ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.718.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 718/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného F. M., zastoupeného advokátem, proti povinné V. V., zastoupené advokátem, pro vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 27287/2006, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2007, č. j. 15 Co 5/2007 - 25, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2006, č. j. 13 Nc 27287/2006 - 12, jímž obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 9. 10. 1995, sp. zn. 21 C 194/92, exekuci vyklizením bytu č. 18, který se skládá ze 3 pokojů a kuchyně s příslušenstvím a který se nachází v 6. podlaží domu čp. 730 v P. 4, O. ulici, a provedení exekuce přestěhováním povinné a všech jejích věcí a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva a jejich věcí do náhradního bytu o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím, I. kategorie, č. jednotky 1285/9 v domě čp. 1285 v k.ú. V., P. 10, a jímž pro vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou stanoveny, nařídil exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. J. G., Exekutorský úřad P. 6. Dospěl k závěru, že nabízená bytová náhrada splňuje znaky náhradního bytu, že byt je v konceptu oprávněným předložené nájemní smlouvy specifikován zcela určitým způsobem a že povinná měla možnost vyjádřit se ke stávající nabídce bytu. Námitku týkající se výše nájemného v nabízeném bytě ve vztahu k výši jejího starobního důchodu neshledal odvolací soud opodstatněnou, neboť pro rozhodnutí o nařízení exekuce není rozhodující; v tomto ohledu poukázal na to, že Ústavní soud již ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není přípustné přenášet sociální zátěž jedné skupiny lidí (nájemníků) na skupinu druhou (pronajímatele).
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Stejně jako v odvolání namítá, že otázka výše nájmu nemůže být v daném případě přehlédnuta, neboť „po stanovení nájemného by o své právo na náhradní byt mohla být připravena“. Pobírá totiž starobní důchod ve výši 7.555,- Kč měsíčně, přičemž nájemné, které jí je v náhradním bytě stanoveno, činí 8.000,- Kč + 2.000,- Kč za další poplatky měsíčně. Poukazuje též na to, že pronajímatelem bytu je její bývalý manžel, který výši nájemného sám stanovil, a má rovněž za to, že o zajištění náhradního bytu by mělo být rozhodováno s „ohledem na dobré mravy“. Konečně poznamenává, že nájemní smlouva, která jí byla předložena, „obsahuje ustanovení o zvyšování nájemného podle inflace“, na což nemůže přistoupit. Navrhla, aby dovolací soud „napadená rozhodnutí“ zrušil.
Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.
Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání povinné proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka namítá nepoměr výše nájemného v náhradním bytě nikoliv ve vztahu k obvyklé ceně nájemného v místě náhradního bytu, nýbrž ve vztahu ke svým příjmovým poměrům. Je již výrazem ustálené soudní praxe, že jedním z kritérií při posuzování přiměřenosti bytových náhrad, jež musí být zpravidla zajištěny na dobu neurčitou (přiměřeného náhradního bytu, náhradního bytu a náhradního ubytování), je i hledisko výše nájemného v zajišťované bytové náhradě (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 823/2004); toto hledisko se však neposuzuje ve vztahu k sociálním poměrům povinného, nýbrž ve vztahu k vyklizovanému bytu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2488/2005). Právní názor odvolacího soudu, že přiměřenost bytové náhrady z hlediska výše nájemného nelze posuzovat vzhledem k aktuální sociální situaci povinného, má oporu i v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. IV. ÚS 524/2003, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek č. 34 pod č. 138, z něhož správně vycházel odvolací soud. Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že na pronajímatele nelze při rozhodování o vyklizení bytu přenášet zátěž sociálně slabších osob z nájemců na pronajímatele, a že způsob, jak vyřešit případné finanční těžkosti povinných při uspokojování potřeby bydlení, leží ve sféře státní pomoci (např. formou příspěvku na bydlení). Ústavní soud také vyslovil názor, že je-li nájemné v nabízené bytové náhradě podle místních podmínek rovnocenné nájemnému v bytě vyklizovaném (v případě regulovaného nájemného v dosavadním bytě pak odpovídající obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě), je třeba nabízený byt z tohoto hlediska považovat za přiměřený bez ohledu na aktuální sociální situaci povinných.
Stejně tak dovolatelčina námitka tvrzeného rozporu exekuce (výkonu rozhodnutí) s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.) byla již v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, a to tak, že ji v těchto řízeních nelze považovat za případnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, pod poř. č. 67, usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 564/2005, ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 46/2006, ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2020/2004, ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2000/2005, či ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 520/2006).
Protože usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu