ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.16.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 16/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2009 stížnosti obviněných A. H. , O. C. , a V. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 6 To 53/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných A. H. , O. C. a V. T. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 53 T 13/2008, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, obviněný O. C. byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby a obviněný V. T. byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obviněných.
Proti tomuto rozsudku podali čtyři obvinění a v jejich neprospěch i státní zástupce odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 6 To 53/2009, podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněné A. H. , O. C. a V. T. z důvodů §67 písm. a) tr. řádu i nadále ve vazbě, podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádosti obviněných A. H. , O. C. a V. T. o propuštění z vazby na svobodu a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal písemné sliby obviněných A. H. , O. C. a V. T. jako opatření nahrazující vazbu.
Proti tomuto usnesení podali obvinění A. H. , O. C. a V. T. stížnosti. Obviněný A. H. namítl, že nesouhlasí s rozhodnutím vrchního soudu o jeho ponechání ve vazbě, jelikož na území České republiky má trvalé rodinné i pracovní vazby, žije zde se svojí manželkou, pracuje zde i jeho bratr a i obviněný zde má zajištěnou práci. Obavy soudu, že v případě jeho propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat jsou liché a nedůvodné. Přestože je obviněný cizím státním příslušníkem, má zájem v případě uložení pravomocného nepodmíněného trestu odnětí svobody, si tento vykonat na území České republiky, a to zejména s ohledem na jeho výše uvedené rodinné vazby. V závěru své stížnosti obviněný A. H. navrhl zrušení napadeného rozhodnutí vrchního soudu a jeho propuštění z vazby na svobodu, případně i za použití institutů nahrazujících vazbu, jako je písemný slib nebo dohled probačního úředníka podle ustanovení §73 tr. řádu. Obviněný O. C. ve své stížnosti uvedl, že rovněž nesouhlasí s rozhodnutím vrchního soudu o jeho ponechání ve vazbě, že je sice cizím státním příslušníkem, nicméně nemá důvod kamkoliv uprchnout. Do České republiky přijel za prací a předložil aktuální prohlášení zaměstnavatele, že mu v případě jeho propuštění z vazby umožní výkon práce a poskytne mu ubytování. Okolnost, že je cizím státním příslušníkem nemůže jít k jeho tíži a argumentace soudu ve smyslu, že je občanem Moldávie, a proto by mohl uprchnout, jednoznačně nerespektuje rovnost před zákonem. Nebyl prokázán jakýkoli jeho úmysl se skrývat nebo mařit vyšetřování nebo uprchnout. Závěrem své stížnosti obviněný O. C. navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a jeho propuštění z vazby na svobodu případně i za použití institutů nahrazujících vazbu, jako je písemný slib nebo dohled probačního úředníka podle ustanovení §73 tr. řádu. Obviněný V. T. ve své stížnosti namítl, že chce být propuštěn z vazby zejména ze zdravotních důvodů, neboť jeho zdravotní stav po dobu déletrvající vazby se značně zhoršil v souvislosti se špatnými podmínkami ve vězení. Rovněž nesouhlasí s odůvodněním vrchního soudu tzv. vazby útěkové, která má být dána u jeho osoby. Závěrem své stížnosti obviněný V. T. navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a jeho propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněných A. H. , O. C. a V. T. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byli obvinění uznáni vinnými zvlášť závažnými trestnými činy, za které jim byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohli uprchnout, nebo tím, že by se mohli skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Zanedbatelné v tomto případě rovněž není, že obvinění jsou cizími státními příslušníky. Obava z toho, že by se obvinění na svobodě chovali způsobem předvídaným v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu je natolik důvodná, že vazební důvod nemůže být nahrazen ani nabízeným písemným slibem. Pokud jde o předpoklad, že by se obvinění na svobodě vyhýbali trestnímu řízení, lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných A. H. , O. C. a V. T. setkat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly shledány.
Pokud obvinění A. H. a O. C. nabídli nahrazení vazby dohledem probačního úředníka podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu, učinili tak až ve stadiu řízení před soudem druhého stupně. V případě, že by Nejvyšší soud, jako soud druhého stupně o této záruce za vazbu rozhodl sám, byly by strany trestního řízení zbaveny práva na opravný prostředek, a proto je nutné, aby o této záruce rozhodl vrchní soud jako soud prvního stupně.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera