ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3555.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3555/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné F. H. a. s., zastoupené advokátem, proti povinným 1) D. P. C., a. s., 2) D. D., 3) R. D., všem zastoupeným advokátkou, pro 445.300,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 27800/2006, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2007, č. j. 13 Co 74/2007-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č. j. 13 Nc 27800/2006-8, byla na majetek povinných nařízena na základě notářského zápisu NZ 71/2006, N 72/2006, ze dne 29. 3. 2006, sepsaného JUDr. J. H., notářem v B., k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 945 300,- Kč, nákladů exekuce a „nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny“, exekuce. Toto plnění přitom bude vymoženo po prvním povinném společně a nerozdílně s druhou povinnou a třetím povinným, po druhé povinné společně a nerozdílně s prvním a třetím povinným a po třetím povinném společně a nerozdílně s prvním povinným a druhou povinnou. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora Mgr. P. K.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení obvodního soudu tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinných zamítl, pokud byla exekuce nařízena pro vymožení částky 500 000,- Kč (výrok I.). Současně usnesení soudu prvního stupně „ve zbývající části“ potvrdil (výrok II.). Odvolací soud uzavřel, že notářský zápis, na podkladě kterého byla exekuce nařízena, splňuje všechny požadavky, které jsou na tento exekuční titul kladeny zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“). Na rozdíl od obvodního soudu však zároveň dospěl k závěru, že notářský zápis není vykonatelný v části týkající se zaplacení částky 500 000,- Kč. Z textu notářského zápisu totiž vyplývá, že zaplacení 500 000,- Kč jako smluvní pokuty oprávněné za porušení ujednání smlouvy je vázáno na odkládací podmínku, že dojde ze strany povinných k čerpání úvěru. Protože k čerpání úvěru nedošlo, v této části exekuční titul vykonatelný není.
Rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno, napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s .ř.“) a prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. oponují závěru odvolacího soudu o vykonatelnosti notářského zápisu. Namítají, že odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem, a v tomto směru dovozují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Notářský zápis, na základě kterého byla na majetek povinných nařízena exekuce k vymožení částky 445 300,- Kč, není jasný a určitý. Notářský zápis trpí závažnými vadami a z článku III. nevyplývá, pro jakou konkrétní částku je dán souhlas s jeho přímou vykonatelností. Úvěrová smlouva, na kterou notářský zápis odkazuje, nebyla do zápisu vtělena, ze zápisu tak nevyplývá povinnost k zaplacení částky 445 300,- Kč, pro kterou je exekuce vedena. Podle názoru dovolatelů není splněn ani další z požadavků kladených na notářský zápis jako bezvadný exekuční titul. Předmětný notářský zápis a úvěrová smlouva totiž nepředstavují formálně jediný zápis, proto je třeba, aby smlouva byla obsažena na téže listině, jako souhlas s přímou vykonatelností. Povinní dále zdůrazňují, že vymáhaný nárok oprávněné podle hmotného práva není dán. Za situace, kdy úvěr nebyl vůbec čerpán, považují dovolatelé vymáhání částky v rozporu s dobrými mravy. Navrhli proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání povinných odmítnuto, neboť povinní žádné argumenty ve prospěch zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nepřednesli.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 120/2001 Sb.“), platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinní nepřednesli žádné argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Právní otázku vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a jeho právní závěr, že podkladový notářský zápis obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením §62 a následujících, zejména ustanoveními §72a a §72b notářského řádu, mimo jiné přesnou identifikaci povinného (§71b odst. 1 písm. a/ - znění účinné do 30. 6. 2009), předmětu plnění, doby plnění a prohlášení o svolení k vykonatelnosti zápisu (§71b odst. 1 písm. f/ - znění účinné do 30. 6. 2009), jí odpovídá.
Co se rozumí náležitostmi notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, vyložil (kromě jiných) Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněném pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podmínky, za nichž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti exekučním titulem, se pak právní úpravou účinnou od 1. ledna 2001 nezměnily. K materiálním náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti především nepatří hmotněprávní úkon, na jehož základě závazek vzniká nebo se mění. To samozřejmě neznamená, že uvedení (celého) obsahu právního úkonu, z něhož závazek vychází, v zápise jeho způsobilosti být exekučním titulem překáží. Judikatura však dospěla k závěru, že notářský zápis o právním úkonu a notářský zápis se svolením k vykonatelnosti v jedné listině představuje exekuční titul i v případě, že v projevu vůle, jímž povinná osoba svoluje k vykonatelnosti, jsou oprávněný a povinný, právní důvod, předmět a doba plnění označeny toliko odkazem na právní úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2005 pod č. 40, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 813/98, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2685/2003). Předpokladem takového závěru pak je, aby samotný právní úkon vtělený do notářského zápisu materiální náležitosti obsahoval a aby se svolení k vykonatelnosti vztahovalo právě k povinnostem vyplývajícím z právního úkonu.
Těžiště argumentace odvolatelů spočívá v rovině aplikace uvedených právních zásad ve vztahu ke konkrétnímu notářskému zápisu. Vlastním důsledkem uplatněného dovolacího důvodu pak není nic jiného než polemika, zda z notářského zápisu lze dovodit, že v něm byla určitě a srozumitelně dána doba plnění, jež má být vymoženo, resp. zda pojem \"dlužná částka\", s jejímž zaplacením povinní podle tohoto zápisu spojili souhlas s jeho vykonatelností, zahrnuje všechna plnění, k nimž se povinní zavázali, anebo plnění jen některá (a která). Polemizují-li dovolatelé se zjištěním soudů obou stupňů, že v části „za druhé“ podkladového notářského zápisu v pasážích, týkajících se doby splatnosti, je uveden údaj o splatnosti dlužné částky, poplatků a smluvních pokut a stanoven způsob jejich výpočtu, uplatňuje tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemůže.
Nedůvodný je i argument \"nesrozumitelnosti vyčíslené částky“. Podle ustanovení §71b odst. 1 písm. d) notářského řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, dohoda obsažená v notářském zápise musí obsahovat \"předmět plnění“, čímž je nutno rozumět (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/1998, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4) pouze obsah a rozsah plnění, nikoli však již specifikaci případných dílčích plnění. V projednávané věci však o neurčité vymezení předmětu plnění, ani doby plnění v notářském zápisu neběží. Byl-li totiž v notářském zápisu předmět plnění vymezen obsahově tak, že jde o plnění peněžité, přičemž lze jednoznačně určit výši vymáhané částky, odpovídá takové vymezení jak výše citovanému ustanovení notářského řádu, tak standardní judikatuře.
Na závěru, že podkladový notářský zápis je po materiální i formální stránce vykonatelný, nemůže nic změnit ani skutečnost, že oprávněná nemá – alespoň podle tvrzení povinných – na vymáhané plnění hmotněprávní nárok. V usnesení ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15, totiž Nejvyšší soud v právní větě formuluje výslovný závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Stejně tak návrh na nařízení exekuce ani soudem nařízená exekuce nemohou být v rozporu s dobrými mravy (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2445/2002 ze dne 20. 3. 2003). Podání návrhu na nařízení exekuce totiž není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§251 o. s. ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně. Protože exekuční řízení zakládá mezi jeho účastníky vztahy procesní, je nepřípadná argumentace hmotněprávním ustanovením §3 odst. 1 občanského zákoníku.
Z hlediska přípustnosti dovolání tedy nemohou obstát žádné z námitek povinných.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, že poměřil okolnosti případu se závěry ustálené judikatury dovolacího soudu a jednak, že dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu vystavili kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c), odst. 3 o. s. ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu