ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2374.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2374/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. W., proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí pro 2.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 71 E 2018/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 15.12.2008, č.j. 15 Co 507/2008-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud potvrdil v napadené části – tj. ve výroku II. (že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení) – usnesení okresního soudu ze 16.9.2008, č.j. 71 E 2018/2007-32, jímž byl zastaven výkon rozhodnutí nařízený usnesením téhož soudu z 26.11.2007, č.j. 71 E 2018/2007-3, ve spojení s usnesením krajského soudu z 29.2.2008, č.j. 11 Co 105/2008-23. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním.
Povinný označil ve svém vyjádření dovolání za nesrozumitelné, neboť z něj není zřejmé, jaký procesní úkon zamýšlel oprávněný učinit.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu takové rozhodnutí potvrzující, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele advokátem (srov. §241b odst. 2 in fine o.s.ř.) – dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že povinnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 věta první o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením z 19.5.2009 (č. l. 56) jelikož to svým obsahem (návrhem na postup soudu podle §43 o.s.ř.) k výsledku dovolacího řízení, jímž bylo odmítnutí dovolání, nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu