ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2693.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2693/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Ř. f. u k. sv. F. a J. v P., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. K., zastoupenému advokátkou, pro 26% úrok z 19 000 000,- Kč od 1. února 1998 do zaplacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7439/2003, o návrhu oprávněného na nařízení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2006, č. j. 14 Co 216/2006-99, 14 Co 220/2006-99, 14 Co 221/2006-99, 14 Co 222/2006-99 takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2006, č. j. 14 Co 216/2006-99, 14 Co 220/2006-99, 14 Co 221/2006-99, 14 Co 222/2006-99 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud změnil usnesení ze dne 1. února 2004, č. j. 33 Nc 7439/2003-12, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil exekuci na majetek povinného pro uspokojení pohledávky oprávněné, tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinného se zamítá. Současně městský soud rozhodl, že se zrušují všechna následná rozhodnutí soudu prvního stupně, konkrétně pak usnesení č. j. 33 Nc 7439/2003-16, č. j. 33 Nc 7439/2003-32 a č. j. 33 Nc 7439/2003-70. Dále uložil oprávněné zaplatit povinnému náklady řízení v částce 140 175,- Kč, k rukám advokátky a soudnímu exekutorovi Mgr. J. V. náklady exekuce v částce 3 570,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci usnesení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení, v němž bylo vydáno podkladové rozhodnutí, nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka povinnému, neboť ten se v místě svého bydliště, byť zřídka, zdržoval. Tomuto závěru nasvědčuje i názor soudu rozhodujícího o návrhu povinného na obnovu řízení, který návrh zamítl s odůvodněním, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 9. 7. 2003, č. j. 24 C 296/2001-42, nebyl dosud povinnému řádně doručen, že ho je třeba doručit a že se v rámci odvolání proti tomuto rozsudku povinný může bránit, že mu byl opatrovník ustanoven nesprávně. Exekuční titul je proto po formální stránce nevykonatelný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) oponuje závěru odvolacího soudu o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Namítá, že odvolací soud „překročil svoje pravomoci a příslušnosti“, pokud se zabýval otázkou, zda povinnému měl či neměl být ustanoven v nalézacím řízení opatrovník. Odvolací soud nebyl oprávněn zkoumat, jakým způsobem bylo podkladové rozhodnutí doručováno a činit taková skutková zjištění, která mu ve fázi exekučního řízení nepřísluší. Navíc je i závěr odvolacího soudu o tom, že se povinný v místě svého bydliště zdržoval, zavádějící, jestliže se na adrese P., nachází R. k. i. a žádné byty tam nejsou. Dovolatelka poukázala na judikaturu Ústavního soudu, která se zabývá otázkou podmínek řádného doručení zásilky náhradním způsobem uložením na poště a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští
Dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“, je důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, písm. b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem – zde důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že tu není pravomocný a vykonatelný exekuční titul.
Jak z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 554/2002 ze dne 25.10.2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004, pod pořadovým číslem 62, vyplývá, námitkou, že v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, ustanovil soud účastníku, jehož pobyt nebyl do skončení řízení znám, opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., ač šetření o pobytu účastníka bylo neúplné, se soud v řízení o výkon rozhodnutí zabývat nemůže. Tato námitka je uplatnitelná především v řádném opravném prostředku proti rozsudku vydanému v nalézacím řízení, tedy proti rozsudku vydanému v řízení, které vyústilo ve vydání podkladového rozhodnutí ( usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1173/2002 z 28. května 2003). Nesprávný procesní postup soudu (zde ustanovení opatrovníka bez náležitého vyšetření rozhodných okolností) přitom nemůže být ani důvodem obnovy řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že exekuční titul je nevykonatelný, neboť nebyl řádně povinnému doručen, je jeho právní závěr nesprávný.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o.s.ř. zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledků dalšího řízení buď soud (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.) nebo soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Miroslava J irmanová, v. r.
předsedkyně senátu