ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4152.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4152/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného m. B. proti povinným 1. P. P. a 2. M. K., pro 1000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. E 2619/2000, o dovolání povinné M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2003, č. j. 26 Co 314/2003-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 4. 1. 2001, č. j. E 2619/2000-10, nařídil podle rozhodnutí Městského úřadu v B. č. j. výst. 2035/02/97-338/Př ze dne 15. 9. 1997 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1000,- Kč a nákladů předcházejícího řízení 500,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné M. P. (který následně usnesením ze dne 1. 10. 2002, č. j. E 2619/2000-16, podle §326a o. s. ř. zastavil).
Krajský soud v Brně shora označeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním, že bylo podáno opožděně (výrok I.) a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů výkonu rozhodnutí v řízení před odvolacím soudem (výrok II.).
Proti rozhodnutí krajského soudu podala tehdy povinná M. P. dovolání. Protože zemřela, rozhodl Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 3. 6. 2008, č. j. E 2619/2000-45, že nadále bude v řízení pokračováno s 1. P. P. (manžel zemřelé povinné), 2. P. P. (syn zemřelé povinné), a M. K. (dcera zemřelé povinné). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 4. 2009, č. j. 14 Co 876/2008-61, změnil usnesení okresního soudu tak, že nadále bude na místo zemřelé v řízení pokračováno jen s P. P. a M. K.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost (§218a o. s. ř.), v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2006, pod poř. č. 174).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88), navíc není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218a o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (dovolatelka na náhradu svých nákladů právo nemá a povinnému v tomto stádiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr.Miroslava J i r m a n o v á ,v. r. předsedkyně senátu