ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.2.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 2/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2009 stížnost obviněného M. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 12 To 120/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. F. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 47 T 8/2008, byl obviněný M. F. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody a tento rozsudek rovněž obsahuje i zprošťující výrok ve smyslu §226 písm. b) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. F. odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2008, sp. zn. 12 To 120/2008, podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného M. F. z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. F. stížnost s tím, že z napadeného usnesení není zřejmé, z čeho usuzuje vrchní soud na sklony obviněného k páchání majetkové trestné činnosti, ani to, jak má situace, že je bez legálního zdroje příjmů a nemá žádné stálé bydliště, souviset s důvodnou obavou z jeho uprchnutí nebo se skrývání, ani v čem je spatřována obava z opakování trestné činnosti. Podle obviněného se vrchní soud vůbec nezabýval tím, že účelu vazby lze v době rozhodování dosáhnout dohledem probačního úředníka, který sám navrhl, stejně jako písemným slibem, který také učinil. Ze všech těchto důvodů navrhl obviněný M. F., aby napadené usnesení bylo zrušeno, soud přijal písemný slib obviněného ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a nařídil dohled probačního úředníka a bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného M. F. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, stejně jako trestní minulost obviněného, přestože mu byly vícekrát ukládány podmíněné tresty odnětí svobody, ve kterých se osvědčil, a hledí se na něho, jako kdyby nebyl odsouzen, když naposledy byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze z ledna 2001, sp. zn. 45 T 17/2000, pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a pěti měsíců, a 1. 4. 2004 byl podmíněně propuštěn na zkušební dobu v trvání tří roků, a 31. 7. 2007 se osvědčil, je v případě obviněného dán i důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti. Pokud jde o obavu, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, nebo by opakoval trestnou činnost lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M. F. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly shledány.
Pokud obviněný M. F. nabídl nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nebo svým písemným slibem podle ustanovení §73 tr. řádu, učinil tak až ve stadiu řízení před soudem druhého stupně. V případě, že by Nejvyšší soud, jako soud druhého stupně o těchto zárukách za vazbu rozhodl sám, byly by strany trestního řízení zbaveny práva na opravný prostředek, a proto je nutné, aby o těchto zárukách rozhodl vrchní soud jako soud prvního stupně.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera