ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5220.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 5220/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. G., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Ing. M. V.,a 2) Mgr. L. V., zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 37/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č. j. 17 Co 246/2004-204, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
III. Žalovaná 2) nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. dubna 2004, č. j. 9 C 37/2001-180, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k objektu bydlení č. p. 654 na pozemku parc. č. 946 a pozemku parc. č. 946 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaným na LV č. 2459 pro obec Z. a kat. území Z. Pod bodem II. podíl žalobkyně 2/8 k předmětným nemovitostem přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaného 1) s tím, že podíl žalované 2) se nemění a je i nadále 1/8. Žalovanému 1) uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 110.000,- Kč. Pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobkyně v rozsahu ¼, žalovaný 1) 5/8 a žalovaná 2) 1/8. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Žalobkyně navrhla, aby nemovitosti byly přikázány za náhradu do vlastnictví žalovaných, žalovaná 2) o podíl žalobkyně neměla zájem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k označeným nemovitostem. S ohledem na to, že objekt bydlení nelze reálně rozdělit, přikázal spoluvlastnický podíl žalobkyně k nemovitostem žalovanému 1), který o podíl žalobkyně projevoval zájem. Při výpočtu přiměřené náhrady soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku společnosti N., s. r. o., se sídlem ve V. M., podle kterého cena podle cenového předpisu činí 1 913 800 Kč a obvyklá cena v daném „právním a technickém stavu“ částku 440.000,- Kč. Pokud by nemovitost byla volná bez nájemníků, činila by obvyklá cena částku 2.700.000,- Kč, a pokud by byla obsazena nájemníky s nájemným v obvyklé výši, pak by obvyklá cena činila částku 1.100.000,- Kč. Přiměřenou náhradu vypočetl z částky 440.000,- Kč.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. května 2007, č. j. 17 Co 246/2004-204, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalovanému 1) uložil, aby žalobkyni na vypořádání zaplatil částku 275.000,- Kč, a jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně ohledně zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků a přikázání podílu žalobkyně do vlastnictví žalovaného 1). Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za spravedlivé při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalobkyně vycházet z obvyklé ceny nemovitostí ve výši 1.100.000,- Kč. Uvedl, že nemůže jít k tíži žalobkyně skutečnost, že „bytové jednotky v domě jsou obsazeny rodinou žalovaného 1) na základě nájemních smluv na dobu neurčitou s výrazně podhodnoceným sjednaným nájemným, které po celou dobu nebylo zvyšováno“, což v neprospěch pronajímatele zásadně znehodnocuje nemovitost.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a potvrzen ve výrocích o nákladech řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Je toho názoru, že ani odvolací soud, který přiměřenou náhradu stanovil částkou vyšší, nerozhodl správně. Namítla, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, v jakém vztahu jsou nájemci jednotlivých bytů k žalovanému 1). Dva byty mají v nájmu dcery žalovaného 1) a jeden byt další jeho příbuzný, zbývající byt, v době rozhodování pro špatný technický stav neobsazený, měla ve své dispozici žalovaná 2). Podle žalobkyně odvolací soud za této situace pochybil, pokud „při výkladu pojmu přiměřené náhrady se ztotožnil s pojmem obvyklé ceny stanovené výnosovou metodou při obvyklém nájemném“ a při stanovení její výše se opřel jen o znalecký posudek společnosti N. „Tato metoda by mohla přicházet v případě nájemního domu s nájemníky bez jakýchkoliv rodinných vazeb k vlastníkovi nemovitosti.“ Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl odmítnutí dovolání, případně jeho zamítnutí, s tím, že soud vycházel ze správně zjištěné obvyklé ceny nemovitostí.
Žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 165.000,- Kč, o kterou zvýšil náhradu za spoluvlastnický podíl žalobkyně, kterou je žalobkyni povinen zaplatit žalovaný 1). Jinak je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím.
Dovolání může podat jen ten účastník, kterému rozhodnutím odvolacího soudu byla způsobena určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok tohoto rozhodnutí. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 7. 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“), pod C 637. Pokud tedy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně není dovolání z hlediska subjektivní přípustnosti v tomto rozsahu přípustné, neboť žalobkyni měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu žádná újma na jejích právech nevznikla.
Přípustnost dovolání tak přicházela v úvahu jen podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, kterou dovolací soud dosud neřešil, a to zda při stanovení ceny bytového domu pro účely řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a tudíž i při stanovení přiměřené náhrady ve smyslu §142 odst. 1 ObčZ lze rozlišovat, zda byty v domě jsou pronajaty řádnou nájemní smlouvou na dobu neurčitou osobám blízkým spoluvlastníku, jenž zůstává (spolu)vlastníkem vypořádávaného domu (např. jeho dětem), či osobám bez vztahu k němu. Jde o otázku vyjádření zatížení bytového domu nájemním právem uživatelů bytů v domě z hlediska jejich vztahu ke spoluvlastníku, který nabývá podíl jiného ze spoluvlastnictví vylučovaného spoluvlastníka.
Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dovolání neshledal důvodné.
Není pochyb o tom, že na cenu bytového domu má mimo jiné vliv, zda jde o dům s neobsazenými byty nebo s byty pronajatými.
Podle názoru dovolacího soudu, jestliže jsou byty ve vypořádávaném domě pronajaty řádnými nájemními smlouvami na dobu neurčitou, za danému stavu odpovídající nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nelze dobře rozlišovat z hlediska peněžního vyjádření tzv. právního zatížení domu, zda jde o pronájem bytu osobě spoluvlastníkům blízké (§116 ObčZ), či osobě ve vztahu k nim cizí, a při ocenění domu je tak třeba přihlédnout k obsazenosti bytů nájemníky. Nelze totiž přehlížet skutečnost, že vztahy mezi osobami blízkými se mohou i zásadním způsobem měnit a že eventuální rozhodnutí vlastníka bytového domu dům prodat se nedotýká práv jakýchkoliv nájemců bytů nadále byty nerušeně užívat (§680 ObčZ). Osoba vlastníku bytového domu blízká užívající byt jen na základě rodinného vztahu a souhlasu vlastníka může být z domu vlastníkem vykázána. Proto se v takovém případě k jejímu obsazení bytu z hlediska ocenění domu zásadně nepřihlíží. Má-li však taková osoba právo nájmu k bytu v domě, nelze ji z hlediska ocenění odlišovat od osoby nájemce, jež je vlastníku domu cizí. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b ) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil, ostatně dovolatelka je ani nenamítala.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (viz C 2458 Souboru rozhodnutí).
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 OSŘ dovolání žalobkyně zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému 1) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady vzniklé žalovanému 1) představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §3 odst. 1 , bod 5, (z částky 275 000,- Kč), §4 odst. 1 a 2 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 21 400,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 21 700,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný 1) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu