ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.1.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2009 stížnost obviněné B. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 6 To 117/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné B. Š. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 52 T 2/2008, byla obviněná B. Š. uznána vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., spáchaného ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších pěti obviněných.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná B. Š. , další obvinění a matka obviněné B. Š. a J. Š. odvolání a trestní věc byla předána dne 12. 12. 2008 Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 6 To 117/2008, podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádost obviněné B. Š. ze dne 17. 12. 2008 o propuštění z vazby na svobodu a podle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) a contrario nepřijal písemný slib obviněné jako opatření nahrazující vazbu.
Proti tomuto usnesení podala obviněná B. Š. stížnost s tím, že nadále trvá na skutečnostech, které uvedla ve své žádosti o propuštění z vazby na svobodu ze dne 17. 12. 2008 a má za to, že důvod vazby její osoby pominul a písemný slib, který nabídla vrchnímu soudu, považuje za dostatečnou garanci jejího dalšího chování v průběhu trestního řízení.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněné B. Š. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, kterým byla zamítnuta její žádost o propuštění na svobodu a současně nebyl přijat písemný slib obviněné, jako opatření nahrazující vazbu, jelikož důvody vazby útěkové ve smyslu ustanovení §67 písm. a) tr. řádu v případě obviněné trvají i nadále. Rozsudkem soudu prvního stupně byla obviněná uznána vinnou zvlášť závažným trestným činem, za který jí byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohla uprchnout, nebo tím, že by se mohla skrývat i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. U obviněné je navíc obava z toho, že se při pobytu na svobodě bude chovat způsobem předvídaným ustanovením §67 písm. a) tr. řádu, odůvodněna i tím, že obviněná se v minulosti dlouhodobě nezdržovala na území České republiky, s orgány činnými v trestním řízení České republiky nebyla v kontaktu a v zahraničí žila pod falešnou identitou.
Nejvyšší soud v tomto směru v rámci přezkumu zákonnosti vazby obviněné B. Š. sám doplnil dokazování ohledně jejího návratu do České republiky. Z důkazů provedených k zjištění jakým způsobem a za jakých podmínek se obviněná vrátila bylo zjištěno, že se bezprostředně před návratem zdržovala v Norsku, kde byla zadražena a administrativně potrestána za to, že vystupovala pod cizím jménem. Ve stejné době byl příslušnými orgány České republiky vydán na obviněnou B. Š. evropský i mezinárodní zatýkací rozkaz, dříve než však mohl být norskou stranou realizován, byla obviněná z Norska administrativně vyhoštěna do České republiky. Za tohoto stavu jsou případné námitky o podmínkách realizace těchto zatýkacích rozkazů v Norsku bezpředmětné, stejně tak jako úvahy o nerespektování zásady speciality v poměru k trestným činům uvedeným v těchto zatýkacích rozkazech. Obviněná B. Š. souhlasila s vyhoštěním, a v té době už věděla, že je proti ní v České republice vedeno trestní řízení. Z hlediska důvodnosti vazby podle §67 písm. a) tr. řádu, tak až do zadržení, její pobyt v zahraničí, a to nejen v Norsku, a měnění identity nelze hodnotit jinak, než jako skrývání a vyhýbání se trestnímu stíhání.
Pokud jde o trvající obavu, že by se obviněná B. Š. na svobodě vyhýbala trestnímu řízení, lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněné B. Š. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněné B. Š. trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly shledány.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera