ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2975.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2975/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P.-X s.r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné L. s.r.o., pro částku 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 39 Nc 14/2006, o dovolání soudního exekutora, proti usnesení Městského soudu v Praze z 9. 1. 2008, č.j. 25 Co 443/2007-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Soudní exekutor je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč do tří dnů od právní moci k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud (v napadené části, tj. ve výroku o nákladech exekuce) potvrdil usnesení z 10. 7. 2007, č.j. 39 Nc 14/2006-50, jímž okresní soud exekuci zastavil a k úhradě jejích nákladů k rukám soudního exekutora zavázal povinnou.
V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda soud může při zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. exekutorovi přiznat odměnu pouze ve výši 3.000,- Kč /§11 odst. 3, §13 odst. 1, §14 a §15 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů/, nikoli tedy odměnu vypočtenou z plnění uhrazeného povinným přímo oprávněnému) soudní exekutor namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v právním názoru odvolacího soudu, že plnil-li povinný oprávněnému sice po nařízení exekuce, avšak bez přičinění exekutora, nelze uhrazenou částku považovat za plnění vymožené exekutorem a není tedy ani základem pro vypočtení odměny exekutora.
Oprávněná navrhla, aby dovolací soud „potvrdil rozsudky obou soudů jako správné“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b), §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu