ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4372.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4372/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. N., zastoupené J. N., proti povinné L. H., zastoupené advokátem, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 37 E 2187/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2006, č. j. 12 Co 505/2006-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení okresního soudu ze dne 10. 4. 2006, č. j. 37 E 2187/2005-9 (jímž soud prvního stupně podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 11. 6. 2001, č. j. 18 P 417/92-192, k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné na výživném za dobu od 1. 12. 1998 do 30. 6. 2005 ve výši 29.550,- Kč a pro výživné za dobu od 1. 8. 2001 ve výši 450,- Kč každého měsíce předem nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, která přísluší povinné od zaměstnavatele T. S. ČR a. s.), jen tak, že plátci mzdy uložil vyplatit ze sražených částek pohledávku oprávněné na adresu M. N., a nikoli na adresu J. N., jinak usnesení soudu l. stupně potvrdil. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jež vykazovalo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by povinná byla právnicky vzdělána. Na základě její žádosti ze dne 22. 3. 2007 (na č.l. 43) soud povinné usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. 37 E 2187/2005-48, ustanovil zástupce z řad advokátů. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 5. 2007. Ustanovený právní zástupce dovolání doplnil podáním, doručeným soudu dne 12. 9. 2007 (na č.l. 58), tj. po uplynutí lhůty k doplnění dovolání stanovené zákonem (§241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/).
Podle ustanovení §43 odst. 2, věty první o. s. ř., které přiměřeně platí i pro řízení u dovolacího soudu (§243c odst. 1 o. s. ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání právního zástupce nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají vadami neodstranitelnými. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Jelikož v projednávané věci dovolání ze dne 21. 2. 2007 (sepsané pouze dovolatelkou) vykazuje vady, a protože ustanovený advokát v zákonné lhůtě (tedy do 22. 7. 2007) dříve učiněné podání dovolatelky včas nedoplnil a vady dovolání neodstranil (podáním ze dne 4. 7. 2007 pouze požádal soud o „stanovení delší odpovídající lhůty“ pro doplnění dovolání), marným uplynutím lhůty uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. se tak vady staly neodstranitelnými. Nejvyšší soud proto vadné dovolání s ohledem na výše uvedené skutečnosti podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, v tomto stádiu řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu