ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2755.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2755/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyň a) S. d. P. N. S.A., a b) N. Č. s. r. o., zastoupených JUDr. R. W., advokátem proti žalovaným 1) M. Sp. Z o.o., a 2) T. – M. C. s. r. o., zastoupeným JUDr. M. R., advokátem na ochranu proti nekalé soutěži a proti porušování práv k ochranným známkám, vedené u Městského soudu v Praze pod č. j. 41 Cm 175/2003, k dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2008 č. j. 3 Cmo 196/2007-308 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně a) a b) se žalobou domáhaly ochrany proti nekalé soutěži a proti porušování svých práv k ochranným známkám. Žalobkyně požadovaly uložení povinností specifikovaných v žalobním petitu.
Žalobkyně tvrdily, že etikety výrobků obou žalovaných obsahují obchodní označení totožná s ochrannými známkami žalobkyně a), přičemž žalobkyně b) výrobky obsahující chráněná označení uvádí na trh v ČR od počátku roku 1994 s tím, že ústředním motivem rozsáhlé reklamní kampaně je koncept tzv. „červeného hrníčku“ jako symbolu instantní kávy N. Pokud jde o ochrannou známku „C.“, uvedly žalobkyně, že tento slovní prvek má z hlediska vizuální a fonetické zaměnitelnosti rozlišovací způsobilost získanou „vžitostí“ tohoto označení dlouhodobým užíváním v obchodním styku. Distribují-li žalované společnosti na českém trhu výrobky stejného sortimentu jako žalobkyně, s etiketami shodnými s ochrannými známkami žalobkyně a) a také pod značkou „C.“, rovněž chráněnou, které ani nemají na tuzemském trhu tradici, naplňuje toto jejich jednání podle žalobkyň jak skutkovou podstatu nekalé soutěže podle generální klauzule v §44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) a dále podle speciálních skutkových podstat upravených v §46 (klamavé označení zboží a služeb), §47 (vyvolání nebezpečí záměny) a §48 (parazitování na pověsti), tak představuje zásah do práv žalobkyně a) k ochranným známkám.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2007 č.j. 41 Cm 175/2003-180 zamítl žalobu v celém rozsahu (výrok I. až IX.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok X., XI.).
K odvolání žalobkyň a) a b) Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. února 2008 č.j. 3 Cmo 196/2007-308 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až IX. a XI. p o t v r d i l (I. výrok), výrok X. o nákladech řízení z m ě n i l a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že přestože samy žalobkyně tvrdí, že si nechtějí pro sebe „zabrat“ a zmonopolizovat jakýkoli červený hrníček nebo šálek, právě toho se ovšem ve skutečnosti domáhají žalobou, v níž začaly příznačnost vztahovat i na šálek s podšálkem užitý jako obrazový prvek v ochranných známkách žalované 1). Zmíněný červený šálek s podšálkem není shodný s hrníčkem žalobkyně a) a nelze ho považovat ani za zaměnitelně podobný; shodu ani zaměnitelnost nelze dovodit ani z toho, že obsahuje kávu s pěnou, neboť tento prvek je běžný a obvyklý. Žalované společnosti užívají podle názoru odvolacího soudu své ochranné známky tak, jak jsou zapsány a pro výrobky, pro které jsou zapsány, přičemž zápisná způsobilosti těchto ochranných známek nebyla ze strany žalobkyň nikdy zpochybněna. Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání žalovaných, pokud jde o motiv červeného šálku, nelze soudu posuzovat jako nekalosoutěžní, a to pro absenci zákonných předpokladů, zejména rozporu s dobrými mravy soutěže a také způsobilosti přivodit újmu jinému soutěžiteli.
Pokud jde o označení „C.c“, použité žalovanými u kávy L. F. C. nebo u sušené smetany C., ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že v tomto jednání nelze spatřovat ani zásah do práv vlastníka /zde žalobkyně a)/ národní ochranné známky slovní C., ani nekalosoutěžní jednání ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák. V daném (nalézacím) řízení soud nemůže přehodnocovat zákonnost platně registrované slovní ochranné známky žalobkyně a) C., ani zkoumat, zda v době zápisu ochranné známky nebyly dány důvody pro odmítnutí ochrany podle §4 zákona o ochranných známkách, neboť obojí přísluší správnímu orgánu. Podle závěrů obou soudů nelze užití slovního prvku „c.c“, ať již pro rozlišení vlastností sušené smetany C. nebo vlastností instantní kávy L. F. C., považovat za jednání nekalé soutěže, neboť jednání žalovaných nesplňuje předpoklady dané §44 odst. 1 obch. zák., zejména rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jinému soutěžiteli.
Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně a) a b) v zákonné lhůtě dovoláním, které považují za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř., neboť se podle nich jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírají žalobkyně o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu, že při svém rozhodnutí pochybil, neboť nesprávně právně posoudil daný případ, když dospěl k závěru, že slovní prvek „c.“ je ze strany žalovaných užit k rozlišení vlastností daného výrobku, neboť vycházel z chybné interpretace a aplikace ustanovení o omezení účinků ochranné známky; dospěl pak k nesprávnému právnímu závěru, že k zásahu do práv dovolatelky a) k ochranné známce C. nedošlo. Dle názorů dovolatelek dospěl odvolací soud v případě výrobku žalovaných L. F. C. C. k nesprávnému právnímu závěru, že užití označení C. ze strany žalovaných vylučuje porušení práv vlastníka ochranné známky /žalobkyně a)/. Dovolatelky dále uvádějí, že rovněž nesprávně posouzena byla právní otázka podobnosti výrobků v případě označení C. C. a ochranné oznámky C., a proto odvolací dospěl k nesprávnému závěru, že k porušení práv vlastníka ochranné známky nedošlo. Dovolatelky dále zdůrazňují, že ochranná známka C. je příznačná pro ně. Dále dovolatelky mají za to, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku nekalosoutěžní zaměnitelnosti porovnávaných označení, když nezohlednil „sílu“ předmětného soutěžního vztahu (danou totožností výrobků, pro něž jsou porovnávaná označení užívána); dospěl pak k nesprávnému právnímu závěru, že jednání žalovaných, pokud jde o motiv červeného šálku, nelze posuzovat jako nekalosoutěžní. Dovolatelky se obrací na dovolací soud s požadavkem, aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, případně i rozhodnutí soudu prvního stupně, a vrátil věc k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání žalobkyň žalovanou 1) ani žalovanou 2) nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) posuzoval dovolání, které podaly žalobkyně a) a b), a zjistil že bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I. až IX., ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání proto rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v dané věci není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Takové vady dovolatelka v dovolání nenamítá a ani z obsahu spisu se tyto vady nepodávají.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelky napadají nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, který nepřiznal žalobkyním požadovanou ochranu vlastníka slovní ochranné známky C. před tvrzeným neoprávněným zásahem žalovaných do jejich práv podle zákona o ochranných známkách, ani požadovanou ochranu proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaných podle obchodního zákoníku. Pokud jde o užívání slovního prvku „c.“ žalovanými na výrobcích distribuovaných do České republiky -instantní kávy „L. F. C. C.“ a instantní smetany „C. c.“, ztotožnil se dovolací soud se závěry soudů obou stupňů, že slovní výraz „c.“ je často používaným označením pro ochranné známky v kombinované podobě nebo slovní ve spojení s dalším slovním prvkem, a to i u výrobků shodného sortimentu. Označení „c.“ je označením druhu, vlastnosti či jakosti výrobků, v daném sortimentů výrobků se užívá k rozlišení jejich vlastností. Obsahuje-li slovní ochranná známka žalobkyně a) slovo druhové, obecné - „c.“, jeho užití žalovanými ve spojení s dalším výrazem či výrazy na obalech výrobků, i vzhledem k jeho rozšířenému užívání i dalšími soutěžiteli, nelze považovat za rozporné s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy či pravidly hospodářské soutěže. Z uvedeného důvodu je zcela správný závěr soudu prvního stupně, který potvrdil i soud odvolací, že žalobkyně jsou, s odkazem na §10 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách, povinny strpět na výrobcích žalovanými užívaný obecný slovní výraz „classic“. Z hlediska tvrzeného jednání nekalé soutěže soudy obou stupňů správně uzavřely, že jednání žalovaných kromě jediné podmínky - jednání v hospodářské soutěži (účastníci jsou přímými konkurenty, kteří podnikají v oblasti výroby, marketingu nebo distribuci kávových produktů) - nesplňuje další dvě základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§44 odst. 1 obch. zák.), tj. rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže a způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům.
