ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.978.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 978/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné M. O., zastoupené advokátkou, proti povinnému.E. Y. U., zastoupenému advokátem, pro 314.632,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 8 Nc 4546/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, č.j. 30 Co 367/2007-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 26. 3. 2007, č.j. 8 Nc 4546/2005-46, zastavil podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), exekuci nařízenou usnesením ze dne 8.2.2005, č.j. 8 Nc 4546/2005-5 (výrok I.), povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 25.845,- Kč (výrok II.) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 1.785,- Kč (výrok III.).
Usnesením ze dne 31. 7. 2007, č.j. 30 Co 367/2007-84, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, tj. ve výroku o zastavení exekuce, potvrdil, ve výrocích II. a III. je změnil tak, že povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 4.705,- Kč a k úhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi ve výši 1.785,- Kč zavázal povinného; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že oprávněná podáním z 11. 1. 2007 (došlým soudu prvního stupně 17. 1. 2007) nepochybně navrhla, aby byla nařízená exekuce zcela zastavena, takže soud prvního stupně nepochybil, pokud exekuci zastavil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná v plném rozsahu dovoláním, jímž namítá, že jí podepsaný návrh na zastavení exekuce není jejím podáním, neboť jej soudu nedoručila, a to ani prostřednictvím zmocněnce. Pokud podání obsahující její návrh na zastavení exekuce postoupil soudu povinný, dovozuje (a vzápětí vyvrací), že tak učinila nezmocněná Mgr. J. M., jíž povinný udělil pro zastupování v tomto řízení plnou moc, která však zanikla již 25. 3. 2005. Dovolatelka zdůrazňuje, že nemínila navrhnout zastavení exekuce s okamžitou platností. Z jejího odvolání – argumentuje dále – „bylo jednoznačně zjištěno,“ že neměla v úmyslu návrh na zastavení exekuce postoupit soudu a považovala listiny, které jí předložil povinný „za soukromoprávní dokumenty,“ které se nedotýkají vlastního exekučního řízení. Zejména očekávala, že povinný bude plnit dohodu, kterou sám připravil, a podle níž měl splácet dluh na výživném po 700 EUR měsíčně počínaje únorem 2007. Vedle toho dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že změnil odvoláním nedotčené nákladové výroky usnesení soudu prvního stupně. Odvolání totiž podala pouze do částky, která byla soudem prvního stupně opomenuta. K této změně navíc odvolací soud přistoupil na základě nových důkazů – příjmových pokladních dokladů na částky 700,- EUR a 11.700,- EUR – předložených povinným spolu s vyjádřením k odvolání oprávněné, aniž jí umožnil se s nimi i s podáním povinného seznámit a vyjádřit se k nim. Potvrzuje, že 700,- EUR od povinného obdržela, částku 11.700,- EUR však nikoliv, takový příjmový doklad nepodepsala; současně poukazuje na rozpor takové úhrady s obsahem dohody o splátkách.
Povinný ve vyjádření uvedl, že dovolání neobsahuje žádný dovolací důvod, což samo o sobě vede k jeho „odmítnutí, resp. nepřipuštění.“ Podle povinného je dovolání nepřípustně založeno pouze na uplatňování nových tvrzení, z nichž mnohá jsou v rozporu se skutečností i se spisem, a dovolatelka nespecifikovala, jaká otázka zásadního významu by měla být dovolacím soudem řešena. Proti měnícím výrokům není dovolání přípustné, protože se jedná o výroky o nákladech řízení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, resp. nepřipustil. Dodatkem k vyjádření ze dne 17. 10. 2008 povinný dovolacímu soudu oznámil, že Ústavní soud zrušil exekuční tituly.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti těm částem rozhodnutí, jimiž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné, není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustnost dovolání nevyplývá proto, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, a ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. použít nelze, neboť nejde o žádný z případů zde uvedených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Přípustné není dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí o věci samé.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla zastavena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, avšak argumentaci na podporu tohoto závěru soustředila výlučně k postupu odvolacího soudu při rozhodování o nákladech exekučního řízení (to, že proti těmto výrokům není dovolání objektivně přípustné, bylo vyloženo shora). Ostatně k přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou s to (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř.; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné, a tento předpoklad zde naplněn není (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.); tvrzení, že odvolací soud jednal v nepřítomnosti oprávněné a neumožnil jí vyjádřit se k věci, přípustnost dovolání tedy nezakládá.
Právní závěr (že oprávněná navrhla zastavení exekuce), na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak dovolatelka zpochybnila výlučně skutkovými výhradami, které – a to je podstatné – vnesla do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku. V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně tvrzení, že návrh na zastavení exekuce není jejím podáním (současně ovšem uvádí, že se jedná o jí podepsané podání) a že byl soudu doručen osobou k tomu nezmocněnou, přednesena nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl, oprávněná naopak namítala, že „ke zpětvzetí exekuce došlo z omylu a neznalosti věci na straně oprávněné poté, co ji povinný přesvědčil, že svůj závazek bude plnit, ale neplní,“ že se „domnívala, že svým podáním tedy vezme návrh zpět pouze do části, ve které již povinný svůj závazek splnil,“ a že „nevěděla, že svým podáním žádá o zastavení výkonu rozhodnutí nejen ve věci jistiny ...“ K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud proto nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna zaplatit náklady, které povinný vynaložil v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 1.000, - Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu