ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4466.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4466/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., proti povinnému Ing. F. N., zastoupenému advokátem, pro 56.518,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 Nc 5122/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2006, č. j. 24 Co 389/2005-78, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2004, č. j. 20 Nc 5122/2004-7, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro oblast P., ze dne 7. 4. 2003, č.j. 019161/2002-631/Ada/G, k vymožení 56.518,40 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. S., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny rozhodné skutečnosti pro nařízení exekuce jsou splněny; exekuční titul byl povinnému řádně doručen, neboť ten si zásilku uloženou dne 16. 4. 2003 na poště S. osobně vyzvedl dne 18. 4. 2003. Namítanou věcnou nesprávností titulu (neexistencí pohledávky) se odvolací soud nezabýval.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Uvedl, že ačkoli při jednání odvolacího soudu popřel pravost svého podpisu na doručence k exekučnímu titulu a navrhl provést důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, odvolací soud tento důkaz neprovedl a tento svůj postup ani nezdůvodnil. Tvrdí, že exekuční titul mu nebyl doručen, a proto není vykonatelný. Dále namítá, že v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek vymáhaná pohledávka zanikla a provedení exekuce je nepřípustné, přičemž odvolací soud se touto námitkou vůbec nezabýval. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před dovolacím soudem.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum se tak otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Dovolatel předně zpochybňuje závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). I když povinný zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastním skutkovém tvrzení odlišném od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Rovněž argumentem o neprovedení důkazu znaleckým posudkem dovolatel v podstatě namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež však - stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování - přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Bez významu je i námitka povinného, že v souvislosti s prohlášením konkursu na jeho majetek vymáhaná pohledávka zanikla a provedení exekuce je proto nepřípustné. Podkladové rozhodnutí bylo vydáno dne 7. 4. 2003 v řízení zahájeném Č. t. ú. dne 2. 7. 2002 (viz čl. 11), tedy po zrušení konkursu na majetek úpadce dne 12. 3. 2002 (vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 38 K 19/99) z důvodu splnění rozvrhového usnesení. Dovolatel tak zpochybněním existence svého závazku napadá věcnou správnost exekučního titulu. Jak však již dovolací soud opakovaně zdůraznil, při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58). Případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního řízení samotného.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. prosince 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu