ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4460.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4460/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) P. M. a 2) P. M., a 3) JUDr. S. V., s. k. p. ú. Z. d. O., o určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 273/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2007, č. j. 31 Co 111/2007-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č. j. 31 Co 111/2007-191, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 13 C 273/2004-160.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání nebylo podáno jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání v daném případě přichází v úvahu jen za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042.
Dovolatelka v tomto případě žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu nevymezila. Vadu řízení spatřuje v tom že soud prvního stupně zcela ignoroval její námitku vydržení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a odvolací soud, aniž postupoval podle §213b o. s. ř., se s touto námitkou vypořádal sám, čímž ji zbavil možnosti přezkumu ve druhé instanci. K tomu je třeba poznamenat, že vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. V tomto případě tomu tak není.
K dané věci dovolací soud dodává, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že se matka žalobkyně nemohla stát vlastnicí sporných staveb, vyplývá z jasného znění zákona, a to §133 odst. 2 obč. zák. (citace v rozsudku soudu prvního stupně), když transformační dohoda, jíž se vydává oprávněné osobě majetkový podíl v zemědělském družstvu v podobě nemovitosti, která je zapsána v katastru nemovitostí, je bezpochyby současně smlouvou o převodu nemovitostí, jež se do katastru zapisuje.
Pokud pak odvolací soud negativně posoudil dobrou víru dovolatelky v době potřebné pro vydržení, lze k tomu pouze poznamenat, že dovolatelka zpochybnila jen jeden z argumentů odvolacího soudu, který má svědčit v její neprospěch, a to že ztratila dobrou víru v březnu 1999, kdy byla vyzvána k předložení rozhodnutí o projednání dědictví po zemřelé matce. Pominula však, že odvolací soud v uvedeném směru poukázal ještě na žalobu na vyloučení věci z konkurzní podstaty z 15. 9. 2003, podanou ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 102/2003 s tím, že žalobkyně měla informace i z řízení konkurzního, týkajícího se úpadce ZD O. K.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu