ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.893.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 893/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. P., 2) Ing. R. P., zastoupenému advokátem, a 3) J. P., o 3.300.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2003 č.j. 20 Co 36/2003-60, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 9/2003, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2007 č.j. 11 Cmo 57/2007-214, takto:
I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.3.2003 č.j. 20 Co 36/2003-60 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.8.1993 č.j. 26 C 285/93-10, kterým bylo žalovaným uloženo, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně 2.060.000,- Kč s 3% úrokem od 30.10.1992 do 31.5.1993 z částky 3.300.000,- Kč, od 31.5.1993 do 2.7.1993 z částky 2.411.060,- Kč a od 2.7.1993 do zaplacení z částky 2.060.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 111.580,- Kč k rukám \"právní zástupkyně žalobce\", a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.575,- Kč k rukám advokátky JUDr. K. L.. Poté, co zjistil, že rozsudek obvodního soudu byl žalovanému 2) doručován na adresu nejprve dne 10.8.1993, kdy nebyl zastižen a bylo mu učiněno oznámení o dalším doručení dne 12.8.1993, a že písemnost byla uložena dne 12.8.1993 na poště a adresát byl vyzván k jejímu vyzvednutí, neboť ani při druhém pokusu o doručení dne 12.8.1993 nebyl zastižen, dospěl městský soud k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného 2), podle kterého se v době doručování na uvedené adrese nezdržoval, protože již od května 1990 bydlel a byl přihlášen k trvalému pobytu v R. n. L. Protože rozsudek obvodního soudu byl žalovanému 2) řádně doručen ve smyslu tehdy platného ustanovení §47 odst.2 občanského soudního řádu dnem 16.8.1993, je odvolání podané proti němu až dne 22.10.2001 opožděné.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalovaný 2) z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Zdůvodnil ji zejména tím, že rozhodnou dobou pro posouzení otázky, zda se zdržoval na adrese, jsou dny 10. a 11.8.1993. Žalovaný již v původním řízení tvrdil, že v té době bydlel v R. n. L., kde byl od 7.5.1990 přihlášen k trvalému pobytu. Splátky kupní ceny jezdil platit do P. v období měsíců dubna až června 1993, důvodem jeho cest do P. bylo nejen zaplacení splátky, ale \"také dokládání zaplacení každé splátky žalobci\", a návrhy zápisů do obchodního rejstříku prováděl jeho syn [žalovaný 3)]; z těchto skutečností proto nelze usuzovat na to, kde se žalovaný 2) v rozhodné době zdržoval. Žalovaný 2) nesouhlasí s názorem městského soudu, že by výpovědi svědků F. Z. a dr. H. B. neprokazovaly jeho tvrzení, a dovozuje, že rozsudek obvodního soudu mu nebyl řádně doručen a že jím podané odvolání proto nemůže být opožděné.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.5.2003 č.j. 66 C 9/2003-30 žalobu pro zmatečnost \"včetně návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku\" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. je podle názoru soudu prvního stupně \"právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení\", v \"jejím rámci\" však nelze \"přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí o odmítnutí odvolání\" a ani \"skutková zjištění, která vedla k právnímu závěru o odmítnutí odvolání\"\'; pomocí žaloby pro zmatečnost nelze provádět \"meritorní přezkum rozhodnutí odvolacího soudu a tedy fakticky nové odvolací řízení\", neboť jejím \"cílem zjevně je zkoumání procesního postupu odvolacího soudu\". Soud prvního stupně - veden tímto právním názorem - dovodil, že v původním řízení bylo \"nařízeno jednání k provedení důkazů, které měly vést k zaujetí stanoviska ohledně včasnosti podaného odvolání\", důkazy byly při jednání řádně provedeny, účastníci řízení měli možnost \"se k této otázce vyjádřit\" a rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost \"logickou stavbou a strukturou\" odpovídá požadavkům ustanovení §157 odst.2 o.s.ř. V řízení o žalobě pro zmatečnost nebyly k otázce opožděnosti odvolání provedeny další důkazy, neboť \"nešlo o další odvolací řízení ani o pokračování v důkazním řízení, které bylo vedeno u odvolacího soudu\", a soud \"v řízení o žalobě pro zmatečnost nemá pravomoc přezkoumávat věcnou správnost napadeného usnesení\". Soud prvního stupně dále odmítl námitky žalovaného 2), že odvolací řízení mělo být v původním řízení přerušeno s ohledem na účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného 3), a že mu v původním řízení nebylo umožněno \"vyjádřit se k provedeným důkazům, shrnout své návrhy a vyjádřit se ke skutkové a právní stránce věci\", a uzavřel, že žaloba pro zmatečnost není opodstatněná.
K odvolání žalovaného 2) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.3.2004 č.j. 11 Cmo 249/2003-51 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že usnesení soudu prvního stupně je třeba přezkoumat v systému tzv. úplné apelace, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé, a že v původním řízení byl ze žalovaných účastníkem odvolacího řízení pouze žalovaný 2), se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. je \"skutkově nebo právně chybný, tj. v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto (popř. že odvolací řízení muselo být zastaveno)\", a dodal k němu, že \"zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. má zákon na mysli případy, kdy odvolací soud učinil na základě provedených důkazů skutkově a právně chybný závěr o včasnosti odvolání, event. pro závěr o včasnosti odvolání si neopatřil dostatek podkladů\". Městský soud však v původním řízení provedl k otázce včasnosti odvolání podrobné dokazování, všechny provedené důkazy řádně zhodnotil ve smyslu ustanovení §132 o.s.ř., jeho skutkové závěry nejsou v rozporu s provedenými důkazy a \"také právní závěr o opožděnosti odvolání žalovaného 2) se skutkovými závěry koresponduje\"; žalobou pro zmatečnost napadené usnesení \"má náležitosti požadované ustanovením §157 odst.2 o.s.ř. (§167 odst.2 o.s.ř.)\", nebyly \"shledány takové vady řízení a rozhodnutí, které by mohly mít vliv na správnost závěrů o opožděnosti odvolání\", a žaloba pro zmatečnost \"nemůže sloužit k polemice účastníka řízení s důkazy odvolacím soudem řádně zhodnocenými\". K námitkám žalovaného 2) zpochybňujícím řádné doručení rozsudku obvodního soudu v původním řízení odvolací soud uvedl, že adresu v P., sám uvedl v odvolání podaném proti rozsudku obvodního soudu, a že je nevěrohodné vysvětlení, podle kterého o zápisy v obchodním rejstříku \"se staral jeho syn\" a žalovaný 2) \"na obsah zápisu neměl vliv\", neboť žalovaný 3) jako jednatel dotčených společností \"měl zapsánu v obchodním rejstříku totožnou adresu, a proto musel mít povědomost o tom, zda se jeho otec na uvedené adrese zdržuje\". Protože také ostatní závěry soudu prvního stupně jsou správné a protože \"v rámci důvodu podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. nelze uplatnit odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.\", není odvolání žalovaného 2) důvodné.
K dovolání žalovaného 2) Nejvyšší soud usnesením ze dne 14.12.2005 č.j. 21 Cdo 489/2005-101 usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný a tedy v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno, a že zákon předpokládá, že na základě žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. bude přezkoumána (posouzena) věcná správnost závěrů odvolacího soudu, čímž bude zajištěno, že obstojí jen taková rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, která jsou po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem. Dovodil současně, že soudy neměly při rozhodování o žalobě pro zmatečnost posuzovat otázku, zda žalovaný 2) v původním řízení tvrzení o tom, že se v místě doručování nezdržoval, skutečně prokázal a zda tedy odvolací soud v napadeném usnesení ze dne 6.3.2003 č.j. 20 Co 36/2003-60 v souladu se zákonem dovodil, že odvolání bylo podáno opožděně, jen formálně, neboť smyslem tohoto mimořádného opravného prostředku je meritorní přezkum usnesení odvolacího soudu, a že soud může v řízení o žalobě pro zmatečnost zopakovat dokazování provedené v původním řízení (zejména má-li za to, že je třeba důkaz výslechem účastníků nebo svědků hodnotit jinak než v původním řízení) nebo provést další důkazy, které v původním řízení ani nebyly navrženy.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 13.11.2006 č.j. 66 C 9/2003-190 žalobu pro zmatečnost \"včetně návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku\" znovu zamítl a rozhodl, že žalovanému se vrací přeplatek soudního poplatku z dovolání ve výši 3.333,- Kč, že žalovaný je povinen zaplatit \"České republice na účet soudu\" na náhradě nákladů svědečného 1.140,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.725,- Kč k rukám advokátky JUDr. D. P. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému 2) se nepodařilo prokázat své tvrzení, že by se v rozhodné době (v době doručování zásilky v srpnu 1993) nezdržoval na adrese v P., ale že bydlel v R. n. L. Dovodil, že se žalovaný vícekrát od roku 1972 přihlásil v P., a to k přechodnému nebo trvalému pobytu, že v rozhodné době byl sice hlášen na adrese R. n. L., nicméně souhlasil s názorem odvolacího soudu, že šlo o evidenční údaj a že rozhodující bylo faktické bydlení a zdržování se na konkrétním místě. Z výpovědí svědků vyplynulo, že \"po uzavření kupní smlouvy o prodeji nemovitosti v P. proběhla řada jednání mezi rodinou žalobce a rodinou žalovaného, která se uskutečnila v období r. 1992 do r. 1996 - 1997 na adrese v P., že žalovaný byl na těchto jednáních přítomen, že žádnému nesdělil, aby za ním jezdil do R. n. L., že jednání probíhala také v pobočce spořitelny v P., a že žalovaný rovněž venčil v okolí tohoto bydliště psa\". Výpověď svědka Z. nepřinesla žádnou skutečnost, která by tato zjištění vyvracela (nemohl si vzpomenout, kdy žalovaný přesně v R. n. L. bydlel), ani J. P. nebyl schopen bydlení svého otce v roce 1993 blíže specifikovat.
K odvolání žalovaného 2) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.10.2007 č.j. 11 Cmo 57/2007-214 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.600,- Kč k rukám JUDr. D. P. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že \"žalovaný jednoznačně neprokázal, že by se ve dnech 11.8.1993 až 14.8.1993 zdržoval na jiném konkrétním místě (v R. n. L.) než na adrese v P., a že tedy podle ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném v době doručení nastala fikce doručení\". K námitce žalovaného 2) odvolací soud uvedl, že z dopisu jeho syna [žalovaného 3)] z února 2005 nevyplývá, že by žalovaný neměl klíče od bytu v P., a že tuto skutečnost žalovaný ani nikdy dříve netvrdil a že navíc nelze prokázat, kdy byl uvedený dopis skutečně napsán.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Namítl, že \"v jeho případě nebyly splněny předpoklady ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.8.1993, konkrétně požadavek, aby se žalovaný v rozhodné době v místě doručování zdržoval\". Uvedl, že v době od 11.8.1993 do 14.8.1993 měl trvalé bydliště v R. n. L., že zde skutečně bydlel a pravidelně se zde zdržoval, že \"tato skutečnost vyplývá z listinných důkazů (pokladní složenky K. b. v P. ze dne 30.6.1993, potvrzení K. b., potvrzení Č. s. s. z. o oznámení rozhodnutí o zvýšení důchodu, potvrzení Městského úřadu R. n. L. z 22.4.2003 o placení poplatku za psa za období 1992-1994, z kopie zprávy ošetřujícího lékaře z 29.3.1993 a kupní smlouvy z 5.10.1992) a z výpovědí svědků (F. Z., dr. B. a výpovědi J. P.)\", že soud prvního stupně zaslal svůj rozsudek ze dne 2.8.1993 žalovanému 2) na adresu v P. pouze na základě údaje uvedeného žalobcem v žalobě, a že \"soudy neakceptovaly svědeckou výpověď J. P., že se žalovaný 2) na adrese v rozhodném období nezdržoval, ani zdržovat nemohl\". Dále namítl, že, s ohledem na ohlášení trvalého pobytu, \"předpoklad místa doručení je právě místo trvalého pobytu\" a že soud neměl bez dalšího považovat za místo doručení pouze adresu, kterou uvedl na žalobním návrhu žalobce, a že \"tak došlo k absurdní situaci, kdy žalovaný 2) má prokazovat, že se v rozhodném období doručení rozsudku zdržoval právě v místě svého trvalého bydliště, tedy v místě, kde se pravidelně zdržoval, a ne na adrese, kterou uvedl žalobce svévolně ve svém žalobním návrhu\". Podle názoru dovolatele \"soudy účelově vyhodnotily provedené důkazy, neboť zcela pominuly důkazy svědčící ve prospěch žalovaného 2) a důkazům žalobce přiřkly neodůvodněně větší váhu, aniž by se zabývaly věrohodností těchto důkazů\". Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o,s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo k němu legitimovaným účastníkem řízení podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že k doplnění dovolání provedenému podáním ze dne 21.4.2008 nelze přihlédnout (srov. §241a odst.4 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. b) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného 2) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst.2 a §237 odst. l písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalovaný 2) - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje (nenamítá, že by odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že by jej nesprávně vyložil) a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by usnesení odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalovaného 2) uvedené v dovolání představují pouze kritiku skutkových zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, tedy uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Podstatou námitek je totiž nesouhlas žalovaného 2) s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil důkazy provedené v řízení. Podle dovolatele z těchto důkazů - oproti zjištění soudů, jejichž postup při hodnocení důkazů považuje za chybný - ve skutečnosti vyplývá, že \"v rozhodné době od 11.8.1993 do 14.8.1993 měl žalovaný 2) trvalé bydliště v R. n. L., kde skutečně bydlel, a na adrese v P. se nezdržoval\". Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak výše uvedeno - přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Protože dovolání žalovaného 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný 2) s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu