ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1752.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 1752/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po D. K., za účasti 1) R. K., zastoupené advokátem, 2) M. T., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 32 D 637/2006, o dovolání R. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 18 Co 270/2007-92, takto:
I. Dovolání R. K. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po D. K. (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Pardubicích dne 10.4.2006, č. j. 32 D 637/2006-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena JUDr. R. K., notářka v P. (§38 o.s.ř.).
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 19.4.2007, č. j. 32 D 637/2006-76, určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky 1.275.626,50 Kč, výši dluhů 13.003,50 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 1.262.623,- Kč (výrok I.); potvrdil nabytí dědictví dědicům tak, že „veškerý majetek zůstavitelky, tj. byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v domě, postaveném na stavební parcele číslo 3685/1 v obci P., se spoluvlastnickým podílem na společných částech uvedeného domu ve výši 201/10000, v katastrálním území P., byt a dům jsou zapsány na listech vlastnictví, pro katastrální území a obec P., u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště P., hotovost vydaná z nemocnice ve výši 626,50 Kč, další věci vydané z nemocnice: 3x prsten žlutý kov, řetízek ze žlutého kovu s přívěskem, starý nábytek v bytě a barevný televizor, nabyla dcera zůstavitelky R. K. s tím, že bude trpět jako věcné břemeno zatěžující shora uvedený byt právo doživotního užívání tohoto bytu ve prospěch M. T.“; že „M. T. nabývá věcné břemeno, právo doživotního užívání bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v domě, postaveném na stavební parcele číslo 3685/1 v obci P., s právem spoluužívání společných částí uvedeného domu v rozsahu spoluvlastnického podílu ve výši 201/10000, v katastrálním území P., avšak s povinností úhrady za údržbu bytu a plateb do fondu oprav domu, tedy příspěvků na výdaje spojené se správou domu, na opravy, rekonstrukce a modernizace domu, které je jinak povinen hradit vlastník bytu poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu“; že „věcné břemeno se oceňuje částkou 506.060,- Kč“ a že „za pasiva dědictví odpovídají dědicové v poměru nabytého majetku z dědictví, tedy R. K. do výše 60,33% a M. T. do výše 39,67%“ (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.). Uvedl, že „o rozdělení majetku v souladu se závětí zůstavitelky neuzavřeli dědicové dohodu, neboť dcera zůstavitelky nesouhlasila s oceněním věcného břemene dle znaleckého posudku a ocenění věcného břemene je součástí dědické dohody“ a že „proto bylo soudem potvrzeno nabytí dědictví dědicům, jejichž dědické právo bylo prokázáno, dle dědických podílů vyplývajících ze závěti a zároveň stanovena i obvyklá cena věcného břemene“.
K odvolání R. K. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28.11.2007, č. j. 18 Co 270/2007-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil „v tom správném znění výroku II. v části o vymezení povinností M. T. spojených s věcným břemenem tak, že M. T. je povinen udržovat byt v domě na stavební parcele č. 3685/1 v části obce Z. P., katastrálním území a obci P. na své náklady, je povinen hradit energie, vodu, plyn a topení a je povinen hradit veškeré příspěvky a platby společenství vlastníků bytových jednotek v domě, kde se označený byt nachází, které je jinak povinen hradit vlastník bytové jednotky“ a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že zřízením věcného břemene nevzniká závazkový vztah mezi vlastníkem a oprávněným, jehož obsahem by byla povinnost oprávněného poskytovat protiplnění spočívající v platbách za užívání věci, jako tomu je v nájemních vztazích“; že „hodnota věcného břemene vyjadřuje prospěch, jehož se oprávněnému dostane užíváním nemovitosti“; že „povinnosti spojené s vlastnictvím věci (daň z nemovitosti, pojištění) nese nadále vlastník“; že „oprávněný je v zásadě pouze povinen hradit náklady na zachování a opravy věci“; že „zůstavitelka ve své závěti vymezila povinnosti oprávněného tak, že je povinen kromě údržby bytu nést i náklady spojené s platbou energie, vodného, plynu, topení a nájemného“; že „vzhledem k tomu, že platby nájemného mezi vlastníkem a oprávněným jsou pojmově vyloučeny, je nepochybné, že zůstavitelka výrazem nájemné mínila, aby oprávněný vlastníkovi hradil náklady, které je povinen vlastník bytu poukazovat na údržbu a správu společných částí domu“; že „tyto platby jsou běžně označovány nepřesně jako nájemné, ačkoliv vztah mezi společenstvím vlastníků jednotek jako správcem společných částí domu na straně jedné a vlastníkem bytu jako spoluvlastníkem společných částí domu na straně druhé není nájemním vztahem, nýbrž je upraven v zákoně č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala R. K. dovolání. Namítá, že „vzhledem k občanskoprávní odpovědnosti vlastníka jednotky za škody způsobené na majetku třetích osob z provozu jednotky (veškeré vnitřní rozvody vody, topení, plynu a el. energie jsou původní z 50.let minulého století) je nezbytné uzavřít pojistnou smlouvu na tato rizika, jelikož jde o jednotku v nejvyšším patře budovy a riziko vyplavení níže položených bytů je reálné“; že „dále je nezbytné uzavřít pojistnou smlouvu na vnitřní vybavení jednotky na škody ze živelných událostí (požár ze zkratu el. rozvodů, požár a výbuch plynu při poruše spotřebiče nebo rozvodu), jelikož společenství vlastníků zajišťuje pojištění pouze společných částí domu“; že „jelikož společenství vlastníků soustřeďuje ve fondech společenství finanční prostředky na opravy a rekonstrukci společných částí domu, pak je s ohledem na stáří zařizovacích předmětů a vybavení jednotky (vše původní z 50. let minulého století) vytvářet rezervy na obnovu“; že „vedle těchto nákladů vlastníka jde i o povinnost platit daň z nemovitosti ve smyslu zákona č. 338/1992 Sb.“; že „výkladem rozsahu pojmu nájemné odvolací soud sice rozšířil povinnosti M. T., ale v zásadě pominul skutečnost nemožnosti jakéhokoliv využití zděděného majetku k úhradě nákladů s vlastnictvím tohoto majetku spojených“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
R. K. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (práva a povinnosti účastníků nebyla odvolacím soudem stanovena oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.1997, sp.zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 1999)
Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné, neboť ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání by tedy v této věci mohla být založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Z obsahu spisu vyplývá, že zůstavitelka sepsala vlastní rukou závěť, v níž uvedla: „Ustanovuji pro případ své smrti za dědičku veškerého svého majetku svou jedinou dceru R. K. Pro případ její smrti by můj veškerý majetek dědili moji vnuci A. K.a P. K. Pro svého druha M. T., který financoval koupi bytu, zřizuji formou věcného břemena právo doživotně užívat byt 1+2. A to za úhradu na údržbu, jakož i ostatních plateb za energii, vodné, plyn, topení a nájemné. Toto právo zřizuji pouze pro svého druha. Dále je mým přáním, aby byl byt po vyrozumění zpřístupněn mé dceři R. K. a její rodině“.
Podle ustanovení §151n odst. 1 obč. zák. věcná břemena omezují vlastníka věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
Podle §151n odst. 3 obč. zák. pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřené náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.
Podle §151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení §134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, je poplatníkem daně vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se uplatní i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst. 1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku k odlišnému závěru o vymezení obsahu věcného břemene zřízeného na základě závěti zůstavitelky ve prospěch M. T., s odůvodněním shora citovaným, nemůže usnesení odvolacího soudu jen z těchto důvodů spočívat na nesprávném právním posouzení věci. Vzhledem k tomu, že dovolatelka v dovolání napadá jen správnost postupu soudů podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku, nemá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání R. K. není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR proto dovolání R. K. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. a), §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu