ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2890.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2890/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného JUDr. P.J., advokátem, proti žalovanému JUDr. J. B.,zastoupenému Mgr. J. B., advokátem o zaplacení částky 160.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 280/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2009, č. j. 8 Co 677/2008-285, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2009, č. j. 8 Co 677/2008-285, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 12. srpna 2008, č. j. 15 C 280/2003-269, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále - pobočce v Krnově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 12. srpna 2008, č. j. 15 C 280/2003-269, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 160.000,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 3. 4. 2002 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body II a III).
Žalobce se přisouzení uvedené částky domáhal z titulu práva na plnění ze smlouvy o postoupení pohledávky (na zaplacení sjednané úplaty) uzavřené mezi účastníky dne 23. 4. 1998. Soud prvního stupně zjistil, že tato pohledávka vznikla věřiteli U. s.K., s. p., za dodávky u. podnikateli J. L., vyúčtované fakturami Pohledávku převzala K. obchodní společnost s. r. o., která ji smlouvou ze dne 29. 12. 1995 postoupila společnosti C. F. s. r. o. Dne 30. 3. 1996 uzavřela tato společnost, jejímž byl žalobce jednatelem a jediným společníkem, smlouvu o postoupení uvedené pohledávky s žalobcem a ten pak dne 23. 4. 1998 postoupil tuto pohledávku žalovanému smlouvou o postoupení pohledávky ve výši 187.277,- Kč, v níž byla pohledávka označena jako pohledávka z platebního rozkazu sp. zn. Ro 1255/96 na zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím, který nabyl právní moci dne 22. 1. 1997. Žalovaný se ve věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. Ro 281/96 rozkazní žalobou podanou dne 22. 2. 1996 domáhal po J. L. jako žalovaném zaplacení částky 48.318,10 Kč z titulu shora uvedených faktur za dodávky paliva od U. s. K., s. p., a svou věcnou legitimaci odvozoval od smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s postupitelem C. F. s. r. o. Platební rozkaz vydaný dne 30. 5. 1996 pod č. j. Ro 281/96-5 nabyl dne 28. 6. 1996 právní moci. Na pohledávku žalobce přiznanou mu pravomocným platebním rozkazem ze dne 9. 12. 1996, sp. zn. Ro 1255/96, vedl žalobce výkon rozhodnutí u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. E 544/1997, na základě návrhu podaného dne 8. 4. 1997 pro částku 371.758,- Kč, z níž jistina činila 40.000,- Kč a zbytek činily úroky z prodlení. Usnesením ze dne 4. 9. 1997, č. j. E 544/97-11, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a podáním došlým dne 17. 9. 1998 vzal žalobce návrh zpět ohledně částky 192.918,- Kč s tím, že povinný v této výši pohledávku zaplatil, a oznámil, že co do částky 187.277,- Kč postoupil pohledávku JUDr. B.. Výkon rozhodnutí v této věci byl ke dni 12. 6. 2002 pravomocně zastaven k návrhu oprávněného JUDr. B..
Soud prvního stupně uzavřel, že sporná pohledávka žalobce za J.L. byla žalovanému postoupena již před zahájením rozkazního řízení sp. zn. Ro 281/96 smlouvou, která se nedochovala, byla však titulem pro úspěšné vedení uvedeného řízení. Tato pohledávka tedy nemohla být platně opětovně postoupena smlouvou ze dne 23. 4. 1998, neboť žalobce ani netvrdil, že by pohledávka před uzavřením této smlouvy přešla zpět do jeho dispozice. Smlouvu ze dne 23. 4. 1998 tedy soud prvního stupně posoudil jako neplatnou z toho důvodu, že jí žalobce postoupil pohledávku, k níž mu nesvědčila žádná práva.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. března 2009, č. j. 8 Co 677/2008-285, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se v plné míře ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jež odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř.].
Žalobce, vedle krajně nekorektních slovních útoků proti soudu prvního stupně, především vytkl odvolacímu soudu, že přes rozdílnou výši částek přisouzených uvedenými dvěma platebními rozkazy dospěl k nesprávnému závěru, že těmito platebními rozkazy bylo rozhodnuto o téže pohledávce. Namítl, že platební rozkaz sp. zn. Ro 281/96 byl vydán na základě pěti neznámých faktur, které měly být žalovanému postoupeny neexistující firmou C. F., přičemž žalovaný smlouvu o postoupení nepředložil. Kritizoval soudy nižších stupňů, že vadně a neúplně zjistily skutkový stav věci, mimo jiné pokud jde o smlouvu o postoupení s C. F., polemizoval s výsledky jejich hodnocení důkazů a vytýkal jim, že neprovedly další jím navržené důkazy. Namítl, že mu soud prvního stupně neumožnil účastnit se výslechu svědkyně V.N., argumentoval, že postupní smlouva se ve spise sp. zn. Ro 281/96 nikdy nenacházela, jako účelový kritizoval závěr soudů nižších stupňů stran označení firmy C. F. jako pouhé písařské chyby. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné. Vytkl soudům nižších stupňů též to, že pominuly právní účinky platebního rozkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. prosince 1996, sp. zn. Ro 1255/96. Argumentoval, že právní mocí tohoto rozhodnutí nastaly účinky překážky res iudicata s účinky ke dni jeho vydání, tj. ke dni 9. 12. 1996, jejímž obsahem je, že k tomuto datu byla zjištěna pohledávka žalobce proti J. L. z titulu nároku na zaplacení částky 40.000,- Kč za dodávku zboží, a že tento právní závěr byl závazný také pro soudy rozhodující v této věci. Poukázal na to, že podle soudů nižších stupňů nemohl pohledávku postoupit smlouvou ze dne 23. 4. 1997 z toho důvodu, že ji společnost C. F. s. r. o. postoupila žalovanému již před zahájením rozkazního řízení sp. zn. Ro 281/96, soudy tedy v rozporu se závazností platebního rozkazu ze dne 9. 12. 1996, sp. zn. Ro 1255/96, argumentují skutečností, k níž mělo dojít před datem jeho vydání, ke kterému je existence pohledávky mezi žalobcem a dlužníkem pravomocně zjištěna. Platební rozkaz Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. května 1996, č. j. Ro 281/96-5, se týká jiných účastníků řízení a byl vydán dříve, nemůže tedy nic změnit na vzniku překážky res iudicata podle pozdějšího platebního rozkazu. Podstatnou otázkou podle žalobcova mínění bylo, zda tato pohledávka zanikla v mezidobí mezi 9. 12. 1996 a 23. 4. 1998, žalovaný však o tom v rámci své obrany ničeho netvrdil a soudy význam této otázky opomněly.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud oba rozsudky soudů nižších stupňů zrušil.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v čl. II. uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou stanoveny v §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]
Napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím, proti němuž je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. O případ, na který pamatuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., se nejedná; rozsudek soudu prvního stupně byl sice rozsudkem v pořadí třetím, soud prvního stupně jím však rozhodl ve věci samé stejně jako v dřívějších rozhodnutích. Dovolání tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o. s. ř.), proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní právní význam rozhodnutí může přitom založit jen taková právní otázka, jež byla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující.
Právním posouzením věci je myšlenkový postup soudu a z něho vyplývající závěry při výkladu právních předpisů a při jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci. Při hodnocení správnosti právního posouzení tedy dovolací soud prověřuje, zda zjištěný skutkový stav odvolacímu soudu dovoloval učinit příslušný právní závěr (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1267 s.).
Dovolací námitky, až na jednu, směřují podle svého obsahu proti správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) či vytýkají těmto soudům konkrétní vady řízení, jež nejsou důsledkem sporu o výklad předpisů procesního práva [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zásadní význam rozhodnutí po právní stránce tedy přivodit nemohou (srov. v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, a dále též např. usnesení ze dne 30. března 2006, sp. zn. 29 Odo 866/2005, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, a v právní doktríně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1241 s.). Pro výsledek dovolacího řízení je tak určující ta námitka, jíž dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že pominul právní účinky platebního rozkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. prosince 1996, sp. zn. Ro 1255/96. Jejím prostřednictvím totiž dovolatel předložil Nejvyššímu soudu otázku výkladu a aplikace norem procesního práva, jež je též otázkou právního posouzení ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jde přitom o právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; tato dovolací námitka tedy může tedy založit zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce;.
Dovolání přípustné je, a je též důvodné.
V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení úplaty, sjednané ve smlouvě o postoupení pohledávek uzavřené podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Odvolací soud založil napadené zamítavé rozhodnutí na závěru, že smlouva o postoupení ze dne 23. 4. 1998 nebyla uzavřena platně, neboť v době jejího uzavření postupitel (žalobce) nebyl věřitelem postupovaných pohledávek, nýbrž byl jím ve skutečnosti postupník (žalovaný), jenž pohledávku nabyl na základě dřívější smlouvy o postoupení, uzavřené v době přede dnem 22. 2. 1996, kdy tuto pohledávku uplatnil návrhem na vydání platebního rozkazu. Otázka, zda skutečnost, že postupitel není věřitelem postupované pohledávky a není tedy oprávněn s pohledávkou disponovat, má za následek neplatnost úplatné smlouvy o postoupení, není otevřena dovolacímu přezkumu, neboť dovolatel správnost jejího řešení odvolacím soudem nezpochybnil [srov. v té souvislosti §527 odst. 1 písm. a) obč. zák. a z něho dovozované judikatorní a doktrinální závěry]. Dovolacímu soudu tedy nezbývá než z tohoto právního názoru odvolacího soudu ve svých dalších úvahách vycházet. Je-li (za těchto okolností) pro posouzení, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení úplaty za postoupení pohledávky, rozhodné to, zda žalobce byl v době uzavření smlouvy o postoupení ze dne 23. 4. 1998 věřitelem postupované pohledávky, pak tato otázka je – ve vztahu k tomu, o čem soud v tomto řízení rozhoduje meritorně (tj. ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení úplaty) – tzv. otázkou předběžnou (prejudiciélní). Předběžnou otázkou je taková právní otázka, o níž soud v příslušném řízení nerozhoduje meritorně (výrokem o věci samé), jejíž řešení je však pro rozhodnutí ve věci samé rozhodné.
Režim předběžných otázek je upraven v ustanovení §135 o. s. ř., podle něhož soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).
Je-li předběžnou otázkou otázka, jejíž rozhodnutí je v pravomoci soudů, je při aplikaci ustanovení §135 odst. 2, věty druhé, o. s. ř. významné též ustanovení §159a o. s. ř., podle něhož nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 4). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odstavec 5).
Podle ustanovení §174 odst. 1 o. s. ř. platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku.
Nejvyšší soud vyložil již v rozsudku ze dne 3. června 1999, sp. zn. 21 Cdo 1086/98, jenž je k dispozici na jeho webových stránkách a jehož závěry se vztahují k občanskému soudnímu řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (na jehož ustanovení též odkazuje), jsou však použitelné i nadále, že ustanovení §135 odst. 2, věty druhá, o. s. ř. neumožňuje procesnímu soudu, aby si vytvořil na předběžnou otázku názor nezávisle od výsledků řízení, k nimž již dříve dospěl příslušný orgán. Toto rozhodnutí je pro něj procesně závazné a rozsah této vázanosti úzce souvisí s otázkou účinků právní moci soudního rozhodnutí. Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, nabývá z formálního hlediska právní moci (srov. §159 odst. 1 o. s. ř.). Vedle tohoto hlediska - hovoří se o tzv. formální právní moci, je rozlišována i tzv. materiální právní moc; k materielním účinkům pravomocného rozsudku náleží jednak jeho nezměnitelnost, která se projevuje jako překážka bránící novému projednání věci (překážka rei iudicatae - srov. §159 odst. 3 o. s. ř.), jednak jeho závaznost. Zatímco ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř. tím, že stanoví, že o závazně rozhodnuté věci (předmětu řízení) nemůže být rozhodováno znovu, vymezuje objektivní meze právní moci, tak ustanovení §159 odst. 2 o. s. ř. určuje tzv. subjektivní meze právní moci, tj. okruh subjektů na něž se závaznost rozhodnutí vztahuje. Nejde-li o rozhodnutí o osobním stavu, které je závazné pro každého, je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení, a též pro jejich právní nástupce, a v tomto rozsahu též pro všechny státní orgány, a těmi, na něž se meze právní moci vztahují, musí být plně respektován.