Za správný je třeba považovat i závěr odvolacího soudu, že motiv (červeného) hrníčku/šálku nelze považovat za jedinečný prvek příznačný pro žalobkyně, neboť jako reklamní motiv je typický pro všechny výrobce a distributory kávy a kávových produktů, což je dáno tím, že právě z hrníčku/šálku je káva (instantní i pražená zrnková) spotřebiteli konzumována. Přestože žalobkyně ve svých reklamách dlouhodobě používají červený hrníček, nemůže být jakýkoli červený hrníček/šálek automaticky spojován právě s nimi, a žalobkyně se ani nemohou úspěšně domáhat zákazu užívání červených hrníčků/šálků všem ostatním soutěžitelům. Navíc zmíněný červený šálek s podšálkem užitý jako obrazový prvek v ochranných známkách žalované 1) není shodný s hrníčkem žalobkyně a) a nelze jej považovat ani za zaměnitelně podobný.
Co se týká označení C. použité žalovanými u kávy L. F.C. nebo u sušené smetany C., dovolací soud shodně se závěry soudů obou stupňů dovodil, že v tomto jednání žalovaných 1) a 2) nelze spatřovat zásah do práv vlastníka národní ochranné známky slovní C. č. 175167, ani nekalosoutěžní jednání ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák. U obou výrobků žalovaných (instantní káva, smetana) je slovního prvku „c.“ užito nikoli jako názvu výrobku, ale pouze k rozlišení vlastností daných výrobků (např. u smetany pro rozlišení vlastností sušené smetany C., a to plnotučné: „c.“ a odtučněné: „l.“). Navíc v případě sušené smetany do kávy, dodávané žalovanými pod označením „C.“ s dovětkem buď „c.“ nebo „l.“, nemůže jít vůbec o zásah do práv vlastníka ochranné známky C. č. 175167, neboť uvedená slovní ochranná známka žalobkyně a) je zapsána pouze pro třídu výrobků 30, do níž sušená smetana nepatří (tento výrobek je zapsán v třídě 29). Označování výrobků žalované 1) ochrannými známkami, které neobsahují slovní prvek „c.“, ale tohoto slova je užíváno pouze pro rozlišení vlastností jejích výrobků, nemůže být považováno za jednání nekalé soutěže, neboť u něj nedošlo ke kumulativnímu splnění tří základních podmínek generální klauzule nekalé soutěže, uvedených v §44 odst. 1 obch. zák., zejména podmínky rozporu s dobrými mravy soutěže a podmínky způsobilosti přivodit újmu jiným. Pokud nelze jednání žalovaných podřadit pod generální klauzuli a není-li tedy nekalou soutěží, není dále nutné zkoumat, zda splňuje či nesplňuje podmínky jakékoliv speciální skutkové podstaty nekalé soutěže, upravené v §45 až 52 obch. zák.
Dovolací soud nedospěl k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce existence nekalosoutěžního jednání žalovaných z pohledu uplatněných dovolacích námitek bylo v rozporu s hmotným právem a existující související tuzemskou judikaturou. Odvolací soud zvažoval správně všechny okolnosti i detaily uvedeného případu, z nichž vycházel při svém rozhodnutí. Z dosavadních výsledků řízení před soudy obou stupňů je zřejmé, že jednáním žalovaných nedošlo k tvrzenému zásahu do práv žalobkyň k ochranné známce C., ani je nelze hodnotit jako nekalosoutěžní, jak správně uzavřel svá zjištění odvolací soud.
Lze tak uzavřít, že dovolatelkami uváděný dovolací důvod, tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) nebyl v souzené věci naplněn, neboť právní posouzení věci není v rozporu s hmotným právem (event. judikaturou dovolacího soudu) a tím není založena ani přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání žalobkyně jako nepřípustné o d m í t l (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelky neměly se svým dovoláním úspěch a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu