ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2407.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2407/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. Š., zastoupenému advokátem, pro 300.050,64 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 E 1205/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2007, č.j. 8 Co 181/2007-305, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2007, č.j. 8 Co 181/2007-305, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 12. 2006, č.j. 21 E 1205/98-292, zamítl návrh povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 14. 10. 1998, č.j. 21 E 1205/98-6) do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 33 Odo 519/2006 a do správního rozhodnutí vedeného u „Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního inspektorátu“ v P. pod sp. zn. 4599/2006.
Krajský soud ve výroku uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinného zastavil. Odvolací soud uzavřel, že meritornímu rozhodnutí brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Povinný se svým (v pořadí již pátým) návrhem domáhá odkladu provedení výkonu rozhodnutí „mimo jiné“ ze stejného důvodu jako v posledních třech návrzích, které byly pravomocně zamítnuty, naposledy usnesením okresního soudu ze dne 20. 4. 2005, č.j. 21 E 1205/98-208, potvrzeným usnesením krajského soudu ze dne 30. 11. 2005, č.j. 8 Co 1864/2005-259, a sice z důvodu probíhajícího řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod spisovou značkou 24 C 119/2003 – k argumentaci povinného, že podal dovolání v označené věci, odvolací soud uvedl, že se jedná o stejnou věc a je nerozhodné, v jaké fázi se řízení nachází – , a dále z důvodu probíhajícího řízení u Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, jehož účelem je náprava zpochybňovaných výměr dotčených pozemků, jejíž nutností povinný argumentoval již v návrhu z 8. 5. 2004, o němž bylo pravomocně rozhodnuto citovanými usneseními soudů. Další odvolací tvrzení povinného, že u Okresního soudu v Českých Budějovicích podal novou žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy z roku 1981, představuje podle odvolacího soudu nový návrh na odklad, o němž přísluší rozhodnout soudu prvního stupně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), namítá, že dřívější rozhodnutí soudů v této věci se týkala sice podobných, nikoli však identických námitek, byť jimi byl sledován obdobný zájem na odkladu výkonu rozhodnutí do doby, než budou pravomocně ukončena řízení o určení vlastnictví k postiženým nemovitostem, případně než bude pravomocně skončeno řízení týkající se nesprávnosti zaměření hranic a určení výměry nemovitostí. V posledním návrhu přitom dovolatel prezentoval nové skutečnosti, které spočívaly ohledně určovací žaloby k nemovitostem v podání dovolání (dříve bylo rozhodováno za stavu, kdy tento mimořádný opravný prostředek ještě podán nebyl) a ohledně hranic pozemků v probíhajícím správním řízení (dříve se řešila obecně otázka možné změny hranic, nikoliv však za situace, kdy na základě úkonů povinného došlo k zahájení správního řízení). Dovolatel má za to, že bylo na místě jeho posledně podanému návrhu vyhovět. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu, zejména pokud se týká překážky věci pravomocně rozhodnuté. Navíc je přesvědčen, že povinným tvrzené skutečnosti jsou irelevantní a nemohou být důvodem odkladu. Domnívá se, že ze strany povinného se jedná toliko o další zdržovací taktiku, přičemž práva oprávněného, zejména právo na urychlené uspokojení, nejsou chráněna. Navrhl, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání je přípustné (§239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Z úřední povinnosti – i když tedy nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Právě „jinou“ vadou ve smyslu shora uvedeného ustanovení je řízení u odvolacího soudu postiženo.
Odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí je ovládáno zásadou úplné apelace. Podle ustanovení §254 odst. 4 o.s.ř. lze v odvolání v těchto věcech uvádět nové skutečnosti a důkazy. Z ustanovení §212a odst. 3 o.s.ř. se pak podává, že k novým skutečnostem nebo důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud je ve věcech výkonu rozhodnutí – to je i ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí – oprávněn (a povinen) rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat i z pohledu skutečností (jež jsou rozhodné pro posouzení věci), které účastníci uplatnili až v odvolacím řízení a soud prvního stupně je k dispozici neměl. Byly-li takové skutečnosti (důkazy) v odvolání uplatněny, nemůže se jednat o tzv. překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se rozumí rozhodnutí založené na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci.
Povinný se návrhem ze dne 13. 10. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 16. 10. 2006, domáhal odkladu provedení výkonu rozhodnutí s poukazem jednak na řízení o určení vlastnictví (V. a J. P.) k postiženým nemovitostem vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 C 119/2003, s tím, že v této věci podal dovolání, jednak na správní řízení ohledně hranic dotčených pozemků, s tím, že je vedeno odvolací řízení u „Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního inspektorátu“ v P. pod sp. zn. 4599/2006.
Ve včasném odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně jeho návrh zamítl, povinný sdělil, že jeho dovolání ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 C 119/2003 bylo odmítnuto, a současně avizoval, že v této věci podá ústavní stížnost. Odvolání dále odůvodnil tak, že „za důležitější skutečnost považuje to, že dne 4. 10. 2006 podal k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy ..., na základě které získali předmětné nemovitosti manželé P. od ČSSR,“ kterou právní zástupce povinného (žalobce) opravil tak, že „je žalováno na určení vlastnictví Č. r..“ Věc je u okresního soudu vedena pod sp. zn. 24 C 406/2006.
Odvolací soud následně ve vztahu k námitkám stran řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 C 119/2003 a správního řízení vedeného za účelem opravy zpochybňovaných výměr pozemků v katastru nemovitostí uzavřel, že ze shodných důvodů se povinný odkladu provedení výkonu rozhodnutí domáhal i svými dřívějšími návrhy a pravomocná rozhodnutí o těchto shodných návrzích tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté.
V tomto směru je třeba s odvolacím soudem souhlasit co do závěru, že se jedná o stejnou věc (stejný důvod vyplývající ze stejných skutkových tvrzení), pokud povinný argumentuje probíhajícím (ať již soudním či správním) řízením, a to bez ohledu na to, v jaké fázi se takové řízení nachází, nepřichází-li současně s tvrzením, že v takovém řízení bylo (alespoň) vydáno rozhodnutí, které by zakládalo důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 o.s.ř. Námitka dovolatele, že důvod odkladu spočívající v probíhajícím správním řízení uplatnil poprvé až v posledním návrhu, zatímco v dřívějších návrzích argumentoval toliko obecně „možnou změnou hranic,“ pak odporuje obsahu protokolu z jednání ze dne 27. 10. 2004, při němž povinný uvedl, že „... parcela, která je předmětem této exekuce, nemůže mít onu výměru 1384 m2, ale výměru zhruba přes 200 m2 nižší. Nyní v současné fázi se rozhoduje na ústředním pozemkovém úřadu o tom, že tato chyba bude vyznačena v katastru nemovitostí.“
Pokud však odvolací soud při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně nepřihlédl k odvolacímu tvrzení povinného o nově zahájeném řízením vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 24 C 406/2006 jako o dalším důvodu, pro který by mělo být provedení výkonu rozhodnutí odloženo, tímto tvrzením se v odvolacím řízení věcně nezabýval a vyhodnotil je jako nový návrh na odklad („o němž prvotně přísluší rozhodnout soudu prvního stupně“), pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – usnesení odvolací soudu ve věci samé i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu