ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3129.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 3129/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. M., zastoupeného advokátem, proti žalované T. I. s.r.o., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 239/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. ledna 2008 č.j. 30 Co 307/2007-66 takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17.1.2008 č.j. 30 Co 307/2007-66, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14.3.2007 č.j. 9 C 239/2006-50 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na „určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalovanou žalobci dopisem z 22.8.2006 a na náhradu mzdy ve výši 797,25 Kč hrubého za každý obvyklý pracovní den počínaje dnem 23.8.2006 až do doby, kdy mu umožní pokračovat ve smluvené práci nebo kdy mezi nimi dojde k jiné dohodě“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud vyložil otázku určení počátku běhu jednoměsíční subjektivní lhůty uvedené v ustanovení §53 odst. 2 zák. práce (ve znění účinném do 31.12.2006) v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 725/96, uveřejněný pod č. 6 v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.3.1998, sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 1998, popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2004, sp. zn. 21 Cdo 41/2004), a - spočívá-li důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v dlouhodobém neomluveném zameškání práce zaměstnancem jako tomu bylo v posuzovaném případě - v souladu se závěry, k nimž již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu III, str. 74, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1969, sp. zn. 7 Cz 71/69, uveřejněný pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2002 sp. zn. 21 Cdo 910/2001).
Žalobce ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil rovněž dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (namítá, že postup soudu „odporuje ustanovení §132 o.s.ř.“ a rozvádí „skutečnosti“, ve kterých nesprávný postup soudu spatřuje). K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006]. Okolnost, že řízení je případně postiženo vadou (dovolatel poukazuje na skutečnost, že u soudu prvního stupně „projednávání bylo chaotické a probíhalo ve značné nervozitě“), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2009
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu