ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5067.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 5067/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce S. Z. m., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. V., o zaplacení částky 13 185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 135/2007, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2008, č. j. 56 Co 272/2008-109, takto:
I. Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2008, č. j. 56 Co 272/2008-109, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. dubna 2008, č. j. 9 C 135/2007-103, zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 7. září 2007, č. j. 9 C 135/2007-58, s odůvodněním, že žalovaný ani v dodatečné lhůtě nezaplatil soudní poplatek z odvolání.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. května 2008, č. j. 56 Co 272/2008-109, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž účastníky poučil, že proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné.
Podáním ze dne 14. července 2008 žalovaný napadl potvrzující usnesení odvolacího soudu výslovně „odvoláním“ s tím, že žádá odvolací soud o přezkoumání a přehodnocení jeho rozhodnutí, což na výzvu soudu prvního stupně potvrdil následujícím podáním ze dne 13. srpna 2008.
Odvolání je podle §201 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou soudy odvolacími v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (§10 OSŘ). Naproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním (§236 odst. 1 OSŘ). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a OSŘ). Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, nýbrž dovolání, občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu (byť v rozporu s procesními předpisy) podáno, je třeba řízení o něm podle §243c odst. 1 ve spojení s 104 odst. 1 OSŘ zastavit. Tento názor vyslovil dovolací soud už v usnesení ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 7/2001, v němž současně vysvětlil, proč je to právě Nejvyšší soud ČR, jemuž přísluší o zastavení řízení rozhodnout. V podrobnostech lze na zmíněné rozhodnutí odkázat.
Za situace, kdy žalovaný trvá na tom, že jeho podání ze 14. 7. 2008 je „odvoláním“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, tedy Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o tomto podání zastavit.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť žalobci, kterému by náhrada nákladů příslušela podle §146 odst. 2 věty prvé OSŘ, náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu