ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3448.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3448/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Z. K., zastoupeného Mgr. M. P., advokátem, proti žalovanému D., družstvo., zastoupenému JUDr. A. N., advokátkou, o zaplacení částky 140.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 387/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. února 2009 č. j. 21 Co 86/2007-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.646,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. A. N., advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. února 2009 č. j. 21 Co 86/2007-80, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. listopadu 2006 č. j. 8 C 387/2005-60, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 140.000 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen“o. s. ř. „), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel spatřuje zásadní právní význam v nesprávném výkladu ustanovení článku V. označeném „Financování, fakturování a placení“ ve smlouvě o dílo uzavřené účastníky řízení dne 21. března 2005. Soudy obou stupňů dovodily, že smluvní pokuta sjednaná v článku V.bodu 4 se nevztahuje na zaplacení zálohové faktury, neboť v tomto případě nejde o zaplacení faktury za dílo ve smyslu článku V. bodu 2 smlouvy, neboť ujednání o smluvní pokutě zajišťuje povinnost zaplatit fakturu za dílo, tedy fakturu konečnou podle bodu 2, nikoliv fakturu zálohovou podle bodu 1. Podle článku V. bodu 1 objednatel před zahájením prací uhradí zhotoviteli zálohu (zákon o cenách č. 526/1990 Sb. a 546 obch. zákoníku) ve výši 2.000 000,- Kč na nákup materiálu, a to na základě zálohové faktury vystavené zhotovitelem. V bodu 2 článku V. se uvádí, že konečná faktura ve výši 2.047.526,- Kč bude uhrazena do 14 dnů po předání díla a vystavení konečné faktury. Bod 4 článku V. smlouvy zní – v případě prodlení se zaplacením faktury za dílo zaplatí objednatel zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,05% z předmětné fakturované částky za každý den prodlení. V posuzovaném případě tak jde o výklad konkrétního právního úkonu, kdy zásadní právní význam by mohl být dán tehdy, pokud by soud rozhodl v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud České republiky dovodil, že výklad projevu vůle provedený soudem podle ustanovení §266 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku není v rozporu s hmotným právem, pokud dospěl k závěru, že smluvní pokutou nebyla zajištěna i povinnost k úhradě zálohové faktury podle článku V bodu 1 smlouvy.
Za situace, kdy dovolatel žádnou další právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost o d m í t l /ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř./.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 6.125,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 276/52006 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 221 Kč), celkem ve výši 12 257 Kč.;. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst, 5 věty první, §224 odst. 1 a 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 7.646,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalového v řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. listopadu 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu