ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1051.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1051/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci péče o nezletilého D. V., zastoupeného M. ú. V. M. jako kolizním opatrovníkem, syna H. V., zastoupené advokátem, a Ing. Z. V., zastoupeného advokátem, o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. P 71/2003, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2008, č. j. 15 Co 267/2008-703, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Matka je povinna zaplatit otci k rukám jeho zástupce na nákladech dovolacího řízení 925,- Kč.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru na Sázavou rozsudkem ze dne 25. 2. 2008, č. j. P 71/2003-496, mimo jiné uložil ve smyslu §273 o. s. ř. matce nezletilého H. V. pokutu ve výši 3 000,- Kč (výrok I.).
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. Uzavřel, že matce byla pokuta uložena za období od 7. 10. 2006 do 20. 2. 2007, a stejně jako soud prvního stupně dovodil, že matka vyjádřila svým postupem, kdy naplánovala dovolenou do E. v době, kdy se měl uskutečnit styk nezletilého s otcem, a s otcem se na náhradním termínu nedohodla, že nemíní soudní rozhodnutí o úpravě styku respektovat. Důvodem pro uložení pokuty bylo i neuskutečnění styku v době, kdy si nezletilý sám vyjednal, že k otci nepůjde, a dal přednost návštěvě divadla (16. 12. 2006). Konečně matka dohodu o úpravě styku nerespektovala ani o vánočních svátcích, neboť nevyužila všech možností k tomu, aby syna k návštěvě otce motivovala.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. l písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1961 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), matka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.). Uvedla, že v případě dovolené v E. se styk neuskutečnil kvůli zpožděnému příletu letadla, že otec byl o tom informován starším synem a že následující den dopoledne (4. 11. 2006) byl nezletilý na styk s otcem připraven. Uvedla dále, že sám otec se s nezletilým dohodl, že je na jeho uvážení, zda s otcem půjde či zda bude mít jiný program. Nezletilý v duchu této dohody dal pak přednost školní akci – návštěvě divadla. Rovněž není možné přičítat matce k tíži, že nedostatečně syna na styk s otcem připravuje. Matka v rámci svých možností syna motivuje, je však třeba vzít v úvahu jeho věk a vyspělost a také dohodu, kterou otec se synem uzavřeli. Matka v tomto směru navrhla důkazy, které však soudy bez dostatečného zdůvodnění nepřijaly. Proto také vycházely z nesprávného právního názoru ohledně motivačních možností matky, z mylné interpretace důvodů pozdějšího návratu syna z dovolené v E. a jeho rozhodnutí dát přednost návštěvě divadla před stykem s otcem. Z těchto důvodů přikládá matka napadenému rozhodnutí zásadní význam. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I. a rozsudek okresního soudu ve výroku I. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Otec nezletilého ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka blíže nespecifikovala rozdílnost dosavadní rozhodovací praxe soudů ani rozpor napadeného rozhodnutí s hmotným právem. Odmítá, že by rozhodnutí mělo zásadní právní význam. Dovolatelka pouze opakuje skutečnosti, které již uplatnila u soudů obou stupňů a dovolací řízení nesprávně pojímá jako možnost přezkumu jejich rozhodnutí včetně závěrů vyplývajících z volného hodnocení důkazů, a to přestože oba učinily shodné závěry. Vyjádřil s napadeným rozhodnutím souhlas a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení (výrok usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Ačkoli dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, hodnocením obsahu dovolání k takovému závěru dospět nelze.
Závěr soudu o existenci předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).
Výtkou, že soud nedoplnil dokazování, jak navrhovala a jak bylo nezbytné, tedy dovolatelka uplatnila dovolací důvod, který je (vyjma případu, o který zde nejde - kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).
Dovolatelkou výslovně ohlášený dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. může být použit jen tehdy, vyplývá –li přípustnost dovolání z §237 odst. 1 písm. a) a b) nebo obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř. (což v projednávané věci splněno není). Samotné hodnocení důkazů však ani tímto dovolacím důvodem napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.
I když tedy dovolatelka zpochybnila (právní) závěr odvolacího soudu, že ze strany matky nezletilého je dán důvod k nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku, učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o řádném plnění soudního rozhodnutí o úpravě styku založila na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady otce nezletilého tvoří odměna advokáta ve výši 625,- Kč (§12 odst. 1 bod 3., §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a náklady hotových výdajů 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu