ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4785.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4785/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Š. S., zastoupeného advokátem, proti žalované O., a.s., zastoupené advokátkou, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 238/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2008 č.j. 16 Co 122/2008-110, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná na odškodnění pracovního úrazu ze dne 24.2.1974 zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 1.9.2004 do 31.8.2006 celkem 1.622.012,- Kč s úroky z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pro následky pracovního úrazu není schopen po skončení pracovního poměru účastníků vykonávat práci v lese při přibližování dřeva z lesa vlastními koňmi a při přibližování dřeva vlastním traktorem a že mu proto uchází výdělek ve výši 78.200,- Kč měsíčně \"před zdaněním\", od něhož je třeba odečíst pobíraný invalidní důchod.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 31. ledna 2008 č.j. 8 C 238/2006-92 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že Česká republika nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Z výsledků dokazování, zejména znaleckého posudku 3. lékařské fakulty U. K. v P., dovodil, že žalobcův zdravotní stav se po roce 2002 výrazně zhoršil a že ke dni 1.9.2004 nebyl schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost \"jak pro následky pracovního úrazu z roku 1974, tak pro závažné srdeční onemocnění\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu a škodou spočívající ve ztrátě na výdělku, kterého by žalobce dosáhl při výkonu práce stahování dříví vlastními koňmi nebo přibližování dříví vlastním traktorem. Další dokazování, jehož provedení žalobce navrhoval, soud prvního stupně odmítl jako nadbytečné.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.6.2008 č.j. 16 Co 122/2008-110 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že ani za odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by zpochybňovalo správnost znaleckého posudku. Námitku žalobce, že nebyl v řízení před soudem prvního stupně proveden jeho \"účastnický výslech\", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"výpověď účastníka ve sporném řízení má toliko podpůrný význam a je prováděna, pokud nelze dokazovanou skutečnost prokázat jinak\", že v projednávané věci \"dokazované skutečnosti bylo třeba prokázat jiným způsobem - znaleckým posudkem, protože k tomu bylo třeba odborných znalostí\", a že žalobcem \"obšírně popsané\" zdravotní problémy vzal odvolací soud v úvahu s \"připomenutím\", že žalobcův názor \"není podložen žádným odborným posudkem či lékařskou zprávou\" a \"jde toliko o osobní názor žalobce, který na objektivním stavu věci nemůže nic změnit\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud \"akceptoval stav\", kdy mu \"bylo upřeno vystoupit před soudem prvního stupně a promluvit\", a že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům, zejména \"návrhu na účastnický výslech žalobce\". Soud prvního stupně v odůvodnění zamítavého rozsudku nevysvětlil, proč tento důkaz neprovedl. Odvolací soud \"tento postup akceptoval\" s tím, že \"postačujícím byl znalecký posudek\"; žalobce s tímto názorem nesouhlasí a dovozuje, že podmínky ustanovení §131 odst.1 občanského soudního řádu k provedení důkazu výslechem účastníka byly splněny a že \"odmítnutí tohoto důkazu je porušením práva na spravedlivý proces\". V příloze k dovolání žalobce dále zpochybňuje skutkové závěry soudů a namítá, že nebyly prošetřeny všechny jím namítané skutečnosti. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen \"o.s.ř.\"), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Důkaz výslechem účastníka řízení může soud nařídit, jen jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, ledaže jde o řízení uvedená v ustanovení §120 odst.2 o.s.ř., o řízení o rozvod manželství nebo o řízení o zrušení, neplatnost nebo neexistenci registrovaného partnerství (srov. §131 odst.1 o.s.ř.).
V projednávané věci, v níž nešlo o některé z řízení uvedených v ustanovení §120 odst.2 o.s.ř., o řízení o rozvod manželství nebo o řízení o zrušení, neplatnost nebo neexistenci registrovaného partnerství, byl důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení jednak důkazem nezpůsobilým prokázat pro věc významné skutečnosti, protože rozhodnutí ve věci záviselo na odborných znalostech, jednak - jak správně uvedl odvolací soud - bylo v řízení možné rozhodné skutečnosti prokázat (a také byly prokázány) jinými důkazy. Soudy tedy vyložily ustanovení §131 odst.1 o.s.ř. v souladu s ustálenou soudní praxí a rozsudek odvolacího soudu z důvodu výkladu ustanovení §131 odst.1 o.s.ř. nemůže mít po právní stránce zásadní význam.
Dalšími námitkami žalobce ve svém dovolání - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (podle názoru žalobce odvolací soud \"akceptoval stav\", kdy mu \"bylo upřeno vystoupit před soudem prvního stupně a promluvit\"), jednak zpochybňuje skutkové závěry soudů, na nichž rozsudek odvolacího soudu spočívá. Tyto námitky tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 3 a §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst.2 písm. a) a §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu