ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2373.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2373/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. W., zastoupeného obecnou zmocněnkyní S. W., proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí pro výživné 2.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 71 E 390/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2008, č. j. 13 Co 548/2008-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 9. 2008, č. j. 71 E 390/2008-17, byl k návrhu obecné zmocněnkyně oprávněného ze dne 15. 9. 2008 zastaven výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 5. 3. 2008, č. j. 71 E 390/2008-2, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud v napadené části, tj. ve výroku o nákladech řízení, k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinnému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4.600,- Kč (výrok I.) i řízení odvolacího ve výši 800,- Kč (výrok II.) do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce povinného, neboť došlo-li k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy k návrhu oprávněného, aniž by důvodem bylo zaplacení vymáhané pohledávky povinným, je to oprávněný, kdo zavinil zastavení a kdo je povinen hradit účelně vynaložené náklady povinnému.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Aniž by se zabýval jeho přípustností či důvody, napadl podle obsahu dovolání výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení a poukázal na svoji těžkou sociální situaci.
Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že podání není možné považovat za dovolání, neboť oprávněný neoznačil rozhodnutí, které má být dovoláním napadeno, a že se tak povinný nemůže vyjádřit k případným důvodům dovolání. Dále uvedl, že rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé a že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné. Podání považuje za nesrozumitelné, resp. neurčité.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 není dovolání proti výroku o nákladech řízení přípustné proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť výrok o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného, aniž se zabýval otázkou jeho obligatorního zastoupení v dovolacím řízení (§241, §241b odst. 2 o. s. ř.), podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§142 odst. 1 o. s. ř.) přitom nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu