ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.632.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 632/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného D. & R. G. & C. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému I. P. S., s.r.o., zastoupenému advokátkou, pro 30.331,41 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 13612/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 19 Co 101/2007-38, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 21. 1. 2005, č. j. Nc 13612/2004-4, kterým obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2004, sp. zn. 28 Cm 55/2002-53, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 30.331,41 EUR s příslušenstvím, pro náklady nalézacího řízení, náklady oprávněného a náklady exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil Mgr. T. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce považoval za splněné, zejména uzavřel, že podkladový rozsudek nabyl (formální) vykonatelnosti, jelikož byl povinné právnické osobě doručen - v souladu s §47 odst. 4 věty druhé o. s. ř. ve znění účinném v době jeho doručování, tj. 8. 11. 2004 - náhradním způsobem, tedy opětovným doručením na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku, a to dne 13. 10. 2004. Odvolání povinné podané na poštu dne 11. 5. 2005 tak bylo podáno opožděně, exekuční titul proto nabyl právní moci dne 30. 10. 2004 a je vykonatelný. Jednateli povinného nemohl být exekuční titul doručován, neboť jinou než rejstříkovou adresu soudu nesdělil, a soud sám z vlastní iniciativy jiné doručovací adresy nezjišťuje a nevychází ani z výpisu z obchodního rejstříku, v němž jsou jednatelé uvedeni.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, přičemž za zásadní po právní stránce pro jeho rozhodnutí považuje otázky: 1) „může se stát v tomto případě vykonatelným rozsudek, který je v plném rozsahu napaden odvoláním, o kterém nebylo dosud odvolacím soudem rozhodnuto, přestože byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti“, a 2) „je soud v exekučním řízení oprávněn zkoumat a hlavně rozhodovat o otázce doručování, která je sporná, je předmětem odvolání v nalézacím řízení, které dosud neskončilo, a o které musí rozhodnout odvolací soud v nalézacím řízení“. Dovolatel namítá, že podkladové rozhodnutí se nemohlo stát exekučním titulem, neboť mu nebylo doručeno, a to ani náhradním způsobem. Teprve „při obstavení svého účtu“ se totiž dozvěděl, že je proti němu vedena exekuce, proto dne 26. 4. 2005 jeho právní zástupce vykonávaný rozsudek převzal, a dne 10. 5. 2005 proti němu podal odvolání, přičemž dosud není pravomocně rozhodnuto, zda „odvolání je hodnoceno jako opožděné či bude odvolacím soudem přijato“ (Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2007 sice odvolání jako opožděné odmítl, povinný však proti tomuto rozhodnutí podal odvolání). Dále dovolatel vyslovil názor, že není v „pravomoci soudu“, který provádí exekuční řízení, aby rozhodoval o věcech, které jsou předmětem řízení nalézacího, i když se jedná o doručování. Z toho dovozuje, že soud měl exekuci odložit podle §266 odst. 2 o. s. ř., případně návrh zamítnout pro nedostatek exekučního titulu. Kromě toho odvolací soud provedl značně zúžený výklad právního termínu „ze podle obsahu spisu známo“, přičemž jeho názor, že by jednatel společnosti musel před soudem „vyjevit svou vůli“, aby mu bylo doručováno na jinou adresu, „nemůže ve srovnání s dikcí zákona a úmyslem zákonodárce při tvorbě ustanovení (§47 odst. 4 o. s. ř.) obstát, neboť by zcela postrádalo smysl v případě, že by se jednatel společnosti vůbec k jednání nedostavil a svoji identitu neprokázal“, jak se to stalo v tomto případě. Dále poukazuje na to, že adresa jednatele je uvedena ve výpisu z obchodního rejstříku a že jednatel byl soudem vyslýchán a jeho identita včetně adresy „měla být zjištěna“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání proti napadenému potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. sice označil, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Otázky, jejichž řešení dovolatel zpochybnil, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Ta dovodila, že i když exekuční soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o. s. ř.), je oprávněn a povinen v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, zejména zjištění o tom, zda rozsudek byl řádně doručen (srov. např. usnesení ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25, usnesení ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 409/2003, usnesení ze dne 2. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1557/2004, či usnesení ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2293/2007). Soud výkonu rozhodnutí tedy musí postavit najisto, zda k výkonu předložené rozhodnutí je vykonatelné. Okolnost, že proti němu bylo podáno odvolání, tuto jistotu neposkytuje; k tomu je buď potřebné vyčkat rozhodnutí o tomto odvolání, anebo otázku, zda bylo podáno včas, musí soud výkonu rozhodnutí posoudit sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004). Námitka, že nalézací soud měl exekuční titul doručit jednateli dovolatele, neboť mu jeho adresa byla známa ze soudem pořízeného výpisu z obchodního rejstříku, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí rovněž nezakládá. Již v usneseních ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2524/2004, a ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2867/2004, Nejvyšší soud vyložil, že oprávnění fyzické osoby jednat za právnickou osobu je soudu pro účely doručování podle §47 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, podle obsahu spisu známo z výpisu z obchodního rejstříku pouze tehdy, jestliže fyzická osoba tímto výpisem své oprávnění sama prokazuje (§21 odst. 5 o. s. ř.). Výpis pořízený soudem za účelem zjištění rejstříkové adresy právnické osoby v tomto případě nestačí.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu