ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2669.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2669/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. n. b., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 73/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008 č.j. 62 Co 460/2007-179, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 12.10.2005 sdělila žalovaná žalobci, že na základě rozhodnutí bankovní rady Č. n. b. ze dne 22.9.2005 bylo ke dni 31.1.2006 zrušeno jeho pracovní místo \"metodika platební bilance\" a že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, neboť se stal nadbytečným a nemá pro žalobce \"žádné jiné vhodné volné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci a pracovnímu profilu\".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru v celkové výši 1.317.408,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nebyla naplněna skutková podstata uvedená ve výpovědi, neboť \"nedošlo k organizačním změnám, a pokud k nim došlo, stalo se tak později, než mu byla dána výpověď\", že žalovaná nesplnila svoji nabídkovou povinnost a že důvodem výpovědi též byla jeho diskriminace ze strany žalované.
Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co vyloučil žalobu o zaplacení náhrady mzdy k samostatnému řízení - rozsudkem ze dne 14.5.2007 č.j. 23 C 73/2005-88 žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobci, který pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy od 1.10.1994, byla dne 13.10.2005 předána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce z důvodu zrušení jeho pracovního místa \"metodik platební bilance\", o němž bylo žalovanou rozhodnuto dne 22.9.2005. Ohledně pracovního zařazení žalobce vzal za prokázané, že jeho hlavní agendou bylo sestavování publikace \"Vývoj měnových nástrojů a pravidel obezřetného chování bank\", které bylo na základě personálního auditu rozhodnutím ředitele sekce měnové a statistiky a odsouhlasením viceguvernérů banky zrušeno, a že jeho ostatní doplňkové agendy byly postupně utlumeny v důsledku vydávání právních předpisů Evropské unie ve všech komunitárních jazycích včetně češtiny a zbytek jeho agendy byl přerozdělen mezi ostatní zaměstnance; v oboru sekce měnové a statistiky se snížil organizační změnou k 1.2.2006 počet pracovních míst metodiků platební bilance z 9 na 6, přičemž jedno pracovní místo bylo zrušeno a dvě pracovní místa byla změněna na specialisty platební bilance. Žalobci byl při pohovoru dne 10.10.2005 předložen seznam neobsazených pracovních míst, která však nebyla pro něho vhodná, neboť k jejich výkonu by potřeboval hlubší znalosti makro a mikroekonomie, statistických a ekonometrických metod, analytické schopnosti a schopnosti samostatné vědecké práce. U žalované bylo volné též místo řidič - bankovní specialista, pro něž však žalobce nesplňoval předpoklady, neboť neměl řidičské oprávnění k řízení speciálních vozidel pro přepravu peněz ani fyzické a zdravotní předpoklady, a místo inspektor - specialista žalobce odmítl, protože se jednalo jen \"o záskok za mateřskou dovolenou na dobu určitou\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že u žalované došlo k organizační změně, která měla za následek zrušení pracovního místa žalobce, že žalovaná splnila svoji nabídkovou povinnost a že tedy je výpověď z pracovního poměru ze dne 12.10.2005 platným právním úkonem.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.1.2008 č.j. 62 Co 460/2007-179 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, neboť na základě prokazatelných organizačních změn, které nastaly u žalované, se stal žalobce pro ni nadbytečným, výpověď z pracovního poměru má všechny náležitosti, byla žalobci doručena a žalovaná prokázala splnění nabídkové povinnosti ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 zákoníku práce. K novým skutečnostem, které žalobce uvedl o uvolnění dvou pracovních míst v odboru platební bilance v době, kdy mu byla dána výpověď pro nadbytečnost, odvolací soud nepřihlédl, neboť nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že \"celé řízení je postiženo vadným postupem, neboť vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu žádnou oporu v provedeném dokazování\", že \"soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem žalobce a k jím označeným důkazům, takže vůbec nezjistil skutkový stav věci a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení\". Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by v odvolání uvedl nové skutečnosti, které se týkaly uvolnění dvou pracovních míst v odboru platební bilance v době, kdy mu byla dána výpověď pro nadbytečnost, neboť \"tyto skutečnosti byly u soudu prvního stupně uplatněny žalovanou 10.2.2006\". Podle názoru žalobce odvolací soud \"posoudil všechny právní otázky v této věci v rozporu s judikaturou a tedy v rozporu i s hmotným právem\", když ve skutečnosti u žalované zastával pracovní místo metodika statistiky platební bilance, které nebylo zrušeno, a \"jediným důvodem výpovědi byl jeho předdůchodový věk a uvolnění kancelářských prostor pro nově přijímané zaměstnance\". Žalovaná též nesplnila svoji nabídkovou povinnost, neboť neprokázala, že by žalobce nebyl schopen vykonávat funkci poradce viceguvernéra, poradce v samostatném odboru ekonomického výzkumu, staršího ekonoma a hlavního analytika ekonomiky\" nebo zastávat místa bankovního policisty - řidiče či inspektora specialisty bankovního dohledu, která nebyla žalobci nabídnuta. Žalovaná navíc zřídila nová pracovní místa \"jako kompenzaci za pracovní místa zrušená\" a žalobce mohl nastoupit do takového nově zřízeného pracovního místa. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Žalobce ve svém dovolání - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že řízení je \"postiženo vadným postupem, jenž má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, protože vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu soudního spisu oporu v důkazních prostředcích a v provedeném dokazování\" a že \"odvolací soud nepřihlédl k důkazům, které žalobce označil, ačkoliv se nejednalo o nové skutečnosti a že tyto skutečnosti byly uplatněny již v řízení u soudu prvního stupně\". Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatel na rozdíl od skutkového zjištění soudů obou stupňů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (že \"u žalované nedošlo k organizační změně, kterou by bylo zrušeno jeho pracovní místo, že žalovaná neprokázala, že by v době, kdy mu byla dána výpověď pro nadbytečnost, neměla pro žalobce žádné jiné vhodné pracovní místo\" a mnohé další) a na nich pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že, \"nedošlo-li k organizační změně, při níž by bylo zrušeno jeho pracovní místo, nemohl se stát pro žalovanou nadbytečným a nemohla mu být dána platná výpověď pro nadbytečnost, že žalovaná nesplnila svoji nabídkovou povinnost podle §46 odst. 2 zák. práce\" a pod.). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalobce tedy nespočívají v uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 3 a §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst.2 písm. a) a §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu