ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3883.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3883/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného statutárního města O., proti povinnému J. K., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 2029/2003, o odvolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. ledna 2009, č. j. 20 Cdo 2084/2008-85, takto:
I. Řízení o odvolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. ledna 2009, č.j. 20 Cdo 2084/2008-85, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 29. 1. 2009, č. j. 20 Cdo 2084/2008-85, zastavil z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2007, č. j. 9 Co 884/2007-53, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2007, č. j. 93 E 2029/2003-34, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí.
Uvedené usnesení Nejvyššího soudu napadl povinný nejasným podáním ze dne 6. 4. 2009, označeným jako „Odvolání proti platnosti usnesení ze dne 29. ledna 2009“.
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání povinného ze dne 6. 4. 2009 musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí dovolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002).
Protože zde není – jak výše uvedeno – soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2009, č.j. 20 Cdo 2084/2008 - 85, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání žalobce zastavil (§243c odst. 1, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníkům žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu