ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3494.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3494/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci oprávněného P. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému JUDr. V. N., advokátovi, zastoupenému advokátem, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 544/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 19 Co 328/2006-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2006, č. j. 35 E 544/2000 - 146, kterým byl k návrhu povinného zastaven výkon rozhodnutí ukládáním pokut nařízený usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2000, č. j. 35 E 544/2000 - 4, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, podle něhož z provedeného dokazování vyplývá, že povinný bez podrobných listinných záznamů o poskytnutých právních službách oprávněnému nemůže zpracovat jiné vyúčtování, než které již bylo vyhotoveno, neboť spisy povinného týkající se věcí, v nichž zastupoval oprávněného, byly znehodnoceny při vodovodní škodě dne 20. 11. 2005; povinný tak nemůže splnit svoji povinnost doplnit další údaje. Za správný proto považoval postup soudu prvního stupně, když na základě uvedených zjištění nařízený výkon rozhodnutí zastavil pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) a §269 odst. 1 o. s. ř., neboť objektivně existuje důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Současně poznamenal, že výkon rozhodnutí by ze stejného důvodu musel být zastaven i v případě, že by povinný žádné další listiny k doplnění vyúčtování nikdy neměl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v chybném postupu soudu při provádění dokazování a hodnocení důkazů. Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu, že bez podrobných listinných záznamů o poskytnutých právních službách ve prospěch klienta nemůže povinný jiné vyúčtování zpracovat, ať již byly zničeny vodou nebo neexistovaly, a to alespoň přibližně za použití advokátního tarifu. Postup soudu považuje za porušení zásady, že spravedlnost nemá být nikomu odepřena, a dále namítá, že soud nehodnotil věrohodnost tvrzení povinného, která považuje za účelová, a současně vyslovuje podezření, že z rozporů ve výpovědi povinného vyplývá jeho obava, aby nemusel oprávněnému vracet větší část zálohy, neboť většina vyúčtovaných úkonů nebyla povinným provedena. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné.
Dovolatel totiž žádnou právní otázku, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., v dovolání nevymezil. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, který byl pokladem pro právní posouzení věci; nejedná se o námitky nesprávného řešení otázky právní podle §241 a odst. 1 písm. b) o. s. ř., ale o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky oprávněného vztahující se k procesnímu postupu odvolacího soudu a soudu prvního stupně při provádění a hodnocení provedených důkazů, jimiž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a že tedy proti němu není dovolání podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu