činu obviněného J. P. ml.
Jelikož Nejvyšší soud z důvodů výše stručně uvedených (§265i odst. 2 tr. ř.) shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík