ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2635.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2635/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné T. 0. C. R., a.s., zastoupené advokátkou, proti povinnému L. N., pro 8.495,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 29 Nc 1354/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 12. 2007, č. j. 40 Co 1645/2007-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. 8. 2007, č. j. 29 Nc 1354/2007-9, Okresní soud v Přerově nařídil podle rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 24. 6. 2005, č. j. 207154/2005-6381-II.výpr., k vymožení pohledávky 1507,- Kč a nákladů exekuce na majetek povinného exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. T. V., soudního exekutora (výrok II. a výrok III.), návrh, kterým se oprávněná domáhala nařízení exekuce pro dalších 6 988 Kč zamítl (výrok I.). Zamítavý výrok okresní soud odůvodnil tím, že Č. t. ú. (dále též jen „Úřad“) nemá pravomoc rozhodnout o povinnosti zaplatit smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o poskytování telekomunikačních služeb.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci shora uvedeným rozhodnutím usnesení okresního soudu v napadené části, tj. zamítavém výroku, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci Č. t. ú. rozhodovat o povinnosti účastníka zaplatit poskytovateli veřejné telekomunikační služby sjednanou smluvní pokutu. Uzavřel, že pravomoc Úřadu k rozhodování sporů o peněžité plnění mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem „je ohraničena smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb“, tj. služeb, jejichž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám (§2 odst. 7, §95 bod 8. písm. d/ zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 151/2000 Sb.“). Sjednání smluvní pokuty pro případ porušení smluvních povinností je oproti tomu plně v dispozici účastníků, a proto k projednání a rozhodnutí sporů vyplývajících z takového závazkového právního vztahu je pravomocný soud. Smluvní pokuta netvoří totiž příslušenství pohledávky, a nemůže proto ani sdílet osud závazku účastníka k zaplacení dlužné ceny za poskytnuté telekomunikační služby.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009) – namítá oprávněná, že napadené rozhodnutí spočívá nesprávném právním posouzení věci (§241 a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a že má po právní stránce zásadní význam. Soudům vytýká, že nesprávně vyložily znění §95 bodu 8. písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, když „nepřiměřeně zúžily pojem finanční plnění vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb pouze na hovorné.“ Poukazuje na to, že zákon č. 151/2000 Sb. svěřil rozhodování ve věcech sporů o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb Úřadu a že v dané věci je smluvní pokuta sjednána jako sankční finanční plnění (jeden….finanční nárok z jednoho smluvního vztahu), nikoliv jako jiný soukromoprávní vztah, jak tvrdí soud. Připomíná, že závěr o pravomoci Úřadu podporuje i nová právní úprava, tj. zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Oprávněná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam přednesla, jejich hodnocením však k takovému závěru dovolací soud nedospěl.
Exekuci lze nařídit, jsou-li splněny věcné předpoklady (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009). Jedním z těchto předpokladů je, aby titul, jehož výkon se navrhuje, vydal „oprávněný orgán“, tedy orgán, který byl k tomu pravomocný. Závěr, že exekuční titul vydal neoprávněný orgán, vede k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (popř. je důvodem jejího zastavení podle §268 odst. 1 písm. a/, §269 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82, dovodil, že právní vztah mezi poskytovatelem veřejné telekomunikační služby a jejím uživatelem podle zákona č. 151/2000 Sb. je vztahem soukromoprávním. Č. t. ú. – jako správní a regulační úřad ve věcech telekomunikací a poštovních služeb (viz §3 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb.) – je orgánem, který je v oblasti telekomunikačních služeb nadán pravomocí projednat a rozhodnout spor o nárok provozovatele veřejné telekomunikační sítě na peněžité plnění vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s účastníkem (uživatelem). „Finančním plněním“ ve smyslu ustanovení §95 bodu 8. písm. d/ zákona č. 151/2000 Sb. je právo na úhradu za přepravu nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám“, tedy za služby, které je povinen provozovatel poskytnout „za cenu sjednanou podle zvláštního právního předpisu“, tj. zákona č. 526/19900 Sb., k níž účastníka zavazuje ustanovení §82 odst. 3, ve spojení s odstavcem 1 zákona č. 151/2000 Sb. „Finanční plnění“ spjaté s poskytováním telekomunikačních služeb vymezených v §2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb. není tedy právo oprávněné na smluvní pokutu za nevyužívání telekomunikačních služeb (související s prodejem mobilního telefonu za „zvýhodněnou cenu“), i když závazek povinné byl obsažen ve smlouvě. Rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty tedy zákon 151/2000 Sb. Č. t. ú. nesvěřuje, a proto jeho rozhodnutí o takovém nároku je nicotným správním aktem, který není způsobilý být podkladem exekuce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3557/2006). Rozhodl-li odvolací soud v souladu s tímto názorem, nelze dovolatelčiny námitky považovat za způsobilé pro závěr, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1,a §146 odst. 3 o. s. ř.; povinné ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová,v. r.
předsedkyně senátu