Soudy nižších stupňů zjistily, a Nejvyšší soud je v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů vázán, že pohledávky původního věřitele Uhelné sklady Krnov, s. p., vůči dlužníkovi Josefu Laštůvkovi z titulu nároků na zaplacení kupních cen dodaného uhlí. vyúčtovaných fakturami č. 80692, 80697, 80047, 80067 a 80095. byly pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. května 1996, č. j. Ro 281/96-5, přisouzeny žalovanému JUDr. J. B. a pravomocným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 9. prosince 1996, sp. zn. Ro 1255/96, byly (v částečně jiném rozsahu – srov. především žalobcovo tvrzení v návrhu na vydání platebního rozkazu o dohodnuté slevě) přisouzeny žalobci Ing. L. M.. Třebaže se oba tyto platební rozkazy dotýkaly otázky, která je pro rozhodnutí v posuzované věci (podle právního názoru soudů nižších stupňů) otázkou prejudiciélní, tj. zda byl žalobce ke dni 23. 4. 1998 věřitelem této pohledávky, soudy nižších stupňů je při úvahách o skutkových závěrech zcela pominuly a tuto prejudiciélní otázku posoudily samy, aniž se vypořádaly s tím, zda a v jakém směru jsou pro ně v této věci závazné. Vyhodnocení závaznosti uvedených platebních rozkazů pro soud v projednávané věci se přitom, alespoň vzhledem ke stavu dosavadních skutkových zjištění, jeví být jako zásadní. Zatímco platební rozkaz vydaný v řízení sp. zn. Ro 281/96 je závazný toliko pro žalovaného (a pro dlužníka), nikoliv pro žalobce, jenž nebyl účastníkem tohoto řízení, a není tedy závazný ani pro soud v projednávané věci (srov. §159a odst. 1 a 4 o. s. ř.), platební rozkaz vydaný v řízení vedeném pod sp. zn. Ro 1255/96 je závazný nejen pro žalobce, který byl účastníkem řízení, nýbrž též pro žalovaného, který se - v důsledku singulární sukcese, k níž došlo po vydání tohoto platebního rozkazu na základě smlouvy o postoupení pohledávky – stal ve vztahu k postoupené části pravomocně přisouzené pohledávky žalobcovým právním nástupcem.
Jestliže bylo pravomocným rozhodnutím soudu deklarováno, že ke dni 9. 12. 1996, kdy bylo vydáno, žalobce měl předmětné pohledávky vůči dlužníkovi (byl jejich věřitelem), pak tímto rozhodnutím byla s ohledem na jeho závaznost pro žalobce a rovněž pro žalovaného jako jeho právního nástupce, tudíž též pro soud v tomto řízení, závazně vyřešena zmíněná předběžná otázku v tom směru, že dne 9. 12. 1996 žalobce věřitelem postoupených pohledávek byl. Znamená to pak, jak správně dovozuje dovolatel, že při zkoumání, zda byl žalobce věřitelem předmětných pohledávek též ke dni 23. 4. 1998, nelze brát zřetel na skutečnosti, které se měly stát v době předcházející dni 9. 12. 1996; ustanovení §135 odst. 2, věty druhá, o. s. ř. totiž neumožňuje procesnímu soudu, aby si vytvořil na předběžnou otázku názor nezávisle od výsledků řízení, k nimž již dříve dospěl příslušný orgán, a rozhodnutí příslušného orgánu (v tomto případě soudu) je pro procesní soud závazné (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu
Žalovaný by tedy skutečně mohl stavět svou procesní obranu v tomto řízení toliko na takových skutečnostech, jež nastaly po vydání platebního rozkazu ze dne 9. 12. 1996, sp. zn. Ro 1255/96; tak jako by se dlužník nemohl v rámci výkonu rozhodnutí nařízeného ve prospěch právního nástupce žalobce, jemuž byla pravomocně přisouzena pohledávka vůči dlužníkovi, úspěšně bránit poukazem na skutečnosti, které předcházely vydání přisuzujícího rozhodnutí, tak ani právní nástupce žalobce nemůže procesní obranu vůči žalobci, že na něho postoupená pohledávka ve skutečnosti nepřešla, založit na tvrzení o skutečnostech, které předcházely přisuzujícímu rozhodnutí.
Jestliže odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nesprávně pominul, že platební rozkaz Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 12. 1996, sp. zn. Ro 1255/96, je pro něj v uvedeném směru (pokud jde o stav ke dni jeho vydání) podle ustanovení §159a odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. závazný a že z něj měl podle ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. vycházet, pak řešil procesněprávní otázku v rozporu s citovanými procesními předpisy a s příslušnými judikatorními závěry dovolacího soudu. Jeho rozhodnutí má z tohoto důvodu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání proti němu je tedy přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože pak toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení uvedené procesní otázky, jež je (může být) určující pro rozhodnutí ve věci samé, je uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. naplněn a dovolání je tudíž též důvodné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud jej bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. prosince 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu