ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2203.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2203/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. A S. N. D. O., zastoupeného advokátem, proti povinné M. Š., zastoupené advokátkou, pro 14.437,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 42 E 175/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 12. 2006, č.j. 40 Co 1613/2006 - 186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2006, č.j. 42 E 175/2000 - 175, kterým Okresní soud v Olomouci zamítl návrh povinné ze dne 19. 6. 2006 na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 28. 2. 2000, č. j. 42 E 175/2000 - 9, podle platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 1999, sp. zn. Ro 693/99, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 14.437,- Kč s příslušenstvím) a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že důvod pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ohledně poplatků z prodlení z částky 2.180,- Kč za měsíc únor, březen a částečně duben 1998, (jak povinná navrhla), které jsou v současné době mimo jiné pohledávkou, pro niž se výkon rozhodnutí vede, není dán, neboť vymáhaný dluh v tomto rozsahu nezanikl splněním. Odvolací námitce povinné, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením její pohledávky za oprávněným z titulu přeplatku na vyúčtování záloh za služby s užíváním bytu spojené za rok 1998 (ve výši 5.183,- Kč), krajský soud nepřisvědčil, neboť z obsahu spisu vyplývá, že tento přeplatek byl oprávněným započten na jiné dluhy povinné, vzniklé na nájemném ve výši 2.180,- Kč za únor 1998, v téže výši za březen 1998 a zčásti ve výši 823,- Kč za duben 1998, přičemž z této skutečnosti vycházely soudy obou stupňů již při nařízení výkonu rozhodnutí; částka 5.183,- Kč v důsledku úkonu započtení již tedy není pohledávkou povinné vůči oprávněnému, neboť zanikla ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, neboť se domnívá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a na „chybném vyhodnocení důkazů“. Stejně jako v odvolání uvedla, že poplatky z prodlení za únor, březen a částečně za duben 1998 jsou „účtovány neoprávněně“, neboť byly uhrazeny z přeplatku vyúčtování záloh za rok 1998, který činil 5.183,- Kč. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou „oprávněnosti“ účtování poplatků z prodlení za období, kdy bylo nájemné uhrazeno z přeplatku vyúčtování záloh za rok 1998, k čemuž došlo v květnu 1999, ani tím, že věci, které byly zahrnuty do soupisu věcí určených k exekuci, nejsou v jejím vlastnictví, přičemž zčásti se provedení výkonu rozhodnutí týká věcí, které nemohou být postiženy. Dále povinná v dovolání popisuje svou nedobrou finanční situaci a uvádí, že účtování poplatků z prodlení oprávněným považuje „za neoprávněné a proti dobrým mravům“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila. Namítá-li, že poplatky z prodlení za únor, březen a částečně za duben 1998 jsou „účtovány neoprávněně“, neboť byly uhrazeny z přeplatku vyúčtování záloh za rok 1998, který činil 5.183,- Kč, pak tím ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutkový závěr odvolacího soudu, ze kterého při svém rozhodnutí vycházel. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. však dovolací soud nemohl přezkoumat, neboť skutečnost, zda napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá oporu v provedeném dokazování, a s nímž účastník nesouhlasí, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jestliže je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na skutkovém závěru, že přeplatek, který měla povinná z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 1998 ve výši 5.183,- Kč, byl oprávněným započten na jiné dluhy povinné, vzniklé na nájemném ve výši 2.180,- Kč za únor 1998, v téže výši za březen 1998 a zčásti ve výši 823,- Kč za duben 1998, a že tato pohledávka povinné zanikla ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž z této skutečnosti vycházely soudy obou stupňů již při nařízení výkonu rozhodnutí, pak odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jestliže dovodil, že pohledávka povinné ve výši 5.183,- Kč zanikla v důsledku úkonu započtení oprávněného ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Vymáhaná pohledávka oprávněného co do poplatků z prodlení za měsíce únor, březen a částečně za duben 1998 tudíž splněním nezanikla a podmínky pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí v tomto rozsahu podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. tak nejsou dány, jak odvolací soud uzavřel.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. není způsobilá založit ani námitka dovolatelky, že „účtování poplatků z prodlení oprávněným považuje za neoprávněné a proti dobrým mravům“, neboť jí zpochybňuje věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 1999, sp. zn. Ro 693/99, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 19.620,- Kč spolu s 2,5 promile z částky 2.180,- Kč od 6. 3. 1998, 6. 4. 1998, 6. 5. 1998, 6. 6. 1998, 6. 7. 1998, 6. 8. 1998, 6. 9. 1998, 6. 10. 1998, 6. 11. 1998 do zaplacení a náklady řízení 3.438,- Kč). Věcnou správnost podkladového rozhodnutí však soud výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat, přičemž jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).
Další námitky povinné uplatněné v dovolání jsou v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zcela bez právního významu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť oprávněnému v dovolacím řízení náklady nevznikly a dovolatelka na jejich náhradu právo nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu