ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.121.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 121/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné D. H. – T. B., zastoupené advokátkou, proti povinné F. ČR spol. s r. o., pro částku 14.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 46 Nc 4926/2003, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 28. 6. 2007, č. j. 40 Co 855/2007-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Soudní exekutor Mgr. Ing. R. O. je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.510,- Kč k rukám advokátky.
III. Ve vztahu mezi soudním exekutorem a povinnou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené části, tj. ve výroku o nákladech exekuce) potvrdil usnesení z 19. 3. 2007, č. j. 46 Nc 4926/2003-23, jímž okresní soud exekuci zastavil a k úhradě jejích nákladů k rukám soudního exekutora zavázal povinnou.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda soud může povinného /nikoli tedy oprávněného/ zavázat k úhradě nákladů exekuce, i když ta byla zastavena podle §268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v právním názoru odvolacího soudu, že při zastavení exekuce je oprávněný ve smyslu ustanovení §89 zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“) povinen hradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce jen v případě jeho procesního zavinění (jež ovšem v souzené věci dáno nebylo).
Oprávněná navrhla, aby „dovolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1210,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §12 odst. 1 písm. a/ bod 1., §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč představující paušální náhradu podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Povinné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